Jak se mi nakupovalo v obchodě Sportsdirect.com? Zkušenost k nezaplacení

8. 07. 2016 20:06:00
Vydala jsem se nakupovat tenisky. Vybrala jsem si obchod se sportovním zbožím Sportsdirect.com v Ústí nad Labem. Jak to dopadlo? Nevšímavý a arogantní personál, zainkasované zboží, o kterém jsem nevěděla, nemožnost vrácení bot.

JAK JE TĚŽKÉ NAJÍT KVALITNÍ TENISKY

Nikdy bych nevěřila, jak je obtížné zakoupit v letním období kvalitní tenisky. Možná tomu není ve velkých městech, ale ve stotisícovém městě, jakým je Ústí nad Labem, tomu tak je. Na trhu je mnoho tenisek, ale jak mi bylo řečeno v sedmi obchodech, nemohu čekat, že v uprostřed léta tento sortiment seženu. Když už to vypadalo nadějně, neměli moji velikost, nebo barvu, kterou bych si přála. Pravda, ne všechny tenisky se mi také líbí. Ale to beru jako zcela normální jev. Ostatně komu z nás se líbí všechno, co se na trhu s boty nabízí?

Toto léto jsem se rozhodla, že si oblíbené tenisky značky Converse již nepořídím. Měla jsem čtvery tenisky Converse a všechny čtvery jsem musela reklamovat kvůli zásadním vadám a nedožily se druhého roku. Budiž řečeno, že všechny moje reklamace byly nakonec úspěšné.

TENISKY VYPADAJÍCÍ JAKO CONVERSE, ALE NEJSOU TO CONVERSE

Vzhledem k tomu, že se mi tenisky tohoto typu líbí, rozhodla jsem se, že sáhnu po levnější variantě. Cena nebude jako u značkových bot dosahovat dvou tisíců, ale do tisíce korun.

Vydala jsem se tedy do obchodu Baťa, tam jsem se ale s podobnými teniskami nesetkala. Dál jsem navštívila Deichmann, CCC Obuv, ale i New Yorker. Všechny tyto obchody tenisky měly, ale ne v mé velikosti.

MOJE PRVNÍ ZKUŠENOST S OBCHODEM SPORTSDIRECT.COM

S nadějí jsem proto vydala do posledního obchodu v obchodním centru Forum Ústí nad Labem. Obchod Sportsdirect.com se nachází na obrovské ploše ve druhém patře, eskalátor vás doveze až před obchod. Zcela ideální poloha obchodu. Co víc si přát?

Upřímně přiznávám, že nepatřím mezi sportovní tipy. Je jenom minimum sportů, kterým se věnuji, a mezi ně patří pěší a vysokohorská turistika, běh a plavání. S tím si vystačím. Takže ačkoliv bydlím v Ústí nad Labem šest let, nikdy jsem do tohoto obchodu nezavítala. Jestliže bych nepotřebovala tenisky, nezašla bych tam vůbec. Toto byla moje první zkušenost.

NAPĚCHOVANÝ OBCHOD SE SPORTOVNÍM ZBOŽÍM

Obrovské množství sportovního oblečení, bot a náčiní, které na vás doslova útočí ze všech stran. Prostě hustě napěchovaný prostor zbožím od země až téměř do stropu, často také na úkor uliček pro zákazníky.

Někomu to možná vyhovuje, ale já mezi takové nepatřím. Mám ráda obchody přehledné, prostorné, kde se nemusím vyhýbat zboží, abych ho neshodila z regálu či nesejmula oblečení z ramínek.

KDE JE NĚJAKÝ PODAVAČ ČI PODAVAČKA?

Již po pár sekundách mi bylo zřejmé, že se v obchodě nevyznám a že budu potřebovat poradit. Hrozilo, že se v obrovském obchodě ztratím a také, že budu bloudit několik minut, než najdu tenisky, které hledám.

Začala jsem se porozhlížet po odborném personálu (rozumějte: mám na mysli podavače či podavačky, které podávají zboží a informace), který by se mi věnoval. Po deseti minutách jsem viděla ze sportovního zboží již mnoho, ale nikoho z personálu ani tenisky.

V krásném červnovém odpoledni bylo v obchodě celkem dost lidí. Patrně nakupovali před dovolenou a začátkem letních prázdnin. Vypadalo to, že si všichni poradí sami. Patrně jim styl – samoobsluhy – obsluž se sám, milý zákazníku – vyhovoval.

CO MÁM UKRÁST, ABY SI MĚ NĚKDO VŠIMNUL?

