Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Proč jsem začala nakupovat v second handu - I. díl

V tomto blogu vás seznámím s historií bazarů a burz s oblečením, jak si je pamatuji před rokem 1989 a po Sametové revoluci se second handy. Proč jsem měla odpor k oblečení ze sekáčů? Co jsem v 90. letech XX. století nosila?

BAZARY S OBLEČENÍM A BOTAMI ZA SOCIALISMU

Moje cesta k nakupování oblečení z druhé ruky byla dlouhá a také trnitá. Jak to vlastně všechno začalo? Co mě ovlivnilo? Musím se vrátit ve vzpomínkách do dětství. Psal se rok 1986 a my jsme žili v Československé socialistické republice. Všeho bylo málo. I oblečení.

Vzpomínám si, jak jsme s matkou stávaly dlouhé hodiny před různými kulturními domy a čekaly v nekonečných frontách vlnících se jako had, až se otevřou dveře. Bylo jedno, zda bylo léto (ale ano, když bylo léto či jaro, bylo to přijatelnější), nebo je zima a mrzne, až praští. To jsme pak v těch frontách s matkou různě podupávaly a hrávaly hry (např. slovní fotbal), aby nám to rychleji uteklo.

Když jsme se dostaly dovnitř, ulevilo se nám. Dostaly jsme pořadové číslo na malém papírku a vystály další frontu před sálem. Když na nás přišla řada, tak jsem s matkou procházela kolem oblečení. Já jsem z toho moc rozumu neměla, ale matka prohledávala obrovské prádelní koše plné oblečení. Často mi koupila zimní bundu, oteplovačky, mikinu či svetr.

Byla jsem malé dítě a mně bylo jedno, co nosím. Neřešila jsem, zda už to nosil přede mnou někdo jiný. Vlastně jsem nic jiného neznala. Kromě toho, že mi babička či matka ušily nějaké halenky, kalhoty či šaty na míru.

PO ROCE 1989 SE VŠECHNO ZMĚNILO

Když přišla Sametová revoluce v 1989, bylo mi deset let. Burzy s oblečením jsme přestaly obcházet. Ani nevím proč. Přestaly existovat? Brzy se ale otevřely obchody s oblečením, jak soukromé butiky, tak řetězce s oblečením.

Když jsem měla narozeniny, svátky či byly Vánoce, tak jsem dostávala stále nějaké oblečení. Ale co si vzpomínám, téměř jsem to nenosila. Důvod byl prostý. Bylo to divné oblečení, které by náctiletá dospívající dívka z naší třídy na základce na sebe nikdy nevzala. Znemožnila bych se! To by byla naprostá společenská sebevražda! A to je to jediné, co dospívající chce ještě méně, než tvář posetou akné.

OBLEČENÍ PO BRATROVI A PŘÍBUZNÝCH

Převážně jsem tedy nosila to, co nechtěl můj bratr či co už bylo tak obnošené, že to chtěl vyhodit do popelnice. Dál jsem nosila oblečení, které jsem dostala od matčiných kolegyň z nemocnice, které vyřazovaly oblečení svých dcer (to bylo aspoň trochu moderní a bylo to dámské oblečení), případně jsem nosila vyřazené oblečení po příbuzných. Ale to taky nebylo ono. Jakkoliv to příbuzní mysleli dobře, když mi bylo třináct a měla jsem nosit to, co bylo určeno pro třicetiletou či čtyřicetiletou ženu, vypadalo to na mě skutečně nepatřičně a divně.

Vzpomínám si na jedno rčení, které padalo u nás doma dost často. Moje matka říkávala o některých ženách na ulici: „Obléká se jako mladá – stará.“ No, tak tohle by byl přesně můj případ! Jakkoliv u nás doma byly časté hádky s matkou právě kvůli oblečení, tak v tomhle jsem povolit nemohla a raději jsem se nechávala označit za „mezka“, který má svou hlavu a nepovolí. Však taky moje matka mnohokrát říkala:

  • „Mně je to jedno! Tak si choď třeba nahá! Když nechceš nosit to, co jsem ti koupila! Ale nečekej, že ti koupím něco nového! Nic nedostaneš!“

MŮJ ŠATNÍK BYL PLNÝ OBLEČENÍ ZE SECOND HANDU…

Při jedné hádce s matkou ohledně oblečení, kterého jsem měla plnou skříň a nic z toho jsem nenosila, jsem se dozvěděla pravdu. Matka se přiznala – všechno oblečení, co mi dávala při různých příležitostech, bylo nakupované v second handech.

Byla jsem v šoku! Nikdy mě to nenapadlo! Nejspíš proto, že matka si kupovala nové oblečení pro sebe v obchodech a zrovna tak mému bratrovi. Na žádné burzy ani do nově zřízených second handů jsme nechodily. O těch se matka vyjadřovala dost nechutně a přezíravě. No, bylo pro mě nepříjemné překvapení, že jsem byla jediný člověk v rodině, který toto oblečení dostával a měl nosit. Matka stále opakovala, že na oblečení pro mě zkrátka nejsou peníze.

Nevkusné oblečení ze sekáčů (které bylo nevkusné proto, že ho matka vybírala tak, jako kdyby ho nakupovala pro sebe, tedy pro padesátnici, a ne pro třináctiletou dívku), jsem postupně nenápadně vyřazovala, až jsem se ho zbavila definitivně. V šatníku jsem tedy měla minimum oblečení a to jsem nosila stále dokola až do roztrhání.

Naštěstí v 90. letech XX. století tehdy letěla móda roztrhaného oblečení. Tak jsem snad trochu zapadla mezi své vrstevníky. To, co se dnes nazývá „sepranou módou“ jsem nosila běžně. Ne proto, že bych si oblečení s tímto efektem koupila (jak se to dnes dělá), ale proto, že to bylo už nošené několik let přede mnou mým bratrem, např. v případech džínů. Samozřejmě, že ty džíny už byly i na kolenou rozedrané a struktura vláken poničená, takže jsem měla na kolenou i díry s visícími nitěmi okolo (za které se dnes platí nemalé peníze). Takže ta patina tam fakt byla! A nebyla v žádném případě falešná!

Ještě se mi vybavují matčina slova, že mi ty díry zalátá. Anebo mi v galanterii koupí nějakou našívací záplatu a tak zakryje díru! Myslela to vážně... Samozřejmě, že jsem odmítla! Jak jinak? Zalátané díry a našívací záplaty přece nosí jenom malá děcka! 

A jak to dopadlo s mým oblečením ze sekáče? Tehdy jsem se zařekla, že už nikdy nechci nosit nic ze second handu, oblečení po cizích lidech, které neznám a nikdy jsem je neviděla. Necítila jsem se v tom zkrátka dobře. Slíbila jsem sama sobě, že budu v životě tvrdě pracovat a kupovat si jenom samé nové oblečení.

Co se stalo, že jsem změnila názor? O tom bude můj II. díl tohoto blogu. Tak vydržte! Bude opět co číst!

Krásný jarní den a pěkné oblečení Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie Thomase Ulricha je zdarma ke stažení dostupná na pixabay.com zde:

https://pixabay.com/photos/flea-market-stand-market-antiques-343124/

Autor: Hana Rebeka Šiander | neděle 2.5.2021 22:43 | karma článku: 12,48 | přečteno: 691x
  • Další články autora

Hana Rebeka Šiander

Tuberkulóza, záškrt, černý kašel a jiné pohromy

Poslední roky, kdy už některá očkování nejsou povinná, nebo byly vyvinuty slabší vakcíny, je možné onemocnět záškrtem, tuberkulózou a černým kašlem. Už jste se s nimi setkali? Jaké jsou příznaky? Kolik je v ČR nemocných?

11.4.2024 v 19:18 | Karma: 14,22 | Přečteno: 701x | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Přetížení“ od Arthura Haileyho

Napínavý román „Přetížení“ z pera Arthura Haileyho dává nahlédnout do zákulisí plynárenských a elektrárenských společností. Řeší otázku globálního oteplování, nedostatku vody, letních veder, čím dál větší spotřeby plynu a energie.

9.4.2024 v 19:06 | Karma: 10,98 | Přečteno: 467x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma: 18,23 | Přečteno: 864x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma: 19,01 | Přečteno: 535x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma: 10,13 | Přečteno: 364x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty

25. dubna 2024  6:32

Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...

Rusko vyrábí víc zbraní, než potřebuje na Ukrajině, varoval německý ministr

25. dubna 2024  6:13

Rusko podle odhadů německého ministra obrany Borise Pistoriuse už vyrábí více zbraní a munice než...

Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy

25. dubna 2024

Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...

ANALÝZA: Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu

25. dubna 2024

Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...

Quality Hotel Brno Exhibition Centre
RECEPČNÍ

Quality Hotel Brno Exhibition Centre
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 30 550 - 30 550 Kč

  • Počet článků 622
  • Celková karma 15,61
  • Průměrná čtenost 3868x
Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

');
//-->