Proč jsem začala nakupovat v second handu - III. díl

Když nakupujete v second handu, je v tom všechno – vášeň, touha objevit zapomenutý cenný kousek oblečení, dobrodružství i dravost, aby vám to nevyfoukla rivalka od vedlejšího stojanu. Když se zadaří, tak odcházíte jako vítězové!

Můj článek je volným pokračováním dvou předchozích blogů, které jsem napsala o bazarech a burzách v ČSSR, prvních second handech v naší zemi po revoluci, ale také o tom, co mě přivedlo k nakupování v second handech, které jsem nesnášela. Moje blogy si můžete přečíst zde:

I. díl - https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770096

II. díl - https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770912

CO JSEM V BĚŽNÝCH OBCHODECH POSTRÁDALA? DŽÍNY, VLNĚNÉ A LNĚNÉ OBLEČENÍ, BAVLNĚNÉ DÁMSKÉ HALENKY

Postupně jsem zjišťovala, že v běžných obchodech nemohu sehnat to, co jsem měla ráda. Například oblíbené džíny. Moje současné se trhaly, ale nové sehnat se ukázalo nemožné. Přitom jsem měla jen čtyři požadavky – velikost 36, modrou barvu, prodlouženou délku nohavice a střih tzv. „bootcut“ (což je střih kalhot, který se od kolen směrem dolů mírně rozšiřuje).

Přítel se mě ptal, co budu chtít k Vánocům, tak jsem mu řekla, že bych ráda pořádné džíny, který mi vydrží několik let. Nejlepší džíny svého života jsem si koupila v obchodu Kenvelo a stály asi 2.000 Kč. Milovala jsem je! Byly velice dobře ušité, perfektně mi seděly a byly tak kvalitní, že vydržely sedm let. A to jsem je nosila často.

Staré jsem vyhodila. Říkala jsem si, že pořídit si nové džíny nebude takový problém. Přítel mi řekl, že si mohu vybrat džíny do částky 4.000 Kč. Problém ale nebyl v penězích, problém byl v tom, že snad všechny obchody v ČR nabízely jenom džíny slim, džíny skinny (tedy na tělo) nebo rovné. Znovu se objevila móda s vyšším pasem, takže všechny džíny měly tzv. vysoký sed. Ale já jsem si po předchozích deseti letech oblíbila snížený sed. Nemusím mít vyloženě bokovky, ale něco mezi.

Prošla jsem všechny obchody v Ústí nad Labem, ale nikdo nebyl schopen mi nabídnout, co jsem chtěla. Naopak se mi mnohé prodavačky snažily vnutit jiné typy džínů, které měly na pultech a přesvědčit mě, že i ty mi budou slušet. To jsem odmítla. Když nakupuji oblečení, tak vím, co chci a tím se řídím. Odejít domů s drahým oblečením, které jsem ani nechtěla, jsem už několikrát zažila a pokaždé to byla prohra. Takové oblečení jsem nejen nenosila, ale často skončilo v charitě.

Přítel mi místo nových džínů koupil kvalitní kožené boty na zimu. A já jsem naprosto rezignovala, že bych mohla kdy mít džíny, které by se mi líbily a seděly v každém ohledu. 

Dalším příkladem bylo zimní oblečení z vlny. Ať už se jednalo o kalhoty či tvídové sako, vlněný svetr, případně zimní vlněný kabát, sehnat toto v normálních obchodech bylo nemožné.

Copak tohle nikdo nenosí? kladla jsem si otázku? Přitom takové vlněné kalhoty jsou v zimě, nebo vyloženém mrazu velice ceněnou záležitostí. Vlna z ovčího rouna vás zahřeje a ochrání proti mrazu. Pokud prší nebo chumelí, jedinečné vlákno nepustí vlhko dovnitř, ale zůstane na povrchu. Když se náhodou zpotíte v bavlněné košili a ve vlněném svetru, velmi rychle to uschne. A hlavní výhoda? Vlněné oblečení nesmrdí! Na rozdíl od polyesterového vlákna.

Když jsem chodila po obchodech, tak většina prodavaček vůbec netušila, na co se ptám, jestliže jsem požadovala vlněný svetr nebo tvídové sako. Velký problém! Těžko koupíte něco, když ani prodavačky netuší, co to je a zda to vůbec mají.

Vlněný svetr jsem sice ve dvou obchodech objevila, ale poměr vlny byl jen 30 %. Zbytek byl akryl a 5 % elastanu. Zklamaně jsem rezignovala.

Co mě dorazilo, byla absence letního oblečení ze lnu za rozumné ceny – ať už kalhoty, halenky, šortky či šaty. Rozumnou cenou nemám na mysli šaty za 4.000 Kč či letní kalhoty za 2.500 Kč. Ano, sehnala jsem letní lněné kalhoty v C&A asi za 700 Kč, ale aby obchod ušetřil, chyběly kapsy! A ty já dost potřebuji. Navíc vlákno lnu bylo tak slabé, že jsem je nosila dva roky a pak jsem objevila na oblečení na namáhavějších místech díry. Zkrátka tenké vlákno nevydrželo a prošoupalo se. To vypovídá o nekvalitním a právě i levném vláknu.

V neposlední řadě jsem si přála koupit dámskou halenku v business stylu. Problém není pořídit halenku z umělých materiálů (PES, maximálně směsovaný s bavlnou, ale jen 50 %), ale naprosto nemožné je objevit dámskou halenku ze 100 % bavlny. Pro muže se pánské košile ze 100 % BA vyrábějí běžně, pro ženy ne.

A tak jsem nosila desítky let halenky ze směsovaného materiálu. V podzimním a zimním období mi v nich byla věčně zima, během jara a léta jsem se v nich nepředstavitelně potila! Jako prasák, nebojím se napsat. Sebelepší deodoranty či antiperspiranty nepomohou. Na to zapomeňte! Není problém v kůži, ale je problém v umělém složení materiálu.

V SECOND HANDU NAJDETE TO, CO HLEDÁTE

A tak jsem zamířila do jednoho velkého second handu v Ústí nad Labem. Byla jsem tak zklamaná svým nezdary, že jsem si nedělala iluze, že tam najdu něco, co by se mi líbilo. Vždyť jsem to nenašla ani v obchodech, kde jsem chtěla utratit tisíce korun! Ale říkala jsem si, že když jdu kolem, tak tam nakouknu.

Stal se zázrak! Odcházela jsem s bílými lněnými kalhotami, které měly tlusté vlákno. Byly v mé velikosti. A co víc? Byly za 69 Kč (cena plné výši, nebyly ještě slevové akce). Tato cena byla naprosto neuvěřitelná! Navíc jsem měla štěstí, kalhoty měly ještě visačku a byly naprosto nové. Nikdo je nikdy nenosil ani nevypral. Zkrátka je někdo zakoupil a patrně zjistil, že mu nesedí, nebo si to rozmyslel a… vyhodil je.

Jindy jsem se zkusila podívat ke stojanům se saky a kabáty. Opět jsem odešla s vlněným kabátem a tvídovým sakem. Také dvoje krásné teplé kalhoty z vlny jsem si odnesla. Dnes mám ve svém šatníku dvoje lněné šaty, patery džíny, které mi perfektně sednou (jedny bílé, čtvery modré), mám dokonce i vlněný svetr (ze 100 % vlny).  Halenek v business stylu v bílé, červené či modré barvě, pruhované či s malými kostkami, nepočítaně. Halenky s jednoduchými či dvojitými manžetami se zapínáním na manžetové knoflíčky.

A tak to všechno začalo! Já, která jsem se držela na hony daleko od jakéhokoliv second handu, jsem tam začala s velkým nadšením nakupovat.

VÝHODY SECOND HANDU?

Ještě bych se zmínila o výhodách. Nízká cena. Takže pokud se někdo, milé dámy, chce naučit šít či občas si něco přešít, aby vám to sedělo, je to ideální. Když to zkazíte, nebude vás to tolik mrzet! Vyhodíte pár desítek korun, ne tisíce. To se mi stalo asi dvakrát.

Zjistila jsem, že do second handu chodí většinou lidé, kteří nedokáží rozeznat zrno od plevy, drahý kámen od šmuku. Takže nakupují převážně oblečení, které je „in“, ale z umělých vláken. Na ty se lidé vyloženě vrhají. Výhodou je, že tam zůstává oblečení z kvalitních přírodních materiálů – bavlny, lnu, viskózy či vlny – nepovšimnuto. To je to nejlepší, co si můžete pořídit! Čtěte cedulky našité zespodu oblečení. Směle do toho!

Další výhodou jsou malé velikosti. Podle toho, co sleduji již několik let kolem sebe v second handech (ale ona je obezita a nadváha obecně velkým problémem Čechů a Češek) rychle se vykoupí velikosti od 42 výš. Ale malé velikosti, jako např. 34, 36 či 38, ty často zůstávají na ramínkách. Tak pokud jste subtilní či štíhlé postavy, máte velkou šanci, že nakoupíte hodně.

Pokud dáváte přednost značkám, najdete je v second handu také. Chce to trochu trpělivosti a hledání, někdy až velkého hrabání, ale ano, najdete je.

NEVÝHODY A ŠOKY SECOND HANDU

Jednou se se mnou do second handu vydala paní sousedka. Stále jsem jí vyprávěla o nově „ulovených“ kouscích, které jsem si pořídila. Když viděla, jak se mění můj šatník, tak tiše záviděla. Pak to přišlo! Požádala mě, zda by nemohla jít do mého oblíbeného second handu se mnou. Vzala jsem jí s sebou s velkou radostí a těšila jsem se, jak si užijeme spoustu legrace! Což se taky stalo. Některé kousky nás rozesmály, jiné pobavily. Vážně tohle někdo nosí?!

Paní sousedka si chtěla pořídit letní šaty. Prohlížely jsme společně desítky ramínek se zavěšenými šaty a stále padala věta plná zklamání: „Ale oni to nemají v mé velikosti!“ Ano, toto je úskalí second handu. Nemáte na výběr ze všech velikostí, které byste si přáli a chtěli. (Mezi námi: Obchod Orsay v Ústí nad Labem nabízí každý druh oblečení ve svém kamenném obchodě v OC FORUM také jenom v jedné velikosti). A druhá věta následovala: „A neměli by tyhle šaty v jiné barvě?“ Ne, ani tohle není možné.

Musíte brát to, co je. Ale musím říct, že po několika letech, jsem vždycky sehnala to, co jsem chtěla a potřebovala. Takže mám seznam věcí, kde si napíši: Vlněný svetr v červené barvě ve velikosti 36. Pak se už jenom dívám. Dříve nebo později na takový svetr narazím. Ale ne hned.

ŽMOLKY, SKVRNY, DÍRY, UTRŽENÝ KNOFLÍK ČI POUTKO?

Občas člověk narazí, z toho obrovského množství, které v second handu je k dispozici, na oblečení, které mé nějaký ten „handicap“. Někdy to jsou žmolky. Pak pozor, nebrat! Žmolky svědčí o tom, že vlákno, ať již textilní či úpletové, není v dobré kondici. Oblečení bylo hojně nošeno. Žmolky se však vyskytují převážně na vláknech, která jsou nekvalitní a umělá, na přírodních vláknech (bavlna, len, viskóza, vlna) jen když bylo vskutku hojně užíváno.

Jindy to je skvrna od kávy. Když jsou to ale po všech stránkách perfektní šaty a líbí se mi, tak já osobně v tom problém nevidím. Stačí doma před praním v pračce použít jádrové mýdlo Jelen, případně žlučové mýdlo z DM drogerie. Všechno vyperete v pračce na příslušnou teplotu doporučenou na cedulce oblečení, skvrna zmizí a oblečení bude jako nové.

Objevila jsem nádhernou tvídovou sukni na podzim a zimu. Jediným problémem bylo, že se na jedné straně uvolnilo poutko ze švu. Sukni jsem si 69 Kč koupila a poutko všila na původní místo. Jindy zase chybí knoflík. Pokud se jedná o cenný kousek, tak zkrátka zajdu do galanterie, koupím si nový knoflík a přišiji.

Zjistila jsem, že toto je celkem častý problém v second handu, kam chodím. Zboží je dovážené z Anglie. Vypadá to, že utržené poutko či knoflík jsou vážnými důvody, proč se zbavit téměř nového oblečení. Já v tom problém nevidím. Ostatně jsem vyrůstala v rodině, kde moje babička byla dámská krejčová, matka amatérsky šila celý život a já jsem se vyučila švadlenou také, takže nějaká malá oprava není žádný problém. Ostatně dříve to bylo zcela běžné. Ale obávám se, že jsme už zcela zpohodlněli.

Co bych vřele doporučila pro nakupování v second handu, je kartička s mírami (českými britskými, evropskými či americkými velikostmi). Každá z těchto zemí či států má totiž rozdílné číslování. On je pak problém, když si chcete koupit oblečení velikosti S, ale na cedulce stojí 12. Co to znamená?! říkáte si. Občas tedy radím ostatním. Pokud nakupování myslíte vážně, neobejdete se bez krejčovského metru. Zvláště, když je po vánočních či velikonočních svátcích a naše míry se poněkud mění.

NAKUPOVÁNÍ JAKO SPOLEČENSKÁ UDÁLOST

Může se to zdát trochu zvláštní a nostalgické, ale mám ráda atmosféru v našem second handu. Když tam zajdu v den výprodeje, to je poslední den, než se přiveze nové zboží z Anglie, a vyprodává se VŠE ZA 10 KČ, vrhají se na ramínka s oblečením desítky žen. Od deseti let do důchodového věku. Často se domluví kamarádky či kolegyně ze zaměstnání, nebo maminky na mateřské (a je jedno, zda je ženám dvacet či šedesát let). Vybavené jsou velkými plastovými pytli, do kterých s elánem hází své „úlovky“ a živě nad zbožím diskutují. Často se stává, že se do debaty zapojuji.

• „Hele, co jsem objevila!“ chlubí se jedna padesátnice druhé.
• „To není vůbec špatný! S tím uděláš ještě velkou parádu! A bude se ti to hodit do kanceláře,“ odpovídá.
• „Podívej, tohle taky není k zahození!“ chlubí se první.
• „Tak tohle ti docela závidím! Škoda, že jsem to neviděla první!“ řekne žena a obě se rozesmějí.

Je v tom všechno – vášeň, touha objevit nějaký ten zapomenutý cenný kousek oblečení za každou cenu, výprava za dobrodružství, neobjevená tajemství oblečení a kabelek, či dravost, aby vám to nevyfoukla rivalka od vedlejšího stojanu. Když se zadaří, odcházíte s pocitem vítěze!

Všimla jsem si, že v poslední den výprodeje jde většinou o záležitost ženskou. Muži tam jsou jen výjimečně. A když už se objeví, tak jenom plaše proběhnou, něco čapnou, rychle u kasy zaplatí a mizí pryč. Asi je tam na ně až příliš mnoho progesteronu…

Tohle v instantním a bezchybném prostředí nablýskaných obchodů umístěných v obchodních centrech nikdy nezažijete. Nakupování jako vášeň už téměř vymizela. Ale tady, v našem second handu? Tady to pulzuje! Žije! Tady totiž čeká na svou novou majitelku oblečení, které má už nějaký svůj příběh. A vy? Vy ho budete sdílet a žít dál, když si ten jedinečný kousek koupíte a budete ho nosit.

Krásné letní dny a pěkné oblečení Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander