Bůh se k nám nechová podle toho, jak si zasloužíme

Lidé, kteří nikdy nezažili bezpodmínečnou lásku, neumí milovat ani odpouštět. Proto se tolik lidí řídí principem odplaty a druhým se mstí. Ale existuje lepší cesta! Jít cestou Božího milosrdenství. Ježíš vysvětloval, jak na to. 

Nevím, jaké zkušenosti máte vy, ale já jsem ve svém životě většinou potkávala lidi, kteří se ke mně chovali, jemně řečeno, ošklivě. Jestli se tak dá nazvat cílené plánované zlo, manipulace, podvody, lži, klamání a občas i krádeže. To všechno za účelem, aby mě o něco připravili a sami získali, co si naplánovali a chtěli. Dělali to, ačkoliv jsem jim nic špatného neudělala.

Lidí, kteří se chovali slušně, jsem potkala jenom pár. Jsem za ně vděčná a vážím si jich. Velké procento těchto lidí se v životě osobně setkalo s Bohem a jejich život to radikálně změnilo. Jejich srdce, myšlení i jednání. Potom už nebyli stejní. Nemohli jednat stejně.

Dnes bych chtěla ukázat, jak velký je rozdíl mezi lidským přístupem a Božím přístupem.

Mohla bych vyprávět mnoho špatných příběhů pro ilustraci, ale myslím, že jeden bude bohatě stačit.

PŘÍKLAD Z REÁLNÉHO ŽIVOTA

Když jsem onoho mladého muže potkala, bylo mu čtyřicet let. Na první pohled se snažil v druhých lidech vzbudit co nejlepší dojem. Muž, který je pracovitý, dokáže vydělat peníze a postarat se o rodinu. Nestraní se problémů, ale jako chlap se jim postaví a řeší je. Muž, se kterým je zábava a nezkazí žádnou legraci. Zkrátka muž do nepohody. To byla ovšem jenom jeho image. Opak byl pravdou.

Když jsem ho poznala víc, zjistila jsem, že je ve skutečnosti úplně jiný. Všechno byla jen slova a víceméně předstíral – všechno. Svůj život postavil na lži, podvádění a klamání druhých. Nechtěl pracovat a jít cestou dřiny a odříkání. Vytrvalost, píle či trpělivost mu nic neříkali.

Vyrůstal v rodině, kde všechno dostal na „zlatém podnosu“. Rodiče (z mého pohledu viděno) selhali, protože nedokázali svému synovi srozumitelným způsobem vysvětlit, že na všechno, co za něco stojí, je třeba vynaložit úsilí. Neobjasnili mu, že dobře odvedená práce může člověka těšit a přinést mu kromě peněz také radost a zjištění, že je užitečný.

Tento mladý muž v dospělosti zastával názor, že když něco chce, může si to vzít. I když to patří někomu jinému. Když totiž ti druzí mají z jeho pohledu víc, tak si toho jednak nevšimnou, anebo jim to nebude vadit. Vždyť se mají tak dobře! vysvětloval mi dotčeně. A tak druhé během své práce nepozorovaně okrádal. Když nedostal za svoji práci zaplaceno tak, jak si představoval, tak neměl problém všechno, na čem například dva měsíce pracoval, zničit. Prostě se pomstil. Já nemám to, co chci, a oni to mít taky nebudou! říkal.

Tento muž začínal ve svém životě stále znovu a nechápal, proč se mu nedaří. Zakázky ani vztahy nedopadaly tak, jak si představoval. Byl schopen lhát rodině i svým přátelům. Hrál automaty, měl na krku dluhy a exekuce.

BŮH S NÁMI NENAKLÁDÁ TAK, JAK SI ZASLOUŽÍME

I od tohoto mladého muže jsem často slyšela: „Každému to, co si zaslouží!“ Dovolím si podotknout, že on sám nevnímal, že by dělal něco špatnému. Domníval se, že jedná správně.

Mnoho lidí jedná podle tohoto pravidla. Možná si ani neuvědomují, že se jedná o zákon, který pochází z Bible, ze Starého zákona. V Mojžíšově zákoně (Tóře) stojí v knize Exodus 21,23 – 25 (Český studijní překlad) psáno:

„Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám.“

Co to v době Starého zákona znamenalo? Když se stalo neštěstí a někdo druhému vypíchl oko, například během rvačky, mohl se ten zmrzačený legálně pomstít a oplatit druhému stejnou mírou – připravit rváče o oko. Toto byl zákon, který platit pro lid Izrael, když vyšel z Egypta.

Sám Ježíš tento odstavec před 2000 lety citoval. Ale také citoval jiné části z Mojžíšova zákona, které se týkaly odplaty a pomsty, ale dodával, že můžeme jednat i jinak.

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ´Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele´. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, a žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“Matoušovo evangelium 5,43 – 48 (Český studijní překlad)

Můžeme jít životem cestou odplaty a mstít se lidem nejrůznějšími způsoby za to, když nám ublíží. Ale můžeme jít i jinou cestou. Můžeme se zajímat o to, jak by chtěl Bůh, abychom jednali.

V Bibli se píše, že Boha nikdy nikdo neviděl, ale Ježíš, Jeho jednorozený syn, nám o něm řekl. Právě na Ježíši a jeho chování k lidem můžeme vidět, co bychom měli dělat. On je naším vzorem.

Ježíš vypráví o Božím milosrdenství a říká, že Bůh, který je v nebi (a nazývá ho svým Otcem) se nechová k nám, jak si zasloužíme. Každý z nás, byť potají, někdy zhřešil a zachoval se špatně, a to tak, že se za to jistě styděl a přál si, aby mohl vrátit čas zpátky a mohl se zachovat jinak…

Zasloužili bychom si trest, ale Bůh se k nám chová milostivě, dobrotivě, milosrdně a se slitováním a soucitem. Slunce nechává vycházet na všechny lidi bez rozdílu, ať už se jedná o dobré lidi či zlé. Jednoduše proto, že Bůh miluje všechny lidi a chce jim udělat radost a potěšit je.

Bůh není slepý, nepřehlíží naše viny. Je spravedlivý, ale zároveň je také dobrý a trpělivý a čeká, zda ho začneme hledat. Prokazuje nám, lidem, dobro, jak to jenom jde. Jinou otázkou je, zda to my sami svými hříchy nesabotujeme a nestavíme se tak šikovně ve vzpouře proti Bohu?

„Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých.“ Žalm 145,17(Bible kralická)

Pokud Bůh jedná, tak do všech svých slov a činů vkládá své milosrdenství. Jednoduše proto, že on sám je milosrdný. Co to znamená? Že nás bezpodmínečně miluje, je k nám laskavý, důvěřuje nám, přijímá nás takové, jací jsme, je trpělivý, lítostivý, ochotný nám odpouštět všechno zlé a prokazuje nám svou dobrotu. Nedokáže jednat jinak. Miluje nás za všech okolností.

A přesně takové milosrdné jednání očekává Bůh od nás. Ne odplatu, ale milosrdenství. V našich srdcích, myšlenkách, slovech i skutcích.

Lidé, kteří se ke mně chovali ošklivě, měli něco společného. Nikdy nezažili, co to znamená být bezpodmínečně milován. Možná si mysleli, že lásku v životě zažili a snad se ji i v sobě snažili nějak probudit, ale ve skutečnosti ji nikdy nepoznali. Nikdy se nesetkali s Bohem, který by je přijímal takové, jací jsou, se všemi chybami a nedostatky a nezažili odpuštění. Jediné, co poznali, bylo zlo v rozmanitých podobách a různých odstínech. A tak tedy plánují a chystají zlo v jemných odstínech pro ty, kteří jim jsou nejblíž a pro své nepřátele zlo nejhrubšího kalibru.

Ale existuje jiná cesta, po které můžeme jít. Lidsky to je nemožné. Je potřeba radikálního zásahu v našem srdci.

CO JE POTŘEBA UDĚLAT?

Nemusíte chodit do kostela, nepotřebujete studovat pět let theologii, nepotřebujete svátosti, nemusíte se padesátkrát za den modlit otčenáš, ani se křižovat a kropit svěcenou vodou... Ne, stačí upřímně zhodnotit svou životní situaci a tam, kde jste, se v tichosti a pokoře sklonit před Bohem a uznat, že Ho potřebujete ve svém životě a toužíte po tom, aby přišel do vašeho života.

V Listu Římanům 10,9 (ekumenický překlad) je napsáno, co je třeba udělat:

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“

Je to tak jednoduché! Myslím, že jednodušší už to ani Bůh udělat nemohl. Jediná modlitba, která stačí k tomu, aby vás katapultovala do Božího království. Jedna modlitba - pro všechny lidi - univerzálně. Ať už jste chudí, bohatí, vzdělaní či máte jenom základku. Pokud bude Vaše modlitba opravdu upřímná, pak se osobně setkáte s Ježíšem. Zažijete ho jako milosrdného Boha a budete moci sami zažít radikální proměnu a poté jednat jinak – milosrdně.

Krásné jarní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Citace:

• Bible kralická, Písmo svaté Starého a Nového zákona (rok 1613, Česká biblická společnost, dotisk 5. vydání, 2015, Dům Bible, Praha)
• Bible, Český studijní překlad (Česká biblická společnost, Dům Bible, Praha, 2009)
• Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona (rok 1985, ekumenický překlad, Česká biblická společnost, 11. vydání, Praha, 1998)