Proč jsem začala nakupovat v second handu - I. díl

2. 05. 2021 22:43:11
V tomto blogu vás seznámím s historií bazarů a burz s oblečením, jak si je pamatuji před rokem 1989 a po Sametové revoluci se second handy. Proč jsem měla odpor k oblečení ze sekáčů? Co jsem v 90. letech XX. století nosila?

BAZARY S OBLEČENÍM A BOTAMI ZA SOCIALISMU

Moje cesta k nakupování oblečení z druhé ruky byla dlouhá a také trnitá. Jak to vlastně všechno začalo? Co mě ovlivnilo? Musím se vrátit ve vzpomínkách do dětství. Psal se rok 1986 a my jsme žili v Československé socialistické republice. Všeho bylo málo. I oblečení.

Vzpomínám si, jak jsme s matkou stávaly dlouhé hodiny před různými kulturními domy a čekaly v nekonečných frontách vlnících se jako had, až se otevřou dveře. Bylo jedno, zda bylo léto (ale ano, když bylo léto či jaro, bylo to přijatelnější), nebo je zima a mrzne, až praští. To jsme pak v těch frontách s matkou různě podupávaly a hrávaly hry (např. slovní fotbal), aby nám to rychleji uteklo.

Když jsme se dostaly dovnitř, ulevilo se nám. Dostaly jsme pořadové číslo na malém papírku a vystály další frontu před sálem. Když na nás přišla řada, tak jsem s matkou procházela kolem oblečení. Já jsem z toho moc rozumu neměla, ale matka prohledávala obrovské prádelní koše plné oblečení. Často mi koupila zimní bundu, oteplovačky, mikinu či svetr.

Byla jsem malé dítě a mně bylo jedno, co nosím. Neřešila jsem, zda už to nosil přede mnou někdo jiný. Vlastně jsem nic jiného neznala. Kromě toho, že mi babička či matka ušily nějaké halenky, kalhoty či šaty na míru.

PO ROCE 1989 SE VŠECHNO ZMĚNILO

Když přišla Sametová revoluce v 1989, bylo mi deset let. Burzy s oblečením jsme přestaly obcházet. Ani nevím proč. Přestaly existovat? Brzy se ale otevřely obchody s oblečením, jak soukromé butiky, tak řetězce s oblečením.

Když jsem měla narozeniny, svátky či byly Vánoce, tak jsem dostávala stále nějaké oblečení. Ale co si vzpomínám, téměř jsem to nenosila. Důvod byl prostý. Bylo to divné oblečení, které by náctiletá dospívající dívka z naší třídy na základce na sebe nikdy nevzala. Znemožnila bych se! To by byla naprostá společenská sebevražda! A to je to jediné, co dospívající chce ještě méně, než tvář posetou akné.

OBLEČENÍ PO BRATROVI A PŘÍBUZNÝCH

Převážně jsem tedy nosila to, co nechtěl můj bratr či co už bylo tak obnošené, že to chtěl vyhodit do popelnice. Dál jsem nosila oblečení, které jsem dostala od matčiných kolegyň z nemocnice, které vyřazovaly oblečení svých dcer (to bylo aspoň trochu moderní a bylo to dámské oblečení), případně jsem nosila vyřazené oblečení po příbuzných. Ale to taky nebylo ono. Jakkoliv to příbuzní mysleli dobře, když mi bylo třináct a měla jsem nosit to, co bylo určeno pro třicetiletou či čtyřicetiletou ženu, vypadalo to na mě skutečně nepatřičně a divně.

Vzpomínám si na jedno rčení, které padalo u nás doma dost často. Moje matka říkávala o některých ženách na ulici: „Obléká se jako mladá – stará.“ No, tak tohle by byl přesně můj případ! Jakkoliv u nás doma byly časté hádky s matkou právě kvůli oblečení, tak v tomhle jsem povolit nemohla a raději jsem se nechávala označit za „mezka“, který má svou hlavu a nepovolí. Však taky moje matka mnohokrát říkala:

  • „Mně je to jedno! Tak si choď třeba nahá! Když nechceš nosit to, co jsem ti koupila! Ale nečekej, že ti koupím něco nového! Nic nedostaneš!“

MŮJ ŠATNÍK BYL PLNÝ OBLEČENÍ ZE SECOND HANDU...

Při jedné hádce s matkou ohledně oblečení, kterého jsem měla plnou skříň a nic z toho jsem nenosila, jsem se dozvěděla pravdu. Matka se přiznala – všechno oblečení, co mi dávala při různých příležitostech, bylo nakupované v second handech.

Byla jsem v šoku! Nikdy mě to nenapadlo! Nejspíš proto, že matka si kupovala nové oblečení pro sebe v obchodech a zrovna tak mému bratrovi. Na žádné burzy ani do nově zřízených second handů jsme nechodily. O těch se matka vyjadřovala dost nechutně a přezíravě. No, bylo pro mě nepříjemné překvapení, že jsem byla jediný člověk v rodině, který toto oblečení dostával a měl nosit. Matka stále opakovala, že na oblečení pro mě zkrátka nejsou peníze.

Nevkusné oblečení ze sekáčů (které bylo nevkusné proto, že ho matka vybírala tak, jako kdyby ho nakupovala pro sebe, tedy pro padesátnici, a ne pro třináctiletou dívku), jsem postupně nenápadně vyřazovala, až jsem se ho zbavila definitivně. V šatníku jsem tedy měla minimum oblečení a to jsem nosila stále dokola až do roztrhání.

Naštěstí v 90. letech XX. století tehdy letěla móda roztrhaného oblečení. Tak jsem snad trochu zapadla mezi své vrstevníky. To, co se dnes nazývá „sepranou módou“ jsem nosila běžně. Ne proto, že bych si oblečení s tímto efektem koupila (jak se to dnes dělá), ale proto, že to bylo už nošené několik let přede mnou mým bratrem, např. v případech džínů. Samozřejmě, že ty džíny už byly i na kolenou rozedrané a struktura vláken poničená, takže jsem měla na kolenou i díry s visícími nitěmi okolo (za které se dnes platí nemalé peníze). Takže ta patina tam fakt byla! A nebyla v žádném případě falešná!

Ještě se mi vybavují matčina slova, že mi ty díry zalátá. Anebo mi v galanterii koupí nějakou našívací záplatu a tak zakryje díru! Myslela to vážně... Samozřejmě, že jsem odmítla! Jak jinak? Zalátané díry a našívací záplaty přece nosí jenom malá děcka!

A jak to dopadlo s mým oblečením ze sekáče? Tehdy jsem se zařekla, že už nikdy nechci nosit nic ze second handu, oblečení po cizích lidech, které neznám a nikdy jsem je neviděla. Necítila jsem se v tom zkrátka dobře. Slíbila jsem sama sobě, že budu v životě tvrdě pracovat a kupovat si jenom samé nové oblečení.

Co se stalo, že jsem změnila názor? O tom bude můj II. díl tohoto blogu. Tak vydržte! Bude opět co číst!

Krásný jarní den a pěkné oblečení Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie Thomase Ulricha je zdarma ke stažení dostupná na pixabay.com zde:

https://pixabay.com/photos/flea-market-stand-market-antiques-343124/

Autor: Hana Rebeka Šiander | neděle 2.5.2021 22:43 | karma článku: 12.11 | přečteno: 680x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 756 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 36.18 | Přečteno: 759 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 31.68 | Přečteno: 2837 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 320 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...