Co se skrývá za evropskou integrací? – 1. díl

4. 11. 2009 9:02:00
Jane Spencer probudilo nepříjemné zazvonění starodávného budíku. Lekla se, ale když se pak porozhlédla po útulně zařízené místnosti, pochopila, že je opět v Bruselu. I když bylo v malém pokoji penzionu příjemné teplo, pohled z okna ji ujistil, že se probudila do chladného podzimního rána.
fog_autumnJane ještě chvíli ležela pod teplou prošívanou pokrývkou a přemýšlela. Pak se narychlo oblékla, z komody si vzala do kapsy evropský průkaz (který byl osobním průkazem totožnosti Evropské unie, průkazem zdravotní pojišťovny a evropskou cestovní kartou zároveň), stařičký mobil, navigaci, malý zápisník a plnící pero po babičce, tisíc eur a nějaké drobné.

Bylo teprve šest hodin ráno. Penzion byl téměř liduprázdný, nebyla sezóna a žádné větší evropské konference se v Bruselu touto dobou nekonaly. Na recepci ji překvapeně pozdravil majitel penzionu a její dobrý přítel Peter Gallander.

KDO JE KDO - Peter Gallander - padesátiletý majitel Peterova penzionu v zapadlé části Bruselu. S Jane Spencer ho pojí přátelství delší než deset let, kdy si u něj přivydělávala při studiu žurnalistiky na univerzitě. Je rozvedený a má dvě dospělé děti, Rosalindu a Carla, které už dávno opustily domov. Peter věří v dobře odvedenou práci ve svém penzionu, miluje belgické pralinky a dobrý koňak.

„Dobré ráno, Jane! Proč tak brzy?", zajímal se překvapeně Peter.

„Ahoj Petere. Musím si skočit do trafiky pro noviny. Za chvíli se vrátím a dám si snídani, ano?", ujistila se Jane.

Za tu dobu, co pracovala jako novinářka už pochopila jednoduché pravidlo: snídaně je dobrý základ dne. Nikdy totiž nevěděla, jak se budou události odehrávat a kdy bude opět čas se v klidu najíst. Snídaně tak byla občas to jediné, co ji muselo vystačit na celý den.

„Jistě, připravím ti ji", odpověděl automaticky Peter a leštil starodávný pult z tmavého mahagonového dřeva.

Vyrazila do sychravého podzimu, byla větší zima než se z teplého pokoje zdálo. Zvedla si límec kabátu, utáhla si pásek těsněji kolem pasu a jak už mívala ve zvyku, nenápadně se porozhlédla kolem. Nic zvláštního, pomyslela si Jane. Kromě liduprázdných ulic a několika spěchajících lidí do zaměstnání, nespatřila nic divného. Vydala se směrem k malé trafice. Už tu několikrát byla, cestu znala zpaměti.

KDO JE KDO - Jane Spencer - jednatřicetiletá novinářka, která několik let pracuje především pro The European Daily. Deník vychází ve Velké Británii. Ve volném čase občas přispívá také do dalších médií. Vystudovala žurnalistiku na univerzitě. Věří, že novinařina není zaměstnání, ale celoživotní poslání, kterému musí dobrý novinář přinášet oběti. Jane je rozvedená a bezdětná.

Po pár metrech chůze si všimla, že před starými menšími domky a o něco většími zahrádkami, stojí několik aut. Na tom by asi nebylo nic divného, kdyby v nich neseděli v tuto ranní hodinu lidé a četli si při chabém osvětlení v autě noviny. Napočítala směrem k trafice asi tři auta. Jedno bylo modré, říkala si v mysli. Trošku jí začal váznout krok a začínala tušit, že to nevěstí nic dobrého.

U trafiky si letmo prohlížela vystavené evropské deníky... The Brusel Times, The European Post, The European Daily, The European Financial Times, Bruselská pravda, Bruselský deník, Die Algemeine Zeitung, Der Europäische Standard, Der Spiegel, Der Bild, The European Sun...

I v malé trafice měl starší prodavač všechny hlavní deníky. Musel, přikazovalo to nařízení Evropské unie. Očima znovu našla The European Post a poprosila o jeden výtisk. Zaplatila drobnými mincemi a pomalu se vracela do hotelu. Jane na sobě nedávala nic znát. Na poslední chvíli, pár metrů před penzionem, viděla přijíždět místní autobus, rychle do něj naskočila a ujížděla. Záměrně si sedla k řidiči tak blízko, aby viděla do zpětného zrcátka a mohla sledovat, zda se nemýlila. Po chvíli spatřila první auto, které ještě před chvílí stálo pár metrů od trafiky. To auto je modré, napadlo ji. Sledují mě...

