75 let od konce II. světové války vrací Němci Židům zabavený majetek

Peněženky, doklady totožnosti, fotografie, dopisy, certifikáty, módní šperky, pouzdra na cigarety, snubní prsteny, hodinky, plnicí pera či zlaté zuby. To všechno Němci vrací přeživším shoa a jejich příbuzným i po 75 letech.

ZAČALO TO ČESKÝM ČERVENÝM KŘÍŽEM…

Před časem jsem se spojila s pražskou pobočkou Českého červeného kříže (ČČK), protože jsem hledala židovské sousedy svých prarodičů ze 40. let minulého století. Při této příležitosti jsem se dozvěděla, že jednou z mnoha činností ČČK je pátrat po lidech, kteří se ztratili svým příbuzným, nebo byli nezvěstní během II. světové války a také po ní.

PŘEČTĚTