Moje první dávka vakcíny Pfizeru a příšerné následky

3. 04. 2022 22:49:17
I. dávka vakcíny Pfizeru mi dala nejen protilátky proti covidu-19, ale aktivovala v mém těle virus Herpes. Následovala strašná vyrážka po těle. Pak následovala operace a odebrání vzorku kůže. Co to bude? Lupénka, rosea či syfilis?

Od samého začátku celosvětové pandemie covidu-19 v roce 2019 jsem se těšila, že jednoho dne bude vyvinuta vakcína. A že i já půjdu na očkování, tak jako většina lidí kolem mě.

Patřím mezi generaci X, tedy Husákovy děti, pro které bylo běžné, že očkování je normální součástí života. Svůj podíl na tom jistě mělo, že jsem vyrůstala v rodině zdravotní sestry. Proto jsem se nikdy nebouřila proti žádné vakcinaci ve svém životě. S tímto postojem jsem tedy vyhlížela den, kdy se i já nechám naočkovat proti covidu-19.

Protože jsem se však před léty udřela téměř ke smrti, těžce onemocněla a moje imunita přestala téměř fungovat, stala jsem častým pacientem na oddělení imunologie a alergologie jedné velké pražské nemocnice. Tehdy jsem měla chronický únavový syndrom, objevil se virus Herpes (který jsem do té doby nikdy neměla) a spustilo se mi několik alergií najednou. Alergie? To byly pro mě novinky, neznala jsem je.

Primář oddělení imunologie a alergologie se mi věnoval s velkou péčí a osobním přístupem. Velmi jsem si ho oblíbila a vytvořil se mezi námi téměř přátelský vztah. Po velkém a podrobném vyšetření následovala léčba. Léky, infúze (které byly dostupné jen v zahraničí a u nás se teprve testovaly), vitamíny a potravinové doplňky... Přesto se moje zdraví moc nezlepšilo. To, co mi pomohlo nejvíce, byla křesťanská duchovní péče (modlitby, četba Bible, pokání z hříchů). Když se za mě pomodlil můj tehdejší pastor a starší sboru, byla jsem okamžitě uzdravena z únavového syndromu. Ježíš vyslyšel naše modlitby a uzdravil mě. Byla to nesmírná úleva a já jsem za to dodnes Ježíši vděčná. Od té doby, a uplynulo již 14 let, jsem stále zdravá.

NEJDŘÍV VELKÉ TESTOVÁNÍ IMUNITY...

Jakoukoliv vakcínu proti covidu-19 by mi nikdo nedal. Snad jedině, že bych zamlčela svůj zdravotní stav v očkovacím centru. Nejprve jsem musela podstoupit komplexní vyšetření imunity.

A tak jsem se těšila, až se přestěhuji z Ústí nad Labem do Prahy a zkontaktuji primáře imunologie a alergologie. Během Vánoc 20221 jsem podstoupila spoustu odběrů krve (až jsem si připadala jako vysátá upírem) a nejrůznější výtěry.

Výsledky byly 26. ledna 2022. Byla jsem zvědavá, jak na tom jsem. Takové velké testování jsem nepodstoupila už několik let. Primář byl mile překvapen a potěšen. Všechny výsledky byly dobré, v těch správných hodnotách. Nejlepší, jaké jsem kdy měla.

Co mě osobně nesmírně potěšilo, že virus Herpes, za který jsem se modlila k Bohu, aby z mého těla zmizel, byl pryč. Testování ukázalo, že ho nemám v těle. Paměťové buňky si pamatovaly, že jsem ho kdysi dávno měla, ale hodnoty byly tak nízké, že to téměř vypadalo, jako bych ho nikdy neměla.

VY NEMÁTE ŽÁDNÉ PROTILÁTKY PROTI COVIDU-19!

Jediné, čeho se mi nedostávalo, byly protilátky na covid-19. Primář řekl, že jsem se patrně za dva roky pandemie nedostala do kontaktu s nikým, kdo by covid-19 měl. Ostatně o to jsem se celou dobu pandemie snažila. Chránila jsem se, jak se dalo – nosila pečlivě roušky, poté respirátory a žila v izolaci.

A pak přišla kardinální otázka.

  • „Takže mohu na vakcínu proti covidu-19? Doporučil byste mi ji?“ zeptala jsem se primáře.
  • „Jednoznačně! Vy ji ještě nemáte?“ zeptal se mě primář překvapeně.

Primář je tak trochu vtipálek. A protože se za ta léta už dobře známe, tak jsem pobaveně rozesmála.