Pohodlně se opřela zády o opěradlo a otevřela noviny The European Post s datem 4. listopadu 2039. Hlavní článek se věnoval projevu evropského prezidenta Jamese D. Ganleye na konferenci ministrů zahraničí, několik fotografií zachycovalo setkání Ganleye v Evropském parlamentu s bývalými politiky evropských států, další tři články popisovaly finanční, hospodářské a sociální důsledky sjednocení 47 států Evropské unie. V prosinci 2039 měl přistoupit poslední stát, Albánie. Evropská integrace, na kterou se čekalo tak dlouho, mělo být u konce. eu_parliament

Jane odhadla, že cesta bude stejně trvat do centra Bruselu, hlavního města Evropské unie, asi dvacet minut.

Hned na druhé straně objevila článek, kvůli kterému nemohla dospat. Pod článkem, který se jmenoval CO SE SKRÝVÁ ZA EVROPSKOU INTEGRACÍ?, byl podepsaný její britský kolega David Owen. Pročetla si pečlivě článek a byla ráda, že ho deník nechal vydat v nezkrácené verzi, kterou společně s Davidem napsali. Byl to už třetí článek a chystali se na další. Podklady k němu sháněli několik měsíců, ale jako vždycky bylo čím dál těžší přesvědčit šéfredaktora The European Post Jamese Debneye, aby ho vydal.

KDO JE KDO - David Owen - šestatřicetiletý novinář, který je dlouhodobě zaměstnaný v The European Post. Deník vychází ve Velké Británii. S Jane ho pojí dlouhodobé přátelství a mnoho vynikajících reportáží o Evropské unii, za které nebyli nikdy oceneni. David je svobodný, bezdětný. Přál by si, aby se konečně mohl oženit s nějakou milovanou bytostí, ale při svém hektickém zaměstnání zatím nepřišel na to, jak to zařídit.

Podívala se na hodinky, bylo teprve půl sedmé. Jane poslala sms zakódované souřadnice Davidovi, aby věděl, kde se dnes setkají. Včera, když se viděli, dohodli se na půl devátou. Do té doby se bude muset nějak zabavit. Program byl z větší části daný ranními událostmi. Nejprve se zbavím těch nenápadných slídilů od Evropské tajné služby. Pak si koupím lepší oblečení, kartáč na vlasy a základní make-up, plánovala si Jane. Netušila, že se do penzionu nevrátí a vyběhla ven nalehko. Nebyla vhodně oblečena pro dlouhý a sychravý den v evropské metropoli. Na setkání s Davidem chtěla vypadat, pokud možno, co nejnormálněji. Jane nepatřila mezi ženy, které o sebe nepečovaly, právě naopak. Měla ráda kvalitní látky, dobré střihy a v poslední době i nenápadné barvy. Na jednatřicet let nevypadala, byla stále přitažlivá...

KDO JE KDO - Brian White - pětapadesátiletý šéfredaktor vede The European Daily. Pod jeho vedením vychází jeden z největších deníků ve Velké Británii posledních sedm let. Obtloustlý, ale zároveň srdnatý šéfredaktor zasvětil svůj život práci v redakcích papírových novin. Stojí si za svými názory a totéž očekává od svých podřízených. Redaktorům nechává volnou ruku jak jen je to možné, pokud ovšem odvádí dobrou práci. Je třicet let šťastně ženatý s milovanou Elaine, se kterou má děti Charlese a Sarah.

Pak musím zavolat Peterovi do penzionu a vysvětlit mu, že se vrátím až večer. Snad přijme moji omluvu, že jsem nedorazila na snídani, uvažovala Jane.

Poslední, na co nesměla zapomenout, bylo zavolat šéfredaktorovi The European Daily Brianu Whiteovi. I když měla tři dny dovolené, slíbila, že tu zůstane déle a napíše článek o setkání ministrů vnitra EU, které se mělo konat za tři dny v Bruselu.

Pokračování příště...

O ČEM JE ROMÁN NA POKRAČOVÁNÍ - CO SE SKRÝVÁ ZA EVROPSKOU INTEGRACÍ?

Román o Evropské unii se odehrává v blízké budoucnosti na podzim roku 2039. Poslední evropská země EU Albánie, se stane její součástí a tak bude završena evropská integrace, na kterou celá Evropa čekala několik desetiletí. Prezidentem EU je zvolen James D. Ganley. Reportéři Jane Spencer a David Owen zjistí, že integrace 47 zemí do jednoho evropského superstátu byla iniciována a účelně řízena někým, kdo celou dobu stojí v pozadí...

KDY VYJDOU DALŠÍ DÍLY

Román na pokračování CO SE SKRÝVÁ ZA EVROPSKOU INTERGRACÍ vychází (3x týdně), pravidelně v pondělí, středy a pátky po 9 hodině ranní. Všechny díly najdete na mém blogu. Najdete ho vždy mezi ostatními blogy snadno - bude u něj tato ikonka staré knihy s brýlemi. book

Obrázky:

http://www.flickr.com

Autor: Hana Rebeka Šiander | středa 4.11.2009 9:02 | karma článku: 11.08 | přečteno: 987x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Svátek sv. Valentýna jako povinnost nebo příležitost k vyznání lásky?

14. únor je svátkem všech zamilovaných. Slavíte svátek sv. Valentýna nebo ho ignorujete? Je to příležitost, jak někomu dát najevo, že ho milujeme? Můj článek o tom, jak jsem tento svátek slavila i neslavila já.

14.2.2019 v 12:45 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 302 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Podivný případ se psem“ od Marka Haddona

Detektivní novela „Podivný případ se psem“ nám předkládá nejen záhadu mrtvého psa zabitého vidlemi, ale také přibližuje svět patnáctiletého autistického chlapce Christophera. Ten se totiž rozhodl, že vraha zabitého psa vypátrá...

12.2.2019 v 18:34 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 151 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Co mi dalo a vzalo 10 let působení jako blogerky na iDNES.cz

Jsem blogerkou iDNES.cz 10 let. Vydala jsem víc jak 400 článků. Oslovila jsem téměř 1.800.000 čtenářů. Našla jsem kamarádky a dobré přátele. Co mi dalo blogování? A co mi vzalo? A stálo to zato? Upřímně a otevřeně o blogování.

8.2.2019 v 19:08 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 698 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Život v jednom ohni“ od Reinharda Bonnke

Německý evangelista Reinhard Bonnke přináší ve své autobiografii ohlédnutí za svým životem a za čtyřiceti roky služby kázání evangelia Ježíše Krista. Skvělá, dobrodružná, napínavá a podmanivá kniha, kterou si musíte přečíst!

5.2.2019 v 21:31 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 153 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Milan Kalous

Čest poraženým

Globalizace prý rozkládá vztahy v rodinách. Taková fráze. Taková blbost. Bude to ale zřejmě pravda. Když jsme tu měli Ústřední výbor plný debilů, silnou STB a jasný vliv KGB, lidi drželi více při sobě. Taková blbost!

22.2.2019 v 8:01 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 209 | Diskuse

Šárka Medková

"Jedeme do Králova Dvora a on v Berouně neřekne ani Beroun"

Rozhodla jsem se vyrazit si s naším synem na výlet. Mám konečně dovolenou, spoustu času a chuť cestovat. Jako cíl jsem, po domluvě s kamarádkou, vybrala město Beroun.

20.2.2019 v 17:50 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 889 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Dívka s plavými vlasy

Medici jsou tam (rozuměj v Praze) a juristé/ a mladí, pěkní kněží/ Ti mnoho v knihách zajisté/ víc ještě u holek leží. František Gellner – Radosti života

20.2.2019 v 16:37 | Karma článku: 17.69 | Přečteno: 370 | Diskuse

Jakub Kouřil

Hra

Byla jednou jedna babka, a ta měla čtyři jabka. Nebyla to obyčejná babka, ale jabkojedka a ty jablíčka nebyla obyčejná, ale kouzelná. Jsme přece v pohádce a v pohádce se bez kouzlení neobejdeme.

20.2.2019 v 13:53 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 134 | Diskuse

David Snítilý

Hokejový táta 4 – lži bez sexu zato s videem

Před vchodem postávala učitelka se dvěma policisty. Míša na nich mohl oči nechat. „Vidíš, došlo na má slova, pořád Ti říkám, že rosteš pro kriminál,“ střílím od boku. „Míša, takovej andílek,no to snad ne?“ hájí ho učitelka.

20.2.2019 v 9:29 | Karma článku: 12.05 | Přečteno: 561 | Diskuse
Počet článků 410 Celková karma 18.19 Průměrná čtenost 4464

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz