Ústí nad Labem – odpadky všude, kam se podíváš

Ústí nad Labem je zajímavé industriální město, ale hyzdí ho odpadky. Ty jsou prostě všude - na trávě, v keřích i na stromech. Kdo uklízí? Proč to nestačí? Zachrání město úklidové čety, když my ostatní děláme cíleně nepořádek?

ÚSTÍ NAD LABEM JAKO MĚSTO PLNÉ ODPADKŮ

Žila jsem dlouhodobě v několika městech naší země – v Hradci Králové, Liberci, Praze a naposledy v Ústí nad Labem. Jednalo se o pobyty několikaleté, ne krátké návštěvy, a proto se domnívám, že mohu velmi dobře srovnávat vzhled okolí a přírody, která obklopuje město.

Ústí nad Labem je bezesporu zajímavé industriální město. Ne každému se líbí. Má svá pěkná zákoutí, ale také svá negativa. Když se mě občas někdo z místních lidí zeptá: „Co se ti nelíbí v Ústí nad Labem?“ Tak mám odpověď připravenou už dopředu, není nad čím přemýšlet. „Nelíbí se mi ten hrozný nepořádek, který je všude kolem. To jsem v žádném jiném městě neviděla,“ odpovídám po pravdě.

Bydlím v městském obvodu Severní Terasa (dále sem patří Kočkov, Stříbrníky a Dobětice). Většina mých cest vede právě na Severní Terasu, do Stříbrníků či Dobětic. Nebudu proto hodnotit jiné městské obvody, ale právě tento. Je celkem jedno, kam se vydáte, na odpadky narazíte prostě všude. Stačí se kouknout na nejbližší zelenou plochu, do keřů či dokonce na stromy (tam jsou odpadky zaklíněné ve větvích). Odpadky jsou prostě všude.

OPRAVDU SE MÁLO UKLÍZÍ?

Pan soused z domu, kde bydlím, je zasloužilým domorodcem a prožil v Ústí nad Labem více, než sedmdesát let svého života, často říká: „Kdyby ty nezaměstnaný pořádně zapřáhli do úklidu, tak by tu takový nepořádek nebyl!“

Ale já vidím úklidovou četu složenou z nezaměstnaných lidí, kteří vykonávají veřejně prospěšné práce kolem našeho domu celkem často. Mají oranžové či žluté reflexní vesty a sbírají odpadky kolem. Odpadky od plastových až po ty papírové nabodnou na bodák, a když je odpadků hodně, dávají je do velkých pytlů, které nosí s sebou.

Když se na zelené plochy podíváte zblízka, zůstane uklizeno jen několik dnů. Pak jsou travnaté plochy a keře znovu poseté odpadky, jako kdyby tudy nikdo neprošel.

Člověk by si řekl, že je třeba málo odpadkových košů, kam by lidé odpadky odhazovali. Ne, v tom problém není! Kontejnery na různé druhy odpadů jsou před každým domem, přesně jak to vyžadují předpisy. Lidé to k nim nemají daleko. Také odpadkové koše jsou téměř na každém druhém rohu. Ústečáci mají kam odpadky vyhazovat.

KOLIK LIDÍ, KDY A JAK ČASTO UKLÍZEJÍ NA SEVERNÍ TERASE?

Obrátila jsem se na tajemníka Městského obvodu Severní Terasa pana Mgr. Petra Vlasáka s dotazem, kolik lidí v rámci veřejně prospěšných prací uklízí na Severní Terase? „Běžně se jedná o zhruba dvacet až pětadvacet lidí. V tomto období to je pět lidí, ale někdy i jenom dva. Celkově záleží na tom, zda jich máme dostatečný počet. Celkový stav veřejně prospěšných pracovníků se pohybuje okolo šedesáti lidí,“ řekl Vlasák.

Co přesně dělá těch šedesát lidí? zajímalo mě. „Všichni se na úklidu nepodílí. Je skupina, která stříhá také keře, další se podílejí na obsluze parkovišť, jiní pracují jako údržbáři, správci hřišť a podobně,“ vysvětlil Vlasák.

Při pohledu kolem sebe by se ale člověk mylně mohl domnívat, že nikdo neuklízí. To ale není pravda! Zajímalo mě, kolik kilogramů odpadu se v Městském obvodu Severní Terasa sesbírá? „To se nedá přesně definovat. Je to také samozřejmě odvislé od počtu veřejně prospěšných pracovníků, které momentálně zaměstnáváme. Ale pohybuje se to od dvaceti do sta kilogramů odpadu,“ odpověděl Vlasák.

Zdá se tedy, že se uklízí, sbírá a vyhazuje odpad, jak je to jenom možné. Ale stačí to?

DĚTI A DOSPÍVAJÍCÍ MLÁDEŽ BEZ VZORŮ

Není to tak dlouho, co jsem šla domů s nákupem. Přede mnou šli dva dospívající kluci, mohlo jim být asi šestnáct let. Dobře se bavili a smáli se. Jeden z nich dopil Coca-Colu v plechovce a ačkoliv právě prošel kolem odpadkového koše, odhodil plechovku na trávu. Já jsem se neudržela a vykřikla jsem: „Ty parchante! To nemůžeš vyhodit tu plechovku do koše, když ho máš před sebou!“

Mladík se nejdříve lekl, pak se na mě zlostně podíval, řekl na moji adresu něco jadrného svému kamarádovi, zasmáli se a šli dál. Plechovka zůstala samozřejmě ležet na trávě. S odstupem času jsem se zastyděla, že jsem na ně vyjela. Bylo naivní si myslet, že něco změním! Nemá smysl se rozčilovat. Došlo mi, že toho mladíka patrně nikdo doma nenaučil, že odpadky se vyhazují do koše a ne kolem sebe. Zřejmě to tak dělají všichni v jeho rodině a on nemá žádný vzor.

TÁTA – MŮJ VZOR

Vzpomínám na svého tátu, který se narodil za II. světové války. Od dětství, což bylo v osmdesátých letech, mi vysvětloval, že některé odpadky se v přírodě rozloží a jiné ne. Ty rozložitelné mě učil zahrabat do země, například ohryzky od jablka. Ty nerozložitelné jsme si s sebou ze všech výletů přinášeli domů, anebo jsme je nesli s sebou do té doby, než jsme narazili na nejbližší odpadkový koš či kontejner.

Nepamatuji se, že by kdy můj táta něco odhodil v přírodě. Prostě to nedělal. Šel mi příkladem. Po deseti letech jakéhosi třídění odpadu (paradoxně v době socialismu, kdy se odpad ještě téměř netřídil) jsem byla tak „vycvičená“, že bych nikdy v životě neodhodila žádný odpad do přírody. Tak to dělám dodnes. Je to něco, co se mi bytostně příčí.

Ve všech městech, kde jsem bydlela, a to tehdy nebyly žádné organizované uklízecí čety, se nikde odpadky nepovalovaly. Neříkám, že jste nikde nenašli odpadky, ale rozhodně ne na každém rohu a všude. Prostě je většina lidí vyhazovala tam, kam patřily.

CO NAPSAT ZÁVĚREM?

Dokud se Ústečáci nenaučí vyhazovat odpadky tam, kam patří - tedy do kontejnerů a košů, případně si nedají práci, že je odnesou domů, kde je následně vyhodí – bude město plné odpadků a sebevětší uklízecí četa je nedokáže uklidit. Je to především zodpovědností jednoho každého z nás. Není to pouze práce těch, kteří momentálně nemají zaměstnání.

S přáním krásných jarních dnů a krásně uklizeného okolí se loučí Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy:

Foto H. R. Š.