Jak se slavily vánoce v 50. a 60. letech XX. století? II. díl

30. 12. 2009 14:00:33
Mám ráda předvánoční čas a také Vánoce. Čím jsem starší, tím více se zajímám, jaké zvyky a tradice byly součástí života našich rodičů. Svátek sv. Mikuláše, předvánoční besídky ve škole nebo vánoční svátky se doma slavily v 50. a 60. letech XX. století zcela jinak než dnes. Svátky byly ovlivněné socialistickou propagandou Sovětského svazu, Dědou Mrázem, nedostatkem zboží, ale také prostým způsobem života a vírou ve vánoční tradice. Pojďte se začíst, již ve II. díle, jak to všechno probíhalo!

O vzpomínkách, o kterých se dočtete ve II. díle blogu, jsem se dozvěděla díky mému věrnému čtenáři, panu Petru Sedláčkovi z Olomouce - Holic.

Také jeho manželka, která je učitelkou, mi poslala své vzpomínky. Díky manželům Sedláčkovým tedy vznikl tento jedinečný blog. U starších pamětníků jistě vyvolá na tváři úsměv, protože jim připomene dětství. Možná také vyvolá i další vzpomínky na vánoce před 60 lety.

Pro mladší generace bude blog možná legrační až neuvěřitelný. Nepopírám, že jsem také já o mnoha věcech slyšela poprvé. Nicméně jsou součástí naší národní identity a jistě bychom neměli zapomínat na tradice a na kouzlo vánoc, které je v každé době takové, jaké je v našich srdcích.


Vzpomínky paní Sedláčkové na vánoční čas v letech 1958 až 1967

Moje vzpomínky jsou z let 1958 až 1967. Vyrůstala jsem a chodila do školy v obci Troubelice u Uničova, kde byla budova pro první stupeň (I. až V. ročník) a budova pro druhý stupeň (VI. až IX. ročník). Do této školy se sjížděly děti z okolních vesnic - z Dědinky, Pískova, Lipinky, Lazců, později i z Nové Hradečné.

Promítání filmu ve škole

Svátkem téměř bylo, když dvakrát za rok do školy přišel film, takové velké kolo s filmem v kulaté kovové krabici, které se nasazovalo na hřmotnou promítačku. Sešli jsme se v největší třídě se zatahovacími roletami, sedli jsme si, kde se dalo, nejvíce na zemi. I když byla tma, nikdo se ani nepohnul, s jakým zájmem sledoval film.

Později, asi když jsem chodila do 8. nebo 9. třídy (přibližně rok 1966), se jolky změnily v divadelní představení. Škola a jí určené učitelky nacvičily se žáky divadlo, nějakou pohádku. Kostýmy jsme si zapůjčili z divadla v Olomouci.

Muselo hrát co nejvíce dětí, aby přišli rodiče, dědečkové, babičky, tety, strejdové a také známí. Vzpomínám si, že jsme dostali lístky na divadlo a po vesnici je prodávali. Moje maminka učila první a druhou třídu a většinou doplnila divadelní představení tanečkem tak, aby zde vystoupila celá její třída.

Její žáky jsem znala. Měla jsem je v Jiskrách a do nácviku jsem se zapojovala. Vím, že jsme spolu nacvičily s dětmi lesní tanec bludiček na Fibichův Poem, který měl velký úspěch. Děvčátka měla zelené sukýnky, na čele žárovku připojenou za pasem na plochou baterku (pokrok tehdejší doby), chlapci představovali les, přítmí světel na jevišti.

Nacvičování Kazačoku, dárky roznáší Děda Mráz

Ještě dnes si tu atmosféru dobře vybavím! Na jolkách nesměly chybět ruské písničky a básničky, tenkrát se více hovořilo, že chodí Děda Mráz, o Ježíškovi se více povídalo v rodinách. Nacvičoval se Kazačok (Казачок).vesjolyje_kartinki_2.JPG

České vánoční básničky a koledy v čítankách a zpěvnících nebyly

Prošla jsem staré učebnice a nic jsem nenašla. Od rodičů jsem znala koledu: "Z jedné strany chvojka" a "Pásli ovce valaši".

V hudební výchově ve škole jsem se učili "Vánoce, Vánoce přicházejí". Tu hráli tehdy v rádiu i televizi.

Koleda "Narodil se Kristus Pán" znali jen ti, co chodili do náboženství a kostela. Většinou to byly děti z obyčejných rolnických rodin, kterým komunisté nemohli dělat problémy, např. při studiu.

Já jsem náboženství navštěvovat nemohla, vše jsem se dozvídala od maminky, která v mládí chodila do kostela.

Když se stala učitelkou, kostel měla zakázaný. Znovu ho začala navštěvovat až v důchodu, kolem roku 1985. Náš mladší syn Petr od mala chodil s ní.

Pomeranče a banány byly vzácností

Cizokrajné ovoce, které si dnes můžeme koupit i v srpnu, bylo i o Vánocích vzácné. Hlavně pomeranč a banán. Později, v 70. letech XX. století, byly přiváženy i mandarinky. Na ty se stála fronta a dávali jen dva kilogramy na osobu.

Když jsem chodila do třetí třídy, asi v roce 1961, přivezli do obchůdku v Troubelicích pomeranče. Paní Poláková, která byla prodavačkou, dostala z národního výboru seznam dětí bydlících v obci. Každému dítěti dávala jen jeden pomeranč. Jaká to byla pro nás vzácnost!


Fotografie a poděkování:

Mé veliké díky patří panu Petru Sedláčkovi a jeho manželce za její vzpomínky

Fotografie jsou z archívu rodiny Sedláčkovy

http://www.flickr.com/

Autor: Hana Rebeka Šiander | středa 30.12.2009 14:00 | karma článku: 15.18 | přečteno: 2295x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Posvátné místo“ od Barbary Woodové

Přeneseme se do luxusní čtvrti v Los Angeles, kde je po velkém zemětřesení objevena jeskyně se záhadnou malbou a pozůstatky dva tisíce let starými. Ty odkrývá archeoložka Erica a na její práci dohlíží její nepřítel, advokát Jared.

17.1.2019 v 20:20 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 107 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Úklidová firma s postiženými občany – utrpení nebo radost?

Náš dům najal na úklid v domě firmu, která zaměstnává postižené občany. Od začátku jsme se potýkali se zajímavými problémy, které bychom nevymysleli. Bez osobního dohledu to jde těžko. Je to tedy radost nebo utrpení?

11.1.2019 v 15:39 | Karma článku: 25.60 | Přečteno: 1395 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Vánoční přání 2018

Moji milí čtenáři, přátelé, kolegové a známí, rok se s rokem sešel a opět tu jsou vánoční svátky a s nimi moje přání.

26.12.2018 v 15:10 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 135 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Dotkni se hvězd“ od Barbary Cartland

Jedna z nejplodnějších spisovatelek, která kdy žila, se jmenovala Barbara Cartland. Během svého života napsala víc jak sedm set knih. Tentokrát jsem si vybrala romantický historický román „Dotkni se hvězd“ z konce 19. století.

21.12.2018 v 15:23 | Karma článku: 14.68 | Přečteno: 187 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tadeáš Firla

Nestačí naše láska, bez dalších formalit?

Docela často se ve společnosti a dokonce někdy v církvi ozývá otázka: "K čemu je nám nějaký papír, když se máme rádi? Proč slib a podpis"? Mnohokrát jsem oddával a žehnal mladé páry, přijímal jejich slib. Co k tomu lze říci?

18.1.2019 v 18:42 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 255 | Diskuse

Filip Vracovský

Chudoba cti netratí

podívejme se na zoubek některým příslovím ze skupiny těch, mírně řečeno kontroverznějších.A můžeme to pak probrat ze všech stran.Patent na rozum jsem totiž určitě neutrpěl.Dnes začínáme...

18.1.2019 v 17:56 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 449 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Ad Huawei: Několik poznámek

Nebudu chodit kolem horké kaše. Obavám vyjádřeným institucí k tomu určenou (NÚKIB), jež se týkají společnosti Huawei, dobře rozumím. Kdo jiný by měl varovat, než tento úřad.

18.1.2019 v 16:54 | Karma článku: 23.05 | Přečteno: 685 | Diskuse

Emrich Sonnek

Čau lidi, mám pro vás výbornou zprávu

Ústřední volební komise sice ještě pořád nevydala oficiální výsledky voleb, protože se ještě sčítají hlasy posledních okrsků, ale už teď je jasné, že jsme to vyhráli na celé čáře.

18.1.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.36 | Přečteno: 587 | Diskuse

Karel Trčálek

Totalitní paranoia 2019: „Budou nás čučkaři učit dějepis?“ Historie se opakuje!

Taky si můžete ukroutit hlavu nad iniciativou tajné policie, která chce, kromě zatýkání a likvidace nepohodlných osob, učit i dějepis? Pak nejste sami

18.1.2019 v 16:01 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 645 | Diskuse
Počet článků 404 Celková karma 20.90 Průměrná čtenost 4510

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz