Jak se přepisují dějiny a fakta v seriálu „Případy detektiva Murdocha“

V divácky oblíbeném a sledovaném seriálu „Případy detektiva Murdocha“ se setkáme s přepisováním historie, překrucováním faktů, špatnými kostýmy a porušováním společenské etikety. Seriál plný nesmyslů, jaký jsem kdy viděla.

MOJE OBLÍBENÉ DETEKTIVNÍ SERIÁLY

Mám své oblíbené seriály, které pravidelně a s chutí sleduji. Odpočinu si u nich a často přijdu na jiné myšlenky. Občas mě inspirují něco dalšího napsat, jiné mě nutí přemýšlet. Často se dozvídám něco nového. Odpočinu si u nich. A to všechno se mi líbí.

Nesleduji všechno, ale pečlivě si vybírám. Prozradím, že mám ráda detektivní žánr. Často dávám přednost britským seriálům v České televizi. V současné době sleduji „Dobrodružství Sherlocka Holmese“ z roku 1984 s Jeremym Brettem a Davidem Burkem jako Dr. Watsonem. Nikdy bych nevěřila, jak dokonale je možné nadabovat Sherlocka Holmese! Ale herci a současnému velvyslanci v Izraeli Martinu Stropnickému se to podařilo skvěle. Mistrovský počin! Pokud jste neviděli, vřele doporučuji. Stojí to za to!

Rozhodně si nenechám ujít žádný z dílů legendárního britského seriálu s belgickým detektivem Herculem Poirotem, kterého jedinečně ztvárnil herec David Suchet. Mám ráda celovečerní filmy, ale nepohrdnu ani desítkami kratších seriálových epizod.

V neposlední řadě jsem si oblíbila francouzský detektivní seriál z 90. let XX. století, ve kterém pátrá a odhaluje zločiny komisař Jules Maigret v podání Bruno Cremera.

JAK NAJÍT NOVÝ SERIÁL?

Zjistila jsem však, že s příchodem letních prázdnin, skončí poslední díly jak Sherlocka Holmese, tak komisaře Maigreta. Utěšuji se, že aspoň belgický detektiv Poirot snad neopustí české obrazovky.

Bylo tedy načase, abych hledala adekvátní náhradu. Proto jsem se porozhlédla po nabídce České televize, zda nenajdu pokud možno detektivní seriál britského původu, který bude historický. Seriál, kde budu moci zapojit své šedé buňky mozkové a rozluštit nějakou tu detektivní záhadu.

A skutečně, narazila jsem na britsko-kanadský seriál „Případy detektiva Murdocha“, který je na internetu popisován jako divácky oblíbený a úspěšný. Od roku 2004, kdy se na kanadských televizních obrazovkách Citytv objevil první díl, vzniklo celkem XIV řad.

To mi přijde na můj vkus až příliš. Připomíná mi to nekončící americké seriály „Beverly Hills 90210“, „Dynastie“, „Dallas“, anebo ještě lépe, seriál „Tak jde čas“, které běžely na televizních obrazovkách krátce po revoluci. Kromě toho prvního (i tak jsem viděla každý pátý díl), jsem se na tyto nekonečné seriály nedívala. Spolehlivě mě to odradí.

OBLÍBENÝ A ÚSPĚŠNÝ SERIÁL „PŘÍPADY DETEKTIVA MURDOCHA“

A tak jsem se podívala na jeden z dílů seriálu „Případy detektiva Murdocha“. Přiznávám se bez mučení, byla jsem v šoku. Nevěřila jsem vlastním očím! Pustila jsem si ještě další díl, ale odehrávalo se to zhruba stejně. Rozumějte: Stejně špatně. Tak jsem díl po patnácti minutách vypnula. Neměla jsem na to žaludek. Nelíbilo se mi to ani trochu! Ale abych nedělala ukvapené závěry, shlédla jsem ještě jeden díl, a to celý. Říkala jsem si, do třetice všeho dobrého. Třeba jsem viděla před tím jen díly, které byly špatně udělané.

Nemýlila jsem se, seriál „Případy detektiva Murdocha“ je skutečně špatně vyrobený. Je to totiž jakýsi umělý mix všeho možného. Tím vším myslím špatná historická fakta, přepisování historie, špatné dobové kostýmy, nerespektování morálních pravidel a záměrné porušování společenské etikety na konci 19. století.

Pokud ale znáte aspoň trochu historii dějin Spojených států amerických, historii oblékání a společenskou etiketu na konci 19. století, pak to snadno rozpoznáte sami.

Znovu se vrátím k seriálu a filmům z pera spisovatelky Agathy Christie s detektivem Herculem Poirotem. To jsou filmy, které jsou zasazeny do 30. let XX. století a všechno tomu také odpovídá – oblečením počínaje, přes společenskou etiketu, jídla té doby až k historickému kontextu. Víte, že kriminalistické metody, které vidíte v seriálu, odpovídají době.

V seriálu „Případy detektiva Murdocha“ je tomu ale jinak. Nevím, jak vypadaly počáteční díly první série. Já jsem se dívala na dva díly ze XIII. řady „Břímě minulosti“ a „Nepopsaný list“ a jeden díl ze XIV. řady, který se jmenoval „Kód „M“ jako Murdoch“.

PŘEPISOVÁNÍ HISTORIE ČERNOCHŮ

Tak se na to pojďme podívat podrobně. První nesrovnalost je v tom, že patoložka Violet Hartová (Shanice Banton) je černoška. Jako vážně? Na konci 19. století? Seriál je umístěn do roku 1895. Abyste mi rozuměli, já nemám absolutně nic proti jakékoliv barvě pleti, je mi upřímně jedno, zda jsou lidé bílí, černí, hnědí či žlutí. Ale v každém případě mi vadí přepisování dějin.

Violet Hartová je povoláním patoložka na pitevně. To by ale musela vystudovat lékařskou fakultu na univerzitě. To  bylo na konci 19. století nemožné. Např. ve Spojených státech se nechala zapsat na Alabamskou univerzitu v Tuscaloose první černoška Vivian Maloneová až 11. června roku 1963. Předcházelo tomu zhruba 70 let bojů, soudních sporů, demonstrací a změna společenské atmosféry. Do té doby si o tom mohli nechat všichni černoši jenom zdát.

Na konci 19. století pracovala většina černochů a černošek v nižších pracovních pozicích. Jako služky v domácnostech, uklízečky, posluhovačky, chůvy a muži jako dělníci. Ostatně bylo to jenom 34 let poté, co bylo zrušeno otroctví (rok 1865). Změny postupovaly pomalu. I tak byli černoši občany druhé kategorie. Vzdělání, kultura, hudba, literatura a umění se pro černochy začalo pomalu zpřístupňovat až ve 20. a 30. letech XX. století.

Další postavou dílu „Břímě minulosti“ je černošský policista, který je zavražděn. To je to samé, jenom v bledě modré. Je to holý výmysl.

Zajímavé jsou filmové hlášky obou postav, jak patoložky Hartové, tak onoho policisty, že prý kdyby byli bílí, tak by se s nimi zacházelo jinak. Ale nepravdivě měnit historická fakta a zároveň vložit do úst seriálových postav, jací to jsou chudáci a jak trpí kvůli barvě své pleti, je opravdu trapné. Buď tam mělo být jedno, nebo druhé. Působí to nevěrohodně. Stejně jako když padá sníh v horkém létu.

GAY JAKO ROVNOCENNÝ MUŽ NA KONCI 19. STOLETÍ?

V seriálu vystupuje mladý třicetiletý detektiv Llewelyn Watts (herec Daniel Maslany). Ten sice pátrá a snaží se odhalit zločin, ale najednou se objeví v jakémsi baru a jeho partner mu urovnává kravatu a přede všemi lidmi se k němu veřejně lísá. Na první pohled je zřejmé, že se jedná o homosexuální pár, který to neskrývá.

Jak se dozvíme později, je to tajemství. Jinak by detektiv Watts mohl přijít o práci kvůli své homosexuální orientaci. Když je jeho partner surově zbit jiným policistou z mravnostního oddělení, právě proto, že je gay, je zadržen a ocitá se ve vazbě. Watts nabízí svému nadřízenému inspektoru Thomasi Brackenreidovi (Thomas Craig) výpověď a přiznává, že je gay. Brackenreid se poradí se svou manželkou a detektivem Murdochem a ukáže „lidskou tvář“, jak je chápavý k sexuálním menšinám, konkrétně gayům, a Wattsovu výpověď odmítne. Nikam to nehlásí, ačkoliv se jedná o trestný čin.

Opět nesmysl jak vyšitý. V Kanadě přestala být trestná homosexualita mezi dospělými osobami v roce 1969. Na konci 19. století, kam je seriál zasazen, by toto chování a způsob řešení homosexuality možné nebylo. Dnes, ve 21. století, ano. Pokud byl někdo gay v roce 1895, tak to v každém případě pečlivě tajil, jak v soukromí, tak na veřejnosti.

PROČ NENÍ MOŽNÉ ZMÍNIT SLOVO MANŽEL A MANŽELKA? NENÍ TO KOREKTNÍ?

Zarazilo mě, že jsem nebyla schopna poznat, zda jsou hlavní hrdinové seriálu, detektiv William Murdoch (Yannick Bisson) a patoložka Julie Ogdenová (Hélene Joy) manželé, partneři či kolegové. Viděla jsem necelé tři díly a slovo manžel, manželka nepadlo ani jednou. Murdoch a Ogdenová mají rozdílná příjmení. Žádné polibky ani objetí. Nic. Žijí sice v jednom domě, ale stále se míjejí. Ačkoliv je jim víc jak čtyřicet, děti nemají. Ani psa a žádné zvíře. Co mě však zarazilo, byla Murdochova věta, že se těšil, že nebude v posteli sám.

Zavolala jsem dobrému příteli, který se na tento seriál občas dívá a potvrdil mi, že Murdoch a Ogdenová jsou skutečně manželé. Fajn. Ale v rámci přepisování dějin a podivné kanadské korektnosti se patrně nehodí, aby se používalo v seriálech slovo manžel, manželka. Ani v seriálech, které jsou dobové?!

Opět se jedná o přepisování historie. Na konci 19. století bylo totiž zvykem a tradicí, že když se žena vdala, tak přijala manželovo příjmení, žili spolu jako manželé v jedné domácnosti a také vychovávali děti. Opět přepisování dějin. Manželé z roku 1895, kteří žijí jako v 21. století.

DOBOVÉ OBLEČENÍ, KTERÉ SE NOSÍ DNES?!

Co se týká oblečení, v díle „Břímě minulosti“ zahlédneme pouličního prodejce knih, který je oblečen buď do džínů, anebo plátěných kalhot a kabátu. Střih obojího je však střihem současným, tedy typickým pro 20. či 21. století. Rozhodně se takové kalhoty nenosily před sto lety. Pokud se trochu orientujete v módě a znáte její historii, anebo jste vystudovali učňovský obor švadlena jako já, poznáte to. Další nesmysl.

PORUŠOVÁNÍ SPOLEČENSKÉ ETIKETY TYPICKÉ PRO KONEC 19. STOLETÍ

Rovněž chování hlavních hrdinů je typické pro současnost, ale ne pro konec 19. století. Neočekávala jsem, že hrdinové budou mluvit dobovým jazykem, ne, vážně ne, že se vdaná žena bude důvěrně tisknout na veřejnosti k muži, se kterým spolupracuje a který s ní flirtuje, to je vážně trochu moc. Jako opravdu? Svobodný muž, erudovaný lékař, který přednáší na univerzitě, se bez jakýchkoliv závazků vyspí s ženou v hotelu na „služební cestě“, jako by se nechumelilo. Sex před svatbou na konci 19. století? To by se tehdy vysoce postavený muž naprosto společensky zkompromitoval! A tak bych mohla pokračovat…

TAKOVÝ TECHNICKÝ POKROK V ROCE 1895?

O seriálu „Případy detektiva Murdocha“ se píše, že je o muži, který ví, že pokrok nezastavíš. Nejsem technický typ a nikdy jsem nebyla, přiznávám to dobrovolně. Ale v dílu „Kód „M“ jako Murdoch“ se ukazuje, že detektiv Murdoch má vedle postele zabudovaný domácí interkom, jako máme doma dnes my. Dále uvidíme elektrické hodiny, alarm pro střežení objektů a krátkovlnné vysílačky. Opravdu toto všechno bylo reálné v roce 1895?

CO TEDY NAPSAT NA ZÁVĚR?

Občas narazím na články, které informují o tom, jak je nutné být korektní. Nepsat a neříkat, že černoch je černoch (jak jsem to já sama 40 let znala), ale přece Afroameričan. Nepsat, neříkat a snad si ani nemyslet, že gayové a lesby a další, kteří se hlásí do stále se rozrůstající skupiny, kterou známe pod zkratkou LGBT, jsou jiní než my.

Ba co víc, jsme tlačeni k tomu, abychom předstírali, že historie, tak jak se stala, se vlastně nestala. Protože to, co se stalo v minulosti, nebylo pěkné. To, co se nám nelíbí, opravíme. Tady a teď budeme tvrdit, že se to stalo jinak.

Při sledování seriálu „Případy detektiva Murdocha“ jsem si vzpomněla na legendární dílo spisovatele a novináře George Orwella „1984“. Tam totiž vystupuje jako totalitní vládce Velký bratr a ten má vždycky pravdu. Ale ve skutečnosti se neustále děje to, že se přepisují dějiny, a to tak, že už si nikdo nepamatuje, jak to vlastně kdysi bylo ani na to, jaký letopočet.

POVINNÉ KVÓTY VE FILMECH

Kdesi jsem četla, že v amerických filmech a seriálech jsou již zavedené kvóty, kolik tam musí být herců černochů, gayů, leseb, osob s tělesným postižením atd. Když jsem to četla, nevěřila jsem tomu. Ale po zhlédnutí seriálu „Případy detektiva Murdocha“ tomu už věřím. Přiznám se, že jsem skutečně čekala, kdy se tam objeví postižený člověk či transsexuál. Jen mi nebylo jasné, jak ho tam „vmáčknou“, v jaké podobě.

Jidiš má krásné slovo. My ho známe spíš jako „mišmaš“, ale Židé, kteří hovoří jidiš, ho vyslovují „mišmeš“. Toto slovo, ať už ho vyslovíte jakkoliv, znamená – míchanice, nepořádek, čurbes, anebo zmatek (jako stav věcí). Tolik slovník Leo Rostena „Jidiš pro ještě větší radost“.

Mišmeš je přesně to, co z mého pohledu vystihuje seriál „Případy detektiva Murdocha“. Chcete historický detektivní seriál? Chcete, aby se tam objevil současný korektní pohled na svět? Musíte dodržet kvóty na obsazení menšin ve filmu? Chcete vynálezy? Tak to všechno dejte do jednoho hrnce (do jednoho scénáře), zatřepejte, promíchejte a… a když to někdo natočí, vyjde z toho britsko-kanadský seriál „Případy detektiva Murdocha“.

Umím si představit, že je tento seriál oblíbený. Je totiž natočen podle nejnovější populistické módy. Pokud neznáte dějiny a líbí se vám poslední trend takzvané „kultury rušení” (cancel culture), tedy snahy o vyškrtnutí ideologicky již nepřijatelných osobností, či názorů, pak se vám skutečně může seriál líbit.

Pokud se nevyznáte v historii ničeho (společenských dějin, módy, tehdejší etikety, dobových zvyků atd.), pak se na seriál raději nedívejte. Mohlo by se stát, že si zapamatujete samé nesmysly a ani o tom nebudete vědět! Co bude výsledkem? Ve společnosti vzdělaných lidí, kde o tom začnete mluvit, se jenom ztrapníte a společensky znemožníte.

Ale jestli je pro vás důležitější pravda a historie, nemáte rádi povrchnost, lži a překrucování faktů a dáte si práci s ověřováním informací, pak seriál „Případy detektiva Murdocha“ zavrhnete jako mišmeš, stejně jako já.

Krásné letní dny a žádný mišmeš v životě ani na obrazovkách Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Zdroje:

Seriál „Případy detektiva Murdocha“ najdete na webu ČT zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10196011288-pripady-detektiva-murdocha/219381485600017-brime-minulosti/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10196011288-pripady-detektiva-murdocha/219381485600018-nepopsany-list/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10196011288-pripady-detektiva-murdocha/221381486180003-kod-m-jako-murdoch/

„Zemřel Afroameričan, jemuž guvernér ve dveřích bránil vejít na univerzitu“. Iveta Polochová. 19. ledna 2013. Článek je dostupný na iDNES.cz zde: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/zemrel-afroamerican-prvni-student-univerzity-v-alabame-cerne-pleti-james-hood.A130119_125229_zahranicni_ipl

Slovo „mišmaš“, str. 233 (citace). ROSTEN Leo. Jidiš pro ještě větší radost. 1. Rozšířené a přepracované vydání. Praha: Garamond, 2004. 348 stran. ISBN 80-86379-75-2.