Recenze knihy „Mokrá ryba“ od Volkera Kutschera

Je jen málo lidí, kteří neviděli německý seriál „Babylon Berlín“ zasazený do roku 1929. Seriál byl natočen na motivy knihy „Mokrá ryba“, kterou napsal Volker Kutscher. Jaká je kniha? A je lepší, než nejdražší seriál všech dob?

JAK JSEM SE DOSTALA K TÉTO KNIZE?

Mám ráda 30. léta XX. století. Jak architekturu, hudbu, odívání, tak černobílé filmy z tohoto období. K seriálu jsem se dostala díky poslechu německého rádia Klassik Movie, kde jsem vyslechla ústřední píseň seriálu „Babylon Berlín“, která se jmenuje „Zu Asche, Zu Staub“. Tak vynikající píseň jsem už dlouho neslyšela! Posuďte sami.

Přirozeně mě tedy zajímalo, jaký bude seriál. Když ho tedy vysílala ČT 2, nenechala jsem si ho ujít a byla jsem nadšená! Dodívala jsem I. řadu seriálu „Babylon Berlín“ a opatřila si knihu „Mokrá ryba“ od Volkera Kutschera, podle které byl seriál natočen. Ta se setkala s velikou oblibou u čtenářů a byla první knihou z mnoha, které následovaly. Jedná se o napínavý detektivní román.

„Černé mordauto bylo v Berlíně proslavené. Mercedes byl vybaven vším, čeho bylo při vyšetřování vraždy na místě činu zapotřebí: byly v něm očíslované kolíky pro zajištění stop, fotoaparát, světlomety, pásmo a skládací metr, kartografické materiály, rukavice, pinzety, mobilní policejní laboratoř a všemožné nádoby na sběr důkazního materiálu. Auto obsahovalo dokonce i mobilní kancelář, což byl skládací stůl s několika židlemi, které se daly sestavit na místě činu, a k tomu cestovní psací stroj.“

O ČEM JE KNIHA „MOKRÁ RYBA“?

Kriminální komisař Gereon Rath zažívá město Berlín v dubnu roku 1929, jako kdyby bylo v rauši. Kokain, ilegální noční kluby, politické pouliční bitvy – prostě tanec na sopce. Mladý, ctižádostivý komisař, který je ve městě nový a byl uklizen na mravnostní oddělení z malého venkovského města, se nikým nepověřen zapojí do vyšetřování, které vede oddělení vražd. Netuší, že píchl do vosího hnízda… Mrtvý bez identity a se stopami bestiálního mučení je pro oddělení vražd hádankou. Rath objeví pojítko se skupinou Rusů v exilu, kteří měli v plánu nakoupit zbraně za pašované zlato a připravit puč. Po zlatu a zbraních však pasou i jiní. Rath narazí na polovojenské jednotky i organizovaný zločin. Zamiluje se do Charlotte Ritterové, stenotypistky na oddělení vražd, a využije jejích zasvěcených informací pro své osamělé vyšetřování. Přitom se do případu zaplétá víc a víc...

„Ratha ten samolibý tón popouzel. Ještě víc ho ale štvalo, že Völcker měl svým způsobem pravdu. Rath se skutečně pokaždé divil, když se akademici hlásili ke komunistům. Politice příliš nerozuměl. Komunisté, to pro něj byly výhonky lumpenproletariátu, který byl přítomen ve všech větších městech. Kdo v takovém prostředí vyrůstal, nemíval moc dobré šance. Buďto se mohl stát zločincem, nebo komunistou. Nebo obojím. Zločinec, komunista – pro mnoho policistů to bylo jedno a totéž. Copak komunisté nechtěli krást? Násilím zabavoval majetek buržoazie? Trestní zákoník to hodnotil jako loupež, komunisté tomu říkali revoluce. Rath ještě dokázal pochopit nějakého chudáka, který by v to vkládal poslední naděje, ale o to míň rozuměl intelektuálům hlásajícím revoluci. Co chtěli? Vždyť se přece měli dobře, ne? Byli to oni, kdo povyšoval loupež na ideologii. Pokud se taková loupež dělala masově, mohlo se jí říkat revoluce a dala se vědecky zdůvodnit. Tito ideologové byli Rathovi obzvlášť odporní, pomatenci, kteří věděli všechno nejlíp a věřili, že mají patent na pravdu. Do této kategorie řadil i Völckera. Doktor sice nepůsobil dojmem pomatence, za to však rozhodně dojmem někoho, kdo spolkl všechnu moudrost světa.“

JSOU ROZDÍLY MEZI KNIHOU A SERIÁLEM?

Jak už to tak bývá, rozdíly mezi knihou a seriálem tu jsou. První kapitoly knihy jsem měla dojem, že mi před zraky ožívá seriál z televizní obrazovky se vším všudy. Podobnost byla neuvěřitelná! Čím víc jsem však stran přečetla, tím více rozdílů jsem nacházela.

Především je rozdíl v tom, že komisař Rath se zamiluje do Charlotty a navážou milenecký poměr, který před kolegy z Hradu udržují v tajnosti. Rathův bratr Anno je mrtvý. Gereon Rath je zdravý a nepotřebuje léky (na rozdíl od seriálu, kde trpí posttraumatickou stresovou poruchou z Velké války a bez silných tlumivých léků se neobejde). Rathova matka žije. Gereon nemá milostný poměr se svou švagrovou. Charlotte je studentkou práv, pracuje jako stenotypistka na kriminální policii, ale v žádném případě si nepřivydělává jako prostitutka.

Zkrátka kniha je velice napínavá, dobrodružná, má jak hlavní zápletku (kde je Sorokinovo zlato?), ale také spousty vedlejších zápletek. Ty udržují čtenáře v napětí až do samého konce. I když samozřejmě čtenáři detektivky dostávají průběžné indicie, aby mohli záhady rozluštit.

„Na tom nočním povyku v každém případě něco bylo. Boris hledal Kardakova i tady. Otázkou bylo: našel ho? To Rath při své první návštěvě domu předpokládal, když slyšel, že tu na sebe řvali dva Rusové. Kdyby ovšem byla pravda, že rusky mluvil pouze jeden z těch vzteklounů, nabízel se jiný závěr. V tom případě se tu musela odehrát podobná scéna jako v Nürnberger Strasse: Boris vytáhl úplně cizího člověka z postele v domnění, že je to Kardakov. Došlo ke konfliktu, Boris odtáhl. A krátce poté byl zavražděn. Zabil ho skrývající se Kardakov, kterému se Boris nějak dostal na stopu? Jaký smysl by ale mělo to umučení? Jaké informace by se z něj Kardakov pokoušel vymlátit? A proč ten muž zemřel na otravu heroinem?“

SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY KNIHY

Kniha je vynikajícím čtením pro dlouhé zimní večery, kdy vás nic neruší. Je celkem dlouhá, má 568 stran, takže určitě to není četba pro ty, kteří „chtějí být hotovi“ během jednoho večera.

Volker Kutscher skvěle popsal atmosféru 30. let XX. století. Není to jen nově vznikající architektura ve čtyřmilionovém Berlíně (kterou mimochodem už téměř nikdo nezná, neboť jak známo, Berlín byl téměř kompletně vybombardován během II. světové války; takže autor musel pečlivě nastudovat dobové informace z archívů), ale také oblečení, chování v této době. Rušný život v německé metropoli obnášel spoustu zábavy v nočních klubech.

K tomu ovšem patřila prostituce, pornografie, gangy, obchodování s drogami (nakoukneme zblízka do berlínského podsvětí), pouliční politické bitvy, spousta alkoholu a také cigarety. Jak to ostatně vídáváme ve všech filmech této doby – jedna cigareta míjí druhou. Zkrátka a dobře, cigarety mužů i žen patřily ke každodennímu rituálu a společenskému životu.

Můžeme si všimnout, že lepší německé domácnosti roku 1929 měly rádio. Televize však k dispozici nebyla (v Německu se objevila a začala pravidelně vysílat až v roce 1935), takže lidé chodili do divadel, na estrády, do restaurací, kde hodně tančili a také, pokud jste se chtěli pobavit, tak, ano, dámy a pánové, do biografu na filmy.

Samotný detektivní příběh, jehož hlavními postavami jsou dva mladí lidé, Gereon Rath (kolem 30 let) a Charlotta Ritterová (kolem 20 let), a přitom oba vyšetřují a pídí se po pravdě neoficiálně (on proto, že pracuje na mravnostním oddělení a ne na kriminálce; ona proto, že je to stenotypistka, a ne komisařka), je velice zajímavý.

Rath je v knize popsán jako mladý, postavou vysoký, elegantní muž. Velmi zásadový, ale zároveň drsný chlap, který si jde za svým (musím přiznat, že seriálový Rath nebyl špatný, naopak, líbil se mi velice, ale knižní Rath mi byl ještě mnohem bližší).

„Kdy se to vlastně stalo? Chvilku poté, co dal tomu slizounovi odchod, se na pódium vrátili Trečkovovi muzikanti a on zase odvedl Charlottu na parket. Charly! Tančili a ona se na něj při tom dívala tak, že vůbec neměl jinou volbu. Nejprve se dotkly jen jejich nosy, a potom ji políbil, jen zlehka, ale ona mu polibek opětovala. Ještě chvíli tančili, ale neodvažovali se znovu políbit. Ne na veřejnosti, takhle na parketu. Potom ji odvedl ke stolu. Jejich ruce se již nepustily. Ještě něco vypili a dívali se na sebe. Najednou to začalo být vážné. Ona nalezla svůj úsměv jako první.“

AUTORŮV STYL, JAZYK A GRAMATIKA

• Kniha je napsána hovorovým jazykem.
• Místy narazíte na sprostá slova (autor chtěl být autentický).
• Kniha je napsána v er-formě.
• Korektury byly odvedeny profesionálně. Nenašla jsem žádné chyby.

„A nyní stál jako domovní lupič v domě Wolterových a netušil ani, kde hledat. Pokud by Bruno tu pistoli stále měl, musel ji přechovávat ve skrýši. Rath nevěřil, že by zasvěcoval Emmi do svých tajemství, a do takových už vůbec ne.“

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Jestliže se vám líbil seriál „Babylon Berlín“ a máte chuť si přečíst originál, ze kterého scénáristé čerpali, je kniha „Mokrá ryba“ pro vás. Pokud máte rádi napínavé příběhy a detektivky, bude se vám určitě líbit. Jestliže jste milovníci 30. let XX. století a chcete si nostalgicky zavzpomínat na zlatou éru Německa, je to kniha pro vás.

Knihu „Mokrá ryba“ od Volkera Kutschera mi k recenzi laskavě poskytly Palmknihy.cz.

Napínavé čtení a krásné podzimní dny vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Anotace a fotografie knihy poskytly Palmknihy.cz.

Kutscher, Volker. MOKRÁ RYBA. Moba, 2017. Brno. 568 stran. ISBN 978-80-243-7961 (mobi)