Velikonoce v mých vzpomínkách…

25. 03. 2016 20:39:00
Velikonoce jsou v mých vzpomínkách z dětství spojené s vrbovou a bužírkovou pomlázkou, malováním vajíček, koledováním, ale také s jarním gruntováním, jak to vyžadovala moje matka. Jak jste slavili či slavíte Velikonoce?

HLAVNĚ POŘÁDNĚ VYGRUNTOVAT!

Jestliže se vrátím do svého dětství, tak jsem znala velikonoční svátky jako dny, na které jsem se opravdu netěšila. Šlo především o Velikonoční pondělí a to kvůli legálnímu nářezu, který mě rok co rok čekal.

Byly to svátky, kterým předcházel povinný jarní úklid – sundat záclony, vyprat je a zase je zpátky ještě mokré a vonící po pracím prášku pověsit, předtím samozřejmě omýt okna a rámy, očistit zaprášené lustry a lampy v celém bytě a pečlivě vyluxovat celý byt a setřít prach.

Já jsem se pustila do přesazování květin, protože nejlepším obdobím bylo začínající jaro. Takže jsem si většinou vzala práci navíc. Bratr se někam „zašil“, nebo se zdejchnul s kamarády, a tak unikl matčině pozornosti. Já jsem neměla odvahu v tom matku nechat samotnou a taky jsem ryze z ženské solidarity zůstala doma a většinu práce udělala. Matka mě neustále nervózně popoháněla a kibicovala, abychom všechno stihly, než budou velikonoční svátky.

Ty jsme na rozdíl od úklidové mánie naší šílící matky trávili v naprostém klidu, většinou tedy u dobrého jídla a také u televize. Občas jsem šla s matkou na procházku do přírody, nebo na nějakou výstavu, která se právě konala ve městě. Taky jsem trávila čas venku s kamarádkami, abychom si užily volno a nemusely do školy.

BARVENÍ VAJÍČEK A VELIKONOČNÍ VÝZDOBA

Když bylo uklizeno, došla jsem do nedalekého okolí pro větvičky a naaranžovala jsem je do několika váz v bytě a ozdobila je. Matka nakoupila asi čtyřicet vajec, dodnes nechápu, proč právě takové množství(?), a ty jsme společně během velikonočního víkendu nejrůznějšími způsoby barvily.

Když nastal den „D“, tedy Velikonoční pondělí, vstávali jsme všichni brzy. Bratr proto, aby se nasnídal a byl připraven s pomlázkou, až se pro něj staví kámoši ze školy a vydali se společně na koledu. Matka vstávala proto, aby nám udělala snídani a pak se dívala na pohádky v televizi. A já? Jestliže jsem nechtěla, aby mě zastihli koledníci v pyžamu, vstávat brzo jsem prostě musela. Takže rychle zvládnout hygienu a převléknout se do něčeho, co bude praktické pro následný výprask.

Jakmile nastalo půl osmé, tak to začalo v našem panelovém domě žít. Zdálo se, že mladí kluci, sousedi, kteří mě přehlíželi celý rok a byla jsem pro ně méně než vzduch, najednou objevili, ve kterém patře a bytě bydlím! Stejně tak spolužáci ze základní školy, pro které jsem během roku neexistovala, nikdy jsem nebyla za třídní hvězdu, najednou věděli, kde mě najít.

A ZASE TEN VÝPRASK!

A tak to zase bylo po roce tady! Velikonoční pondělí. Celé dopoledne legálního výprasku, kdy mě mohli kluci vyšlehat, vyšukat pomlázkou a zmalovat tak, jak chtěli.

Musím se přiznat, že jsem měla slabost pro malé koledníky, kteří byli o několik let mladší než já. To byli zcela cizí chlapci a hošíci, které jsem v životě neviděla, ani v našem domě, ani na sídlišti, ale prostě odvážně zazvonili a já, protože jsem otevírala každému, jsem otevřela také jim. Vyšlehali mě pomlázkou upletenou ze smuteční vrby velice jemně a citlivě a přitom mi krásně odrecitovali velikonoční koledu. Tak to byl opravdu požitek, který se ani po letech nezapomíná! Pak jsem jim podala ošatku s obarvenými vajíčky, aby si vybrali sami. Oni poděkovali a rozloučili se a šli o dveře dál.

VRBOVÁ ČI BUŽÍRKOVÁ POMLÁZKA?

Nejhorší byli sousedovic kluci, kteří bydleli pod námi. Ti přicházeli každoročně s obrovskou pomlázkou udělanou z bužírky a kromě pozdravu mi pánovitě poručili: „Otoč se! A připrav se, bude to bolet!“ Taky že bolelo! Naštěstí koledu tak rychle oddrmolili, že to utrpení bylo za mnou celkem rychle. Vzali si vajíčka a šli za jinou chuděrkou.

Během tradičního velikonočního dopoledne jsem napočítala od deseti do dvaceti koledníků. Velký vliv na počty mělo také počasí. Když byla venku zima, pršelo, anebo dokonce chumelilo, tak bylo koledníků málo. Ale chápu, ostatně ani mně se v tom počasí nikam nechtělo a vychvalovala jsem si, jak můžu zůstat doma.

VELIKONOČNÍ NADÍLKA

Matka mně i bratrovi na Velikonoční pondělí dávala také velikonoční nadílku, která se skládala z čokoládových figurek, různých druhů bonbónů a barevného želé obalovaného v cukru. Také od babičky a dědečka jsme dostávali s bratrem nadílku.

Bratr, který se vracel kolem jedné hodiny z koledy domů, přinášel obrovské množství barvených vajec, ale také množství sladkostí, na které byl obzvláště hrdý. O pracně vykoledované bohatství se s nikým nedělil.

Velikonoce za Velikonocemi byly v mém životě stále stejné až do roku 1993, kdy jsem se znovuzrodila (vyznala Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele) a stala se křesťankou. Tehdy pro mě nabyly velikonoční svátky zcela jiného významu.

Všechno se změnilo. Ale co s tradičními zvyky a pomlázkou, vajíčky a koledováním? Slavit Velikonoce dál stejným způsobem? Zrušit, předělat, zavést nové zvyky, nebo to nechat být? Co jsou ve skutečnosti Velikonoce? Co se během nich stalo? Proč s Velikonocemi nesouvisí ani pomlázka, vajíčka ani koleda? Ale o tom až příště...

Jak se u Vás slavili nebo slaví Velikonoce? Máte nějaké speciální zvyky? Na co rádi vzpomínáte? Jak se proměnily Velikonoce?

Krásné velikonoční svátky Vám přeje Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

www.flikr.com

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 25.3.2016 20:39 | karma článku: 17.48 | přečteno: 525x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 756 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 36.58 | Přečteno: 793 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 32.53 | Přečteno: 3020 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...