Jak se slavily vánoce v 50. a 60. letech XX. století? II. díl

30. 12. 2009 14:00:33
Mám ráda předvánoční čas a také Vánoce. Čím jsem starší, tím více se zajímám, jaké zvyky a tradice byly součástí života našich rodičů. Svátek sv. Mikuláše, předvánoční besídky ve škole nebo vánoční svátky se doma slavily v 50. a 60. letech XX. století zcela jinak než dnes. Svátky byly ovlivněné socialistickou propagandou Sovětského svazu, Dědou Mrázem, nedostatkem zboží, ale také prostým způsobem života a vírou ve vánoční tradice. Pojďte se začíst, již ve II. díle, jak to všechno probíhalo!

O vzpomínkách, o kterých se dočtete ve II. díle blogu, jsem se dozvěděla díky mému věrnému čtenáři, panu Petru Sedláčkovi z Olomouce - Holic.

Také jeho manželka, která je učitelkou, mi poslala své vzpomínky. Díky manželům Sedláčkovým tedy vznikl tento jedinečný blog. U starších pamětníků jistě vyvolá na tváři úsměv, protože jim připomene dětství. Možná také vyvolá i další vzpomínky na vánoce před 60 lety.

Pro mladší generace bude blog možná legrační až neuvěřitelný. Nepopírám, že jsem také já o mnoha věcech slyšela poprvé. Nicméně jsou součástí naší národní identity a jistě bychom neměli zapomínat na tradice a na kouzlo vánoc, které je v každé době takové, jaké je v našich srdcích.


Vzpomínky paní Sedláčkové na vánoční čas v letech 1958 až 1967

Moje vzpomínky jsou z let 1958 až 1967. Vyrůstala jsem a chodila do školy v obci Troubelice u Uničova, kde byla budova pro první stupeň (I. až V. ročník) a budova pro druhý stupeň (VI. až IX. ročník). Do této školy se sjížděly děti z okolních vesnic - z Dědinky, Pískova, Lipinky, Lazců, později i z Nové Hradečné.

Promítání filmu ve škole

Svátkem téměř bylo, když dvakrát za rok do školy přišel film, takové velké kolo s filmem v kulaté kovové krabici, které se nasazovalo na hřmotnou promítačku. Sešli jsme se v největší třídě se zatahovacími roletami, sedli jsme si, kde se dalo, nejvíce na zemi. I když byla tma, nikdo se ani nepohnul, s jakým zájmem sledoval film.

Později, asi když jsem chodila do 8. nebo 9. třídy (přibližně rok 1966), se jolky změnily v divadelní představení. Škola a jí určené učitelky nacvičily se žáky divadlo, nějakou pohádku. Kostýmy jsme si zapůjčili z divadla v Olomouci.

Muselo hrát co nejvíce dětí, aby přišli rodiče, dědečkové, babičky, tety, strejdové a také známí. Vzpomínám si, že jsme dostali lístky na divadlo a po vesnici je prodávali. Moje maminka učila první a druhou třídu a většinou doplnila divadelní představení tanečkem tak, aby zde vystoupila celá její třída.

Její žáky jsem znala. Měla jsem je v Jiskrách a do nácviku jsem se zapojovala. Vím, že jsme spolu nacvičily s dětmi lesní tanec bludiček na Fibichův Poem, který měl velký úspěch. Děvčátka měla zelené sukýnky, na čele žárovku připojenou za pasem na plochou baterku (pokrok tehdejší doby), chlapci představovali les, přítmí světel na jevišti.

Nacvičování Kazačoku, dárky roznáší Děda Mráz

Ještě dnes si tu atmosféru dobře vybavím! Na jolkách nesměly chybět ruské písničky a básničky, tenkrát se více hovořilo, že chodí Děda Mráz, o Ježíškovi se více povídalo v rodinách. Nacvičoval se Kazačok (Казачок).vesjolyje_kartinki_2.JPG

České vánoční básničky a koledy v čítankách a zpěvnících nebyly

Prošla jsem staré učebnice a nic jsem nenašla. Od rodičů jsem znala koledu: "Z jedné strany chvojka" a "Pásli ovce valaši".

V hudební výchově ve škole jsem se učili "Vánoce, Vánoce přicházejí". Tu hráli tehdy v rádiu i televizi.

Koleda "Narodil se Kristus Pán" znali jen ti, co chodili do náboženství a kostela. Většinou to byly děti z obyčejných rolnických rodin, kterým komunisté nemohli dělat problémy, např. při studiu.

Já jsem náboženství navštěvovat nemohla, vše jsem se dozvídala od maminky, která v mládí chodila do kostela.

Když se stala učitelkou, kostel měla zakázaný. Znovu ho začala navštěvovat až v důchodu, kolem roku 1985. Náš mladší syn Petr od mala chodil s ní.

Pomeranče a banány byly vzácností

Cizokrajné ovoce, které si dnes můžeme koupit i v srpnu, bylo i o Vánocích vzácné. Hlavně pomeranč a banán. Později, v 70. letech XX. století, byly přiváženy i mandarinky. Na ty se stála fronta a dávali jen dva kilogramy na osobu.

Když jsem chodila do třetí třídy, asi v roce 1961, přivezli do obchůdku v Troubelicích pomeranče. Paní Poláková, která byla prodavačkou, dostala z národního výboru seznam dětí bydlících v obci. Každému dítěti dávala jen jeden pomeranč. Jaká to byla pro nás vzácnost!


Fotografie a poděkování:

Mé veliké díky patří panu Petru Sedláčkovi a jeho manželce za její vzpomínky

Fotografie jsou z archívu rodiny Sedláčkovy

http://www.flickr.com/

Autor: Hana Rebeka Šiander | středa 30.12.2009 14:00 | karma článku: 15.96 | přečteno: 2344x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 756 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 36.58 | Přečteno: 793 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 32.53 | Přečteno: 3020 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...