  • „Jak nemám? Čekala jsem přece na výsledky testů a vaše doporučení!“
  • „Tak teď ho máte! Jděte na očkování. Čím dřív, tím líp!“ doporučil mi primář.

MOJE I. DÁVKA VAKCÍNY PFIZERU

A tak jsem se druhý den, tj. 27. ledna 2022, vydala do obchodního domu Kotva v centru Prahy, kde je očkovací centrum. Funguje bez objednávání. Lékařskou zprávu z imunologie a alergologie jsem vzala raději s sebou.

Lékař na místě si ji zběžně prohlédl a konstatoval, že by neměly nastat žádné problémy. Dostala jsem tedy první dávku Pfizeru do levé paže. Když jsem čekala půl hodiny na to, zda se náhodou u mě nevyskytnou zdravotní problémy, přišel za mnou lékař očkovacího centra, povídal si se mnou a osobně se ujišťoval, zda se cítím dobře.

„Jestliže jste neměla žádné protilátky proti covidu-19, bude teď trvat tři týdny, než se vytvoří. Jestli vám mohu doporučit, nadále se chraňte, noste pečlivě respirátor a jestli můžete, vyhýbejte se společnosti,“ doporučil mi lékař.

Poděkovala jsem za radu a nemohla jsem jinak, než souhlasit. Když jsem se nenakazila za dva roky a vyhýbala se lidem, jak to jenom šlo, nebude problém to vydržet ještě tři týdny. Pak jsem měla jít na druhou dávku Pfizeru.

Bylo mi dobře a já jsem se vydala procházkou domů.

VEDLEJŠÍ PŘÍZNAKY PO OČKOVÁNÍ VAKCÍNOU PFIZERU

Jak jsem věděla od lidí ze svého okolí, je dobré se po očkování nevysilovat, necvičit a snad nejlepší je po očkování odpočívat, anebo rovnou spát. A tak jsem si četla a spala. První den proběhl dobře, cítila jsem se normálně. Druhý a třetí den mi bylo tělesně slabo a byla jsem unavená, jako kdybych měla chřipku. Nezvládla bych ani nakoupit v blízkém okolí. Ale počítala jsem s tím a byla jsem na to připravená. Zásoby potravin jsem měla doma na týden. Dělala jsem přesně to, co všichni radili. Odpočívala jsem a spala. Ono se taky moc nic dělat nedalo.

Čtvrtý den jsem se probudila a bylo mi dobře. Síly se mi vrátily. Já jsem si udělal malou procházku, jak jsem zvyklá. Asi 7 km (většinou chodím denně 10 km, nebo i víc). Nakoupila jsem si a vracela se domů v dobré náladě.

Pár dnů na to jsem se ráno probudila a zjistila, že na levé paži, kam mi byla bodnuta vakcína, mám v podpaží zvětšenou uzlinu. Boule ve velikosti asi 2 cm, která nepříjemně bolela při zvedání ruky. Ptala jsem se přítele, zda je to normální a ujistil mě, že i tohle mezi následky vakcinace patří. Tak jsem se uklidnila a neřešila to. Uzlina během dvou tří dnů přestala bolet a do sedmi dnů se ztratila. Vypadalo to, že už je všechno v pořádku.

TŘI TÝDNY PO VAKCINACI PFIZERU ZAČALO PEKLO...

Po třech týdnech od vakcinace jsem se v pondělí probudila a byla jsem strašně unavená. Tak extrémně unavená a vyčerpaná, že jsem usínala vsedě. A to jsem nic nedělala. Připomnělo mi to únavový syndrom. Takhle jsem se přesně cítila před mnoha lety! Nebudu zapírat, ale dost mě to vyděsilo. Nezvládla bych dojít nikam. Naštěstí si čas plánuji sama a tak jsem zkrátka čtyři dny ležela a spala. Pátý den jsem se cítila už mnohem lépe a vše se vracelo k normálu.

Byl únor a já jsem si plánovala, jak půjdu na II. dávku vakcíny Pfizeru. Ale pak přišlo něco, s čím jsem nepočítala. V podpaží se mi objevily malé červené skvrnky, které svědily. Bylo jich asi deset. Napadlo mě, že to je zřejmě po tom, jak jsem si holila podpaží. Ale musím se přiznat, že to dělám nějakých 30 let a nikdy se mi tohle nestalo. Holení jsem načas vypustila, abych nedráždila kůži...

Z malých červených puntíků se den za dnem stávaly velké ošklivé skvrny, které svědily a trochu na kůži pálily. Z deseti jich za týden bylo dvacet. Každá z nich se zvětšila na dvojnásobek. Další se objevily v levém podpaží.

Zakázala jsem si panikařit! Ale přirozeně jsem si kladla otázky: Co to pro všechno na světě je?! Když jsem se vykoupala, přešla jsem kolem zrcadla, náhodou jsem pohlédla do zrcadla. Vyděsila jsem se! Uviděla jsem další obrovské skvrny na pozadí. To už jsem začala regulérně panikařit!

MÁM SNAD LEPRU?

V životě jsem nic tak strašného neviděla! Hned se mi vybavil film „Mojžíš“ z roku 1995 s Benem Kingsleyem v hlavní roli Mojžíše. Když jeho sestra Mirijam onemocněla leprou, musela strávit sedm dní mimo tábor pospolitosti Izraele. Tam, o samotě a oddělení, aby nikoho nenakazila, tráví týden. Kdykoliv se někdo přiblíží, je povinna (podle Zákona, Tory) volat: „Nečistá! Nečistá!“. Proto, aby to ostatní zdraví věděli na dálku a nepřibližovali se k ní.

Nevím, jak vypadala biblická lepra (malomocenství), ale moje představa byla zhruba taková, jako to, co jsem viděla nyní na svém těle. Zavolala jsem příteli, který prošel třemi dávkami očkování na covid-19 bez problémů. Sice mě neviděl, ale snažil se mě uklidnit. Byl pátek odpoledne a většina lékařů v Ústřední vojenské nemocnici, kam chodím na prevence na kožní oddělení, byla již doma.

Mám se vydat na pohotovost? Vždyť se ty fleky zvětšují a rozšiřují dál a dál po mém těle?! Co mám dělat?! Přítel radil zachovat klid a jít na pohotovost, jen když se mi přitíží a přidají se další komplikace. Odhadoval, že by mě nejspíš na pohotovosti stejně doporučili vyšetření na kožním oddělení v pondělí. A tak jsem vyčkala a začala se modlit k Bohu.

V pondělí jsem spěchala na kožní oddělení do ÚVN. Mladá lékařka mě prohlédla a řekla, že nemůže s jistotou říci nic a tudíž ani mi nemůže dát žádnou léčbu. Co je ale jisté, že je potřeba vzít (odříznout) mi kus kůže s vyrážkou a poslat ji na histologii. Cože?! Budou mě řezat?! napadlo mě.

Ono to vypadá jako maličkost, ale já už jsem podstoupila šest malých operací, kdy mi odstraňovali lékaři pihy. Ačkoliv se jednalo o malé řezné rázy a jednalo se o plastické operace, nikdy se jizvy neztratily. Takže moje tělo místy vypadá, jako kdyby mě někdo pořezal nožem a pak mě zašil. Další řezání jsem fakt nechtěla, ale v tomto případě jsem pochopila, že je to nutnost.

Když jsem kožní lékařce říkala, že jsem takovou vyrážku nikdy v životě neměla, a ptala se, zda to souvisí s očkováním první dávky Pfizeru proti covidu-19, odpověděla, že netuší. Alergická reakce? Nevěděla. Přesto jsem si raději sepsala seznam potravin, které jsem jedla poprvé... A dál už konzumovala jen potraviny, které jím celé roky.

Termíny byly plné... Nejbližší termín na řezání byl za týden. A tak jsem týden čekala a doufala, že se můj stav nezhorší. Další fleky se však objevovaly po celém mém těle (od hlavy až po stehna) a ty, které jsem už měla, se zvětšovaly a slévaly v jednolité ošklivé červené fleky. Ale vzhledem k tomu, že jsem neměla teploty, nebyla unavená a nic dalšího se nedělo, tak jsem se snažila přežít do termínu řezání.

Naštěstí byl březen a já jsem všechno mohla skrýt pod oblečením. Když byste mě potkali v šatech s dlouhými rukávy na ulici, nic byste nepoznali.

VIRUS HERPES ZNOVU AKTIVOVÁN!

Pak přišla strašná únava a já stále spala. Znovu se vydral na povrch virus herpes. Zvedla jsem telefon a zavolala primářovi imunologie a alergologie. Nebudu zapírat, byla jsem na dně a zoufalá. Primář si mě vyslechl a se smutkem v hlase řekl, že ho to mrzí. Když jsem se ho ptala, zda je to následek vakcíny Pfizeru, řekl, že to říct nemůže. Když jsem se zajímala, zda mi může provést test, zda nejsem alergická na covidové vakcíny, řekl, že nic takového se provést zatím nedá.

Dostala jsem recept na antivirotika na přeléčení viru Herpes, která jsem už nebrala několik let. Léčba na tři týdny, při čemž se léky berou 5x denně po 4 hodinách. Na lokální výsevy Herpesu, které dost svědí, si kupuji mast v lékárně a hradím si ji sama.

Pro ty, kdo netuší, co je virus Herpes, bych to ráda rozepsala. Může se jednat o lehčí projev, který se projevuje jenom ve formě oparů. Ale tato viróza může mít i těžší průběh, který provází týdny zimnice střídané pocením. Stále se dokola převlékáte, někdy i pětkrát denně. Jste přecitlivělí na ostré světlo, takže vás věčně bolí a pálí oči, které máte rudé jako králík. A je jedno, zda se jedná o zářivky či sluneční záření. Nezvládáte přechody tepla a zimy, klimatizaci. Tělo zkrátka špatně funguje. Nemoc doprovází velká únava, vyčerpání, únava a fyzická slabost. Někdy zvýšená teplota. A samozřejmě vředy, které se mohou vyskytovat kdekoliv a místa svědí.

Zažila jsem všechno z toho a trpěla jsem tím mnoho let, než zasáhl Bůh. To snad vysvětluje moji radost, že jsem virus Herpes v těle neměla, o které jsem psala dříve.

Někdo mi říkal, že vakcína proti covidu-19 uvede do pohybu celý organismus. Všechno, co v něm hluboce dříme, vyvede na světlo a... A ono to exploduje. Ačkoliv mi nikdo neřekl, že se jedná o následky vakcíny proti covidu-19, v mém případě to sedí. Dokud jsem vakcínu Pfizeru nedostala, měla jsem báječné výsledky testování imunity. Do tří týdnů, kdy se u mě měly vytvořit protilátky na covid-19, jsem onemocněla dvěma závažnými nemocemi.

Po týdnu mi lékařka vyřízla jeden „čerstvý“ flek vyrážky na rameni a ránu mi zašila. Vzorek putoval na histologii. Mladá lékařka si znovu prohlédla moje tělo poseté červenými fleky a řekla, že se s velkou jistotou domnívá, že se jedná o kožní onemocnění autoimunitního typu – lupénku. Ať už ji spustilo cokoliv, lupénka je celoživotní kožní nemoc, které se do konce života už nezbavíte. Lékařka mi předepsala pěnu s kortikoidy (uměle vyráběné steroidní hormony) na lupénku.

Doma jsem otevřela krabičku a objevila jsem 1,5 metru dlouhý informační leták, jak pěnu užívat a jaké následky to pro mě může mít. Něco tak strašného, jsem už dlouho nečetla! Vyděsila jsem se! Kromě dvojitého vidění, jsem si mohla totiž rozhodit i hormony v těle... Navíc se tam psalo, že v žádném případě se nesmí pěna aplikovat na místa v podpaží, v tříslech a na pozadí. A přesně tam mám obrovská ložiska. Vzhledem k tomu, že jsem dost citlivá na léky, pěnu jsem uložila do papírové krabičky i s příbalovým letákem, a odmítla jsem se si něco takového aplikovat.

Tohle byl přesně ten zlom, kdy jsem se naštvala! Lupénka až do konce mého života?! Nikdy! Začala jsem volat k Bohu a modlit se. Obrátila jsem se s prosbou o modlitby na pastora církve a jeho manželku. Vytváření fleků se po modlitbách zastavilo.

TAK CO MÁM? LUPÉNKU, ROSEU, ANEBO DOKONCE SYFILIS?

Po dalších 14 dnech jsem se objevila na kožním oddělení a byla jsem zvědavá na výsledky. Tentokrát mě vyšetřovala moje lékařka, která má za sebou nejméně 20 let praxe. Řekla, že výsledky histologie byly nejednoznačné. 50% lupénka a 50% rosea (kožní vyrážka).

  • „Já si myslím, že to lupénka nebude, ale spíš rosea,“ řekla lékařka.
  • „Je v tom nějaký rozdíl?“ zeptala jsem se.
  • „Zásadní. Pokud to bude lupénka, tak to je léčba do konce života. Léčba nebude jednoduchá. Pokud rosea, pak byste mohla být do šesti týdnů bez příznaků. Vyřeší se to jednorázově,“ vysvětlila mi lékařka.
  • „To jsou dobré zprávy,“ řekla jsem.
  • „Ale je tu ještě jedna možnost... Ale nechci vás vyděsit,“ řekla opatrně lékařka.
  • „Ven s tím! Ať je to cokoliv!“ řekla jsem rozhodně.
  • „Takhle vypadá i syfilis.“

Tak to jsem už nedala a pobaveně se rozesmála! Nerada se vyhýbám problémům. Jestli mám syfilis, musím to vědět a hlavně to řešit. Takže jsme se s lékařkou dohodly, že půjdu okamžitě na odběr krve a druhý den budu vědět, zda je vyrážka způsobená syfilis, nebo ne. O tom, co se mi honilo hlavou, psát nebudu. To by bylo na román...