Napadlo mě: „To mám snad něco ukrást a přejít okolo bezpečnostního rámu, který by spustil alarm, aby si mě někdo všimnul?“ Nakonec jsem tuto variantu zamítla. Začínat fingovanou krádeží, o kterou mi ve skutečnosti nešlo, ale jen aby se mi někdo jako bezradnému zákazníkovi věnoval, to by nemuselo vyjít. Zvlášť ne ve městě, kde je poměrně vysoká kriminalita a kde hlídají některé typy zákazníku na každém metru obchodu, kam se hnou.

Začala jsem tedy hledat pokladny. Kde by asi mohly být? Nakonec jsem je objevila na druhém konci obchodu, přímo naproti vchodu. Ale pokladny nebyly pro velikost obchodu a pro množství zboží absolutně vidět.

Ze dvou pokladen byla v provozu jedna. Obsluhovala mladá blondýnka a měla před sebou ještě čtyři zákazníky. Čekala jsem asi tři minuty, ale když jsem viděla, že to evidentně nestíhá a další zákazníci přicházejí k jediné pokladně, odmítla jsem čekat.

KOLEGYNĚ NA VYSÍLAČCE

„Promiňte, ale nebyl by tu prosím vás někdo, kdo by mi poradil s výběrem zboží?“ zeptala jsem se.

„Někde v obchodě jsou prodavači,“ řekla rozmrzele slečna za pokladnou.

„Jak je poznám?“ zeptala jsem se. „Kde je najdu?“

„Když to projdete, tak na ně narazíte,“ řekla.

„To jsem už udělala dvakrát a nikoho jsem nenašla. Byly byste tak laskavá a zavolala mi někoho, kdo by se mi chvíli věnoval?“ poprosila jsem.

Slečna zvedla vysílačku a zahlásila: „Je tady nějaká slečna a chce pomoc s nákupem.“ Na druhé straně se ozval ženský hlas: „A co přesně chce?“

Slečna se na mě významně podívala.

„Chci tenisky a nepromokavou bundu,“ zašeptala jsem.

„Prý chce tenisky a bundu,“ zopakovala po mně prodavačka do vysílačky.

„Tak buď jedno, nebo druhý, obojí nejde!“ ozval se rozzlobený hlas z vysílačky.

„Tenisky,“ zašeptala jsem, když jsem pochopila, že domluva s těmito dvěma ženami, jednou u kasy a druhou na vysílačce, bude patrně velký problém.

„Prý tenisky,“ řekla slečna.

„Až bude někdo volný, tak ho pošlu,“ ozval se ženský hlas ve vysílačce.

„Takže?“ zeptala jsem se.

„Někoho pošlou,“ řekla prodavačka. „Zatím jděte k teniskám. Tam za vámi někdo přijde.“

„Dobře, děkuji pěkně,“ řekla jsem. „ A řekla byste mi prosím, kde najdu ve vašem obchodě tenisky?“

„Tamhle,“ řekla slečna a ukázala rukou směr.

„To by bylo moc fajn, velmi to oceňuji,“ řekla jsem a odešla jsem.

V oddělení tenisek byly stovky bot různých barev, tvarů a velikostí. Když jsem si je prohlížela, začaly mi z toho jít oči kolem! Chvíli jsem hledala a nakonec jsem našla dámské tenisky podobné vzhledem Converse. Snad jenom místo značky Coverse měly na patě nápis Dunlop. Námořnická modrá, barva, kterou jsem si přála. Rovněž měly i moji velikost. Zázrak! Pomyslela jsem si. Když jsem si je zkusila a pár minut v nich chodila po uličce mezi obuví, nabyla jsem dojmu, že mi sedí.

Jen jsem si nebyla jistá, jestli nemají v obchodě ještě nějaké další boty. Objevila jsem také originální Converse. Možná jsem něco přehlédla? Chtěla jsem si vybrat ty nejlepší boty, ostatně v nich budu chodit minimálně další dva roky. Potřebovala bych vážně poradit a zeptat se. Hlavně mě zajímalo, jak probíhá v obchodě Sportsdirect.com reklamační řízení.

Znovu jsem boty uložila do krabice, a protože se nikdo z personálu ani po deseti minutách nedostavil, začala jsem opět procházet obchodem. Nakonec jsem objevila dva mladé muže, zhruba kolem dvaceti, ve firemních trikotech, jak lelkují a žertují u východu obchodu.

„Promiňte, nechci rušit, ale nemohl by mi jeden z vás poradit?“ zeptala jsem se.

„Jistě, není problém,“ řekl jeden mladý muž a vydali jsme se zpátky do oddělení obuvi.

Tam jsme se chvíli bavili a ujistil mě, že jestliže nechci pravé tenisky Converse, tak toto je jediná varianta tenisek, kterou nabízejí. Vyptala jsem se na reklamační řízení, které mi mladík popsal stejně jako v každém jiném obchodě.

TENISKY NEMŮŽOU ZA ŠPATNÝ DOJEM Z OBCHODU

Nakonec jsem si boty vzala, poděkovala mladému podavači a odcházela k pokladně. Cestou tam jsem si kladla otázku, zda na mě udělal obchod celkově dobrý dojem? Poctivě jsem si přiznala, že ne. Zároveň jsem však držela v ruce krabici s teniskami, které jsem potřebovala. A tenisky přece za nic nemůžou!

Odešla jsem tedy nakonec k pokladně, abych zaplatila. Tam na mě opět čekala blondýnka. Podávala jsem ji krabici s botami. „Tak jste nakonec nakoupila,“ řekla. „Ano, a poradila jsem si víceméně sama,“ odpověděla jsem pravdivě.

Slečna se zeptala: „Chcete tašku?“ Odpověděla jsem s humorem: „Ano, to by bylo milé, nebudu muset nést krabici v ruce." Ta otázka mi přišla dost divná. Zaplatila jsem kartou a odcházela jsem s obrovskou taškou fialové barvy s logem obchodu.

Teprve cestou domů mi došlo, že cena byla mnohem vyšší, než byla cena tenisek. Nějak se mi to nezdálo a tak jsem se zastavila, vyndala peněženku a našla paragon. K ceně bot mi byla připočítána taška v hodnotě 19 korun. Aha?! Pár korun, jistě, ale poněkud mě to překvapilo. Kdykoliv jsem nakupovala boty, byla igelitová taška na boty zdarma, stejně jako na oblečení.

No, nic, řekla jsem si. Ovšem celkový negativní dojem z přeplněného obchodu, přístupu podavačů, které jsem si nakonec musela najít sama, dojem, že jsem obtížný zákazník, který jenom zdržuje, obtěžuje, na něco se ptá a vyžaduje něco, co druzí nepožadují, dojem z prodavačky, jenž mi nainkasovala tašku, ale neupozornila mě na to.... přetrvával. Než jsem došla domů, dospěla jsem k závěru, že do obchodu Sportsdirect.com podruhé nakupovat nepůjdu. Nechci to už zažít znovu.

CO SE S TENISKAMI, KTERÉ SE VYZOUVAJÍ?

Druhý den jsem si doma obula tenisky Dunlop a začala jsem v nich chodit po bytě, abych si je rozšlápla. Po dvaceti minutách jsem zjistila, že ať si boty utáhnu sebevíc a přešněruji je jakkoliv, tak se mi stále vyzouvají v oblasti paty. Zkusila jsem si do nich dát také vložky do bot, ale zbytečně. Nic nepomohlo. To jsem ale během pěti minut, co jsem se procházela v uličce mezi botami v obchodě, tři metry sem a tam, zjistit den před tím nemohla.

Nezbylo mi tedy nic jiného, než se znovu vydat do obchodu Sportsdirect.com a boty v hodnotě téměř šesti set korun vrátit, jestli to bude možné. Ovšem výměna zboží či úplné vrácení zboží, které mi z nějakého důvodu nesedělo, jsem zažila jak v obchodě obuvi Humanic, Baťa, tak vrácení oblečení v obchodě C&A, H&M či New Yorker. Proč by to měl tedy být problém?

Přesto jsem šla do obchodu Sportsdirect.com s obavami, protože ani při výběru a nakupování bot v tomto obchodě nešlo nic tak, jak by mělo, tedy s pochopením, laskavostí a příjemným přístupem.

Zamířila jsem rovnou k pokladnám, kde byl mladý, asi čtyřicetiletý muž. Stručně jsem sdělila, že jsem si den předtím zakoupila tenisky a doma, při delším nošení jsem zjistila, že se mi v oblasti paty vyzouvají.

„Peníze za zboží zásadně nevracíme. Měla jste si to rozmyslet dřív. Buď si boty necháte, vyberete si jiné zboží, nebo si od nás vezmete dárkovou kartu, kam vám vrátíme necelých šest set korun,“ řekl mladý prodavač.

„Děkuji, ale nechci kupovat ve vašem obchodě nic jiného. Přála bych si vrátit peníze, protože boty, které se mi vyzouvají, mi jsou k ničemu,“ řekla jsem.

„To je vaše věc,“ řekl prodavač. „Tak nekupujte. Nabízím vám dárkovou kartu v hodnotě necelých 600 korun,“ trval na svém prodavač.

„Dárková karta mi je taky k ničemu, protože ji nevyužiju. Ve sportovních obchodech nenakupuji. Včera to bylo poprvé za šest let, co bydlím v tomhle městě a myslím, že už u vás nakupovat nikdy nechci.“

„Dárkovou kartu využijete! Určitě sportujete, ne?“ snažil se prodavač.

„Ne, opravdu ne,“ řekla jsem.

„Tak začnete, uvidíte! Já bych si myslel, že jste typ na tenis, nebo i v dalších sportech budete dobrá! Co není, může být!“ řekl s arogantním úsměvem prodavač.

„Nechci začít nějaký sport, že mě do něho někdo tlačí,“ řekla jsem upřímně.

„Tak dárkovou kartu darujete někomu v rodině! Určitě to bude krásný vánoční dárek!“ řekl prodavač.

„Ne, to nebude, protože si v rodině dárky nedáváme. Moje rodina má víceméně všechno,“ řekla jsem pravdivě.

Prodavač se rozhodl, že debatu ukončí a chtěl odejít.

„Promiňte, mohl byste mi zavolat vedoucího obchodu, se kterým bych se mohla rozumně domluvit?“ zeptala jsem se zpříma.

„Mluvíte s ním!“ řekl mladý muž.

„Aha, takže se s vámi nedomluvím,“ konstatovala jsem. „Dobře, dejte mi tu dárkovou kartu.“

Prodavač si vzal tenisky Dunlop, vystavil mi dárkovou kartu a řekl: „Vidíte, jak jsme to pěkně vyřešili!“

„Ne, nevyřešili! Donutil jste mě k něčemu, co jsem nechtěla,“ řekla jsem a odešla jsem.

CO O ZAKOUPENÉM ZBOŽÍ V KAMENNÝCH OBCHODECH ŘÍKÁ OBČANSKÝ ZÁKONÍK?

Opět je třeba se podívat na Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, co říká česká legislativa o navracení zboží.

Zboží koupené v běžném kamenném obchodě nemůžete vrátit do 14 dnů, jako je tomu při obchodování na dálku. Jediný způsob, jak takové vrácení provést, je ochota obchodníka zboží vzít zpátky nebo je vyměnit. To vám sdělí přímo u pokladny nebo na informačních tabulkách v obchodě. Podmínkou bývá, že zboží na sobě má původní cenovky.

Škrtílek.cz

U pokladny mi nikdo nesdělil, že se zboží nedá vrátit, ani jsem si nevšimla žádných informačních tabulek. Kdybych to věděla předem, patrně bych si nákup v tomto obchodě rozmyslela.

Mladý muž, který mi vnutil dárkovou kartu Sportsdirect.com mi dvakrát tvrdil, že dárková karta platí 1,5 roku od dne vydání. Doma jsem si na paragonu z obchodu přečetla, že platí dva roky ode dne vydání. Jaká informace je správná? Copak to vedoucí obchodu, který mi kartu vnutil neví?!

Možná patříte k lidem, kteří mají s obchodem Sportsdirect.com dobré zkušenosti, nevylučuji to. Ale já mezi ně nepatřím. V mém případě selhával lidský faktor (personál) na pobočce v Ústí nad Labem. Ačkoliv jsem přišla do kontaktu se čtyřmi lidmi, obstál by jen jeden z nich. Zákazník v tomto obchodě není na prvním místě. Řekla bych, že jde o místo druhé, možná dokonce třetí. Spíše jde o velké množství prodejů a vysoký obrat. Zdá se, že není důležité, aby měl zákazník dobrý dojem z prodeje a rád se do obchodu Sportsdirect.com vracel. Patrně je nabízeného a prodaného zboží tolik, že si ho vždycky někdo rád koupí. Když to nebudete vy, nebo já, budete to někdo jiný.

Jestliže vám nevadí arogantní a neochotný personál, který rozhoduje za vás, nebo vás tlačí do něčeho, co nechcete, a ještě vám k tomu gratuluje, pak je to obchod se sportovními potřebami pro vás! Pokud byste se mě zeptali, zdali bych tento obchod někomu ze svých známých doporučila, v žádném případě! Varovala bych je s tím, že takovou zkušenost jako mám já, mohou mít také oni.

S přáním krásných letních dnů se loučí Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy:

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Fotografie bot Dunlop dostupné zde: www.google.cz

Škrtílek.cz dostupné zde:

http://www.skrtilek.cz/za-jakych-podminek-lze-vratit-zbozi-zakoupene-pres-internet/?gclid=CPL4ofCP5M0CFdYy0wodN9MI5w

Obchod Sportsdirect.com: http://www.forumustinadlabem.cz/cz/obchod/sportsdirect

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 8.7.2016 20:06 | karma článku: 29.08 | přečteno: 5866x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 756 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 77 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 9.38 | Přečteno: 107 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 199 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 157 |
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...