Toho, kdo si umí ruce umýt, člověk aby pohledal!

Jak si správně umýt ruce jsem se naučila v raném dětství od své matky, zdravotní sestry. Jak jsem ale pochopila, většina lidí, zvláště muži, si ruce nemyjí vůbec, naoko, nebo částečně. Až 95% Čechů si ruce myje špatně. Proč?

S příchodem koronaviru se objevily nejrůznější články o tom, jak správně a dlouho bychom si měli mýt ruce. Proč je to tak důležité? Protože právě tak obyčejná činnost, jakou je mytí rukou, nás může ochránit před koronavirem, který si nechtěně a nevědomky přineseme na rukou domů.

„Většina respiračních onemocnění, až 80% případů, se do těla dostane prostřednictvím rukou.“

Mytí rukou. Zdá se to jako něco banálního. Něco, co každý z nás dělá každý den a tudíž i umí. Řeknete si – kdo si dneska ve 21. století neumí umýt ruce?

Když se nad tím zamyslím já, tak musím otevřeně napsat, že jsem potkala za svůj život minimum lidí, kteří to uměli. Většina lidí, které jsem znala, to buď nedělali či to dělali zřídka, jiní to neuměli, další nechápali, proč je to důležité, nebo to sice naoko dělali, ale ve skutečnosti to „flákali“ a výsledek byl stejný, jako kdyby to nedělali. Znala jsem také mnoho lidí, kteří si ruce, a to ani po tak zásadní věci, jako je návštěva toalety, nemyli. Budu upřímná, snad se moji mužští čtenáři neurazí, ale vždycky se jednalo o muže.

Tento můj dnešní blog by neměl být výsměchem, ale měl by spíš varovat a snad i poučit a rozšířit obzory. Měl by ukázat, jak na tom jsme. Čerpám ryze z osobních, ale nemalých zkušenostní, které jsem zažila v naší krásné malé České republice. Přidám pár dat ze statistik a v závěru článek, kde najdete skvělé video, jak si správně umýt ruce.

HISTORIE MÉ RODINY, ANEB JAK JSME SI POCTIVĚ MYLI RUCE

Narodila jsem se do rodiny zdravotní sestry. Toto povolání vykonávala moje matka od svých studií na střední zdravotnické škole, tedy od svých 18 let až do důchodu. Mnoho let pracovala i potom na částečný úvazek. Většinu svého života strávila moje matka jako zdravotní sestra na oddělení interny ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové.

Pokud některé čtenáře napadne, že jim to něco říká, pak ano, je to ta nemocnice, které několik let šéfoval současný ministr zdravotnictví profesor MUDr. Roman Prymula.

Moje matka pracovala v 60. letech a 70. letech na oddělení, kde byla umělá ledvina. Tehdy jich v naší ČSSR moc nebylo, matka byla u jejich založení. Vyprávěla mi, že ji dokonce vyslali do jiné nemocnice v jižních Čechách, kde pomáhala s rozjezdem dalšího interního oddělení a umělé ledviny.

Práce na takovém oddělení vyžadovala maximální dodržování hygieny, protože jinak hrozilo, že jste se brzy nakazili žloutenkou. Moje matka mi říkala, že všichni dříve nebo později žloutenku dostali. Ona ale nikdy. I když pracovala ve zdravotnictví celý život, nikdy žloutenku neměla. Důsledně totiž dbala na hygienu a… myla si pečlivě ruce.

Takže v tomto duchu jsem vyrůstala. Pořádně si mýt ruce bylo v naší rodině na prvním místě. Toto základní pravidlo hygieny mi bylo vštěpováno od útlého dětství. A tak já, můj bratr, matka i táta jsme si myli ruce pečlivě a řekla bych, že i často.

Například to první, co jsme všichni udělali po příchodu domů, bylo, že jsme si odložili oblečení, zuli boty, nazuli papuče a rovnou zamířili do koupelny. Tam jsme si postupně myli mýdlem ruce a pod tekoucí teplou vodou si je důsledně oplachovali. Táta byl hlavní autoritou naší rodiny a tak na to přísně dohlížel. Že by se tomu někdo vyhnul, bylo vyloučeno.

Po každé návštěvě toalety jsme zamířili do koupelny a znovu si myli pečlivě ruce mýdlem. Před tím, než matka zavelela, že je na stole připraven oběd či večeře, jsme zamířili do koupelny a opět – myli jsme si ruce. Často mě tehdy napadlo, že čtyřčlenná rodina by měla mít víc než jednu koupelnu. Stále v ní totiž bylo plno.

Samozřejmě, když se člověk něčím zašpinil nebo upatlal, nebo se zabýval něčím, co nebylo přímo čistou záležitostí, tak následovalo mytí rukou. Například se mi vybavují vzpomínky na tátu, který četl Rudé právo a po jeho přečtení denní tisk obřadně složil a zamířil do koupelny. Jako dítě jsem to nechápala. Ale táta mě vzal do koupelny a vskutku - z namydlených rukou smýval černou barvu. Říkal, že to je z tištěných písmen. Pochopila jsem to ihned.

Nevím, zda se můj táta naučil mýt pořádně ruce až po přiženění do rodiny zdravotní sestry, ale zkrátka to dělal.

S největší pravděpodobností vděčíme všichni z rodiny naší matce za to, že právě žloutenkou, jak nám neustále opakovala, „nemocí špinavých rukou“, nikdy nikdo z naší rodiny neonemocněl.

V tomto duchu jsem vyrůstala a měla jsem za to, že mýt si ruce je něco naprosto normálního. Ale s přibývajícími lety a poznáváním nových lidí jsem zjistila, že to je rarita.

ČISTOTNÝ MANŽEL A OSTATNÍ MUŽI MÉHO ŽIVOTA, KTEŘÍ SI RUCE NEMYLI

Když jsem se vdala, můj manžel rychle odkoukal, jak si pečlivě a často myju ruce. Jestli si dobře vzpomínám, na toto téma jsme se otevřeně bavili. Naštěstí se ješitně neurazil (jak to tak u mužů bývá), ale přijal zvyky mé rodiny a vplul do naší rodiny jako ryba do vody.

Ale když se mi vybaví další vztahy s muži, byla jsem v šoku. Po příchodu z města domů, byť tomu předcházelo cestování pražským metrem a tramvajemi, držení se madel, otlapkávání nejrůznějších nákupních vozíků, placení papírovými i kovovými penězi a otevírání nesčetných dveří, si ruce nemyl téměř nikdo. Přitom právě všechny vyjmenovaná místa jsou těmi největšími nosiči virů, bakterií atd. Zkrátka jakési množírny všech možných nemocí.

Takže zatímco já jsem si po příchodu domů omyla poctivě ruce, přítel se už sápal neumytýma rukama v ledničce po něčem k jídlu a zakusoval. Následně mi osahal špinavýma rukama vybavení mého bytu. Světlou výjimkou bylo mytí rukou před „velkým jídlem“ jako je třeba oběd.

Musím říct, že po návštěvě toalety nějaký muž občas zavítal do koupelny. Často také ne. To jsem vážně čekala, jak tohle asi jednou dopadne?! Bude z toho žloutenka? A onemocním taky?! Když už nějaký muž zavítal po vykonání potřeby na toaletě do koupelny k umyvadlu, tak se jednalo o desetivteřinovou akci se studenou vodou a bez mýdla. To snad ani není mytí, ale jakási rychlovka, která je k ničemu. Každý odborník, který tomu totiž rozumí, řekne, že za tak krátkou dobu, navíc bez mýdla a teplé vody, není možné odstranit žádné bakterie ani viry z rukou. Takže sice bylo mytí rukou učiněno zadost, ale výsledek/efekt nulový.

Upřímně přiznávám, že jsem v takových vztazích s muži dost trnula! Zvláště když začal podzim a bylo jasné, že bude jenom otázkou času, kdy v plné síle vypuknou virózy a hlavně chřipka.

Bude strašné, když napíši, že se mi ulevilo, když vztah dospěl ke svému konci a my se rozešli? Kdybychom byli dál spolu a měli děti – co bychom jim asi tak řekli? Že já to s hygienou přeháním (ačkoliv to není pravda) a tatínek se chová jako prase? Ne, díky Bohu, tohle už řešit nemusím.

Takže po rozchodu jsem nejen vyhazovala zbytečné věci, často se zbavovala i dárků, ale hlavně jsem uklízela, umývala byt a dezinfikovala.

Tak nevím, zda byla chyba na mé straně, protože jsem nebyla důsledná. Měla jsem trvat na tom, že po seznámení s mužem si uděláme kurz hygieny? Měla jsem být ta, která nedůsledného muže naučí mytí rukou, jemuž ho měla naučit v raném dětství jeho matka? Ale ruku na srdce – copak je možné sdělit citlivě čtyřicetiletému či padesátiletému muži, že se chová jako prase? Že je rizikem pro sebe i pro ostatní?

Ne, styděla jsem se natolik (za ony muže), že jsem od každé výchovné akce v oblasti hygieny upustila. A to jsem prosím pěkně vystudovala odborný předmět hygiena na maturitní nástavbě se sociálně-zdravotním zaměřením. Jestli si pamatuji dobře, měla jsem jedničky.

PŘÍTEL, KTERÝ BYL PRO MĚ VELKÝM PŘEKVAPENÍM

Milým překvapením pro mě byl přítel, u kterého jsem zjistila, že dodržuje stejná hygienická pravidla jako já. Zkrátka po příchodu domu zamířil ihned do koupelny a pečlivě si myl ruce. Byla jsem v šoku! Tohle se mi stalo poprvé!

Chodili jsme spolu krátce a já jsem byla u něj doma na první návštěvě. Když jsem viděla, jak si počíná, usmála jsem se a nesměle jsem požádala o ručník.

Abyste rozuměli, být na návštěvě bosa - to klidně můžu. Nosit papuče pro návštěvy - dobře, když na tom někdo trvá, tak se podřídím a vezmu si je. Ale když si nemohu na návštěvě umýt ruce, zvlášť když jsem předtím byla ve městě, jela MHD a na všechno sahala - tak s tím mám vážný problém. 

Přiznala jsem tedy, že pocházím z rodiny zdravotní sestry. Přítel se pobaveně rozesmál, a zatímco si důkladně umýval ruce, pochválil mě. „Udělala jsi mi radost! Ani nevíš, jak jsem rád, že ti nebudu muset vysvětlovat, proč je důležité si mýt ruce!“

Nikdo se neurazil, ale společně jsme se tomu zasmáli. Oba jsme s úlevou zjistili, že právě v této oblasti si nemusíme nic vysvětlovat, protože základní hygienické návyky dodržujeme zcela přirozeně.

Pokud jsme spolu vyrazili do restaurace na oběd či večeři, před tím, než nám číšníci naservírovali pokrmy, tak jsme si odskočili na toaletu a umyli si ruce.

Později jsem se dozvěděla, co za přítelovou hygienou vězelo. Narodil se a vyrůstal v Africe. To je úplně něco jiného než naše tehdejší ČSSR! Hrajete si v přelidněném městě na rušných ulicích, ovoce nakupujete na trhu a doma omýváte v hypermanganu a stále si myjete ruce. Stejně ale přítel jako dítě, a rovněž jeho spolužáci ze školy i rodiče pracující na velvyslanectví, onemocněl žloutenkou.

Nicméně i když přítel věděl, že tímto druhem žloutenky již nikdy neonemocní (má protilátky až do smrti), v hygieně nikdy nepolevil. Podotknu, že jde o muže, který téměř nikdy nebývá nemocný. Za 12 let, co se známe, jsem to zažila jen jednou. Měl angínu.

„95% lidí si špatně myje ruce. 7% žen a 15% mužů si vůbec nemyje ruce po použití toalety. A polovina mužů nepoužívá mýdlo.“Státní zdravotnický ústav

JAK SI SPRÁVNĚ UMÝT RUCE, ABY TO K NĚČEMU BYLO?

Často jsem si kladla otázku, zda to, co je pro mě normální, co znám, umím a dělám od dětství – mytí rukou – je takovým problémem pro muže, které jsem poznala. Ale jak je vidět podle informace ze Státního zdravotnického ústavu, převážná část české veřejnosti v této oblasti tápe.

Takže vzhledem k denním vysokým číslům nemocných covidem19 a dalším nakaženým (kterých máme nejvíce v celé EU po Španělsku), pojďme se podívat, jak si správně mít ruce. Vynikající článek zveřejnil zpravodajský server novinky.cz již 28. února 2020 a jmenuje se: „Šest kroků ke správnému mytí rukou. Pomůže dezinfekce, ale i obyčejné mýdlo“.

Odborný pracovník Ochrany veřejného zdraví Martin Hlobil z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze názorně předvádí, jak si správně mýt ruce. Video je krátké, jasné, srozumitelné a určitě stojí za to.

https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/sest-kroku-ke-spravnemu-myti-rukou-pomuze-dezinfekce-ale-i-obycejne-mydlo-40314993

Jen podotýkám, že mytí rukou by mělo trvat zhruba minutu, minimálně 20 až 30 vteřin, ale minuta je optimální. Ruce by se měly mýt samozřejmě mýdlem a teplou vodou.

Kdybychom si myli důsledně ruce všichni (a samozřejmě nosili roušku a dodržovali sociální rozestupy), tak jsme za chvíli z nouzového stavu venku a budeme se moci vrátit k normálnímu životu a k tomu, co máme všichni rádi. Mytí rukou. Koho by to napadlo, co?

Když nad tím vším přemýšlím, tak mým příštím partnerem bude nejspíš lékař. U toho má člověk celkem slušnou jistotu, že si ruce bude umět mýt. A nebude mu vůbec divné, proč trávím tolik času v koupelně s mýdlem v rukou…

Krásné podzimní dny a důkladné mytí rukou Vám přeje Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

Článek „Odstup 1,6 metru a pořádně mýt ruce, doporučují hygienici“, 2. března 2020, novinky.cz je dostupný zde: https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/odstup-16-metru-a-poradne-myt-ruce-doporucuji-hygienici-40315291

Fotografie od německé fotografky s nickem Couleur je zdarma ke stažení na pixabay.com zde:

https://pixabay.com/photos/wash-hands-soap-hygiene-clean-4934590/