Dohodly jsme se s lékařkou, že kortikoidy nechám zatím uložené doma v ledničce, a dostanu neagresívní léčbu. Takže jsem dostala tekutý pudr, kterým si každý večer natírám postižená místa kůže. To zabere půl hodiny. K tomu beru každý den léky na alergii (léčba na 30 dnů). Nesmím na slunce, nesmím se koupat, jak potřebuji a chci, ale jenom se rychle osprchovat vlažnou vodou.

Jo, dobrá zpráva - syfilis nemám! Stále se modlím a věřím, že mě Ježíš uzdraví dokonale.

Mám za sebou 12 dnů s tekutým pudrem. Další červené fleky se neobjevují. Ty původní mizí a postupně blednou, ztrácejí se. Zdá se, že odhad mé kožní lékařky byl správný. Léčba působí a s největší pravděpodobností se jedná o roseu.

Největší problémem pro mě v současné době je, že se mi postupně 24 hodin non-stop odlupuje kůže a odpadává ze mě spolu s maličkými kousíčky usušeného pudru. Takže každý den zametám a vytírám všude po bytě kůži s „bílým prachem“. Moje oblečení vypadá příšerně! Každý den všechny části nošeného oblečení musím vytřepat a pokaždé to vypadá, jako když sněží.

Posledním a dost trapným problémem je, že nejhůře se mi hojí místa (prudérní a konzervativní čtenáři mi musí prominout upřímnost) na zadečku. Tam mám největší ložiska. Vypozorovala jsem, že když sedím hodiny kdekoliv a na čemkoliv, kůže nedýchá a hojení probíhá ze všech částí těla nejpomaleji. Někdy vyrážka bolí. Takže se snažím co nejméně sedět a být stále v pohybu, nebo stát. Pokud ležím, tak na břiše nebo na boku.

Na jednu stranu jsem paní svého času a mohu si všechno naplánovat, jak potřebuji. Na druhou stranu, když někam přijdu, kde se hodiny sedí, je to problém. Jak tohle pro všechno na světě komukoliv vysvětlit?! Nemožné! Trapné! Absurdní! A tak se snažím omezit a vypustit všechna setkání s lidmi, kde bych musela povinně několik hodin sedět.

Co napsat na závěr? Jak jsem psala na začátku, jsem zastáncem vakcinace. Ale jak je zřejmé, v mém případě vakcína proti covidu-19 odstartovala zdravotní problémy, které řeším od února, a v případě úspěšné léčby, je budu řešit nejméně do května. Vakcína, která spustí nemoc, kterou jsem nikdy dříve neměla a budu ji léčit další měsíce, není pro mě. To je vážný problém.

Pokud jste byli očkováni jakoukoliv vakcínou proti covidu-19 a nic vám nebylo, anebo jste měli jenom mírné vedlejší příznaky jako je únava či bolesti svalů, tak vám vakcína určitě pomáhá zabraňovat vážnému průběhu covidu-19. Gratuluji! Z celého srdce vám to přeji.

Nechci obviňovat žádné lékaře. Naopak oceňuji jejich osobní přístup a jak se mi snažili pomoci. Vím, že jsem v dobrých rukou. Ale zároveň si uvědomuji to, co vím už celá léta. Lékaři jsou jenom lidé a mohou se mýlit. Nejsou vševědoucí. Ani medicína a nejlepší léky nedokáží zázraky.

Já na druhou dávku Pfizeru nepůjdu. Ostatně neumím si představit žádného lékaře, který by mi to doporučil. Co mě však ještě kromě dlouhé léčby čeká, je vyplnění dotazníku Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), co následovalo v mém životě po aplikaci I. dávky vakcíny Pfizeru.

Krásné jarní dny a už žádný covid-19 vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Foto:

hrš

Autor: Hana Rebeka Šiander | neděle 3.4.2022 22:49 | karma článku: 31.82 | přečteno: 2084x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 756 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 36.58 | Přečteno: 793 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 32.53 | Přečteno: 3020 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...