Samota jako nežádoucí přítel

14. 10. 2008 16:16:05
Klid, pokoj, ticho a odpočinout si od lidí... Tak to bylo něco, co jsem si kdysi přála. Najednou jsem sama všechna rána, odpoledne i večery během týdne, víkendy, veškeré svátky včetně mého vlastního, narozeniny, prázdniny a dovolené. Už to není klid, po kterém jsem toužila. Je to samota, která vás doprovází všude a vždycky. A co si teď přát? Jen to jediné. Mít kolem sebe pár upřímných lidí, kteří se budou zajímat, jak se vám daří.

Když se řekne samota nebo osamělost, vybaví se mi začátek filmu (natočeného podle knihy britské autorky Helen Fielding) Deník Bridget Jonesové. Film začíná odjezdem Bridget z novoročního večírku u rodičů. Vrací se sama zpět do londýnského bytu a v osamělosti přemýšlí nad životem... Je jí 32 let, je sama a má strach, že skončí jako stará pana, kterou najdou několik dní po smrti, bude jí asi 80 let a bude ohlodaná vlčáky...

bridget
Poprvé jsem sledovala film se svým manželem v útulném bytě a oba jsme se dost nasmáli. Když Bridget popisovala svou osamělost, přišlo mi to tehdy legrační a kladla jsem si otázku, jak mohla Fieldig vymyslet něco tak bláznivého.

Za pár let... Rozvedla jsem se a nemám partnera ani přítele. Přišla jsem o domov. Moje rodina, u které by přirozeně člověk hledal oporu, mi příliš nepomohla. Doma jsme žili spíš vedle sebe než spolu. Téměř nikdy jsme spolu nemluvili. Když jsem se to o několik let později snažila změnit, zjistila jsem, že je to nemožné. Vysvětlit 70letým rodičům, že komunikace je základem vztahu, tak na to je už pozdě.

S manželem jsme měli společné přátelé, ale po rozvodu jsme o ně přišli. Mám nové přátelé, ale jde vesměs o ženaté muže s rodinami. Mohu jít s nimi na oběd, do kavárny na café, do biografu nebo na výstavu. Ale plně respektuji, co je správné. Večery, víkendy, svátky a prázdniny tráví se svými rodinami, manželkami a dětmi.

Co je samota jsem pochopila, když jsem byla několikrát delší čas nemocná. Zpočátku jsem byla ráda, že mám dostatek času na přečtení všech novin, knih a splnění restů. Čas jsem využila pro studium na zkoušky a přemýšlení o životě.alone2

Asi po týdnu mi přišlo divné, že mi nepřichází žádné sms a nikdo nevolá. Možná vás napadne, že jsem mohla napsat já. Zpočátku jsem to dělala. Většina přátel mi popřála rychlé uzdravení a slíbila, že mě navštíví. Ale zapomněli. Uplynul měsíc a jediní lidé, se kterými jsem komunikovala, jsem byla já sama, prodavačky v supermarketech a moji dva lékaři. Byla jsem nemocná několikrát a scénář byl vždycky stejný.

Velmi podobná situace nastává o mých narozeninách a tak se na ně už netěším. Ne proto, že mi je o rok víc. Jen prostě nemám nikoho, s kým bych tento výjimečný den prožila. Přijde pár sms s přáním, „abych si svůj den pořádně užila a oslavila narozeniny“. Smutné je, že jsem v tento svůj Den sama. Dárky od své rodiny dostanu buď předem nebo později. Protože v den svých narozenin, nedostanu nic, kupuji si dárky sama.

Po svých zkušenostech, jsem začala slovo „přítel“ vidět v jiném světle. Jsou to lidé, kteří se zajímají, jak se nám daří. Vědí, zda jsme nemocní nebo právě procházíme těžkou životní krizí. Přátelé jsou lidé, kteří reagují na sms nebo e-mail a většinou nečekají, až je požádáme o pomoc, ale jsou nám na blízku.

Nově jsem si definovala „známé“. Jsou to lidé všude kolem nás. Ptají se, jak se nás, jak se daří, co prožíváme a co je v našem životě nového. Když jim ale odpovíte, zjistíte, že je vaše slova nezajímají. Jde pouze o formální zdvořilost. Ve skutečnosti je vaše problémy nezajímají. Ptají se spíše z touhy po senzaci. Když se nic nedozví, neposlouchají, neodpoví ani nereagují.

Bylo by bláhové, kdyby se někdo domníval, že jsem se nesnažila situaci změnit. Naopak. Mnozí psychologové radí zkusit něco nového. Nejenže je tu možnost strávit zajímavý čas, ale je to také příležitost k setkání s novými lidmi, šance navázat nové vztahy, ať už kamarádské nebo přátelské.

Zkusila jsem to v zaměstnání, přihlásila jsem se do kurzu cizího jazyka a začala studovat vysokou školu... Výsledek je stejný. Až na výjimky se lidé nechtějí seznamovat. Jde většinou o formální vztahy, bez hloubky. Rozdala jsem nesčetně e-mailů a dalších kontaktů, ale nikdo se neozval.alone3

Možná někoho napadne, že jsem zřejmě introvert. Opak je pravdou. Na střední škole jsem byla rozesmátým teenagerem, který pořád osnoval nějakou rošťárnu pro celou třídu. Bavit a rozesmát všechny okolo bylo mým cílem... Jako extroverta mě baví seznamovat se s lidmi, miluji večírky a radost. Smích a humor je tím nejcennějším, co máme.

Samotu nejvíc pocítíte o víkendech, svátcích, o jmeninách a narozeninách, prázdninách, dovolené a zvláště o vánocích. Osamělost se netýká jen starších lidí, kteří prožili ztrátu celoživotního partnera. Osamělí můžete být ať jste teenageři, singlové, rozvedení nebo jen třeba momentálně vzdálení od svých blízkých...

Osamělost je, když se nemáte s kým podělit o to, co vás trápí, těší, nemáte komu svěřit své problémy nebo si prostě nemáte s kým popovídat. Např. koupíte si nové šaty, ale nemáte je komu ukázat; složíte úspěšně státní zkoušku, ale není s kým se podělit o radost; necítíte se dobře, ale není nikdo, koho by to zajímalo; ležíte v nemocnici na infuzích a chybí vám jméno, které byste zapsali do osobního formuláře, aby byl vyrozuměn lékaři, kdyby se s vámi něco stalo...

Zjištění, že nemám okolo sebe téměř žádné přátele mě vedlo k zamyšlení nad smyslem života. Věřím v B-ha a vím, že jsme stvořeni pro vztahy s lidmi. Přesto lidé ani vztahy nemají být tím, co nás bude sytit a z čeho budeme žít. To má být B-h. Po svých zkušenostech jsem ale přesvědčena víc než kdy jindy, že lidé jsou podstatnou součástí našeho života a život bez nich je osamělý, pustý a prázdný.

Mám naději, že i já najdu přátele, kteří mě budou mít rádi. V poslední době jsem se seznámila s novým kolegou, který je sportovním trenérem. Mám za sebou pár lekcí boxu. I když se to zdá jako maličkost, trénuji boxování, moc mě baví, těším se na další tréninky, na nákup pytle s pískem a jak si pořídím své první boxérské rukavice.alone4

Byli jste někdy osamoceni? Napište mi svůj životní příběh. Jak se potýkáte se samotou a jak s ní bojujete? Společně můžeme třeba něco vymyslet...


Tento blog věnuji svým dvěma jediným přátelům, které mám, R. J. a G. L.. V těžkých chvílích mého života mě neopustili a byli mi opravdovou oporou. Patří jim můj veliký dík.
Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 14.10.2008 16:16 | karma článku: 32.07 | přečteno: 6592x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 756 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 93 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 37.58 | Přečteno: 871 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 33.61 | Přečteno: 3278 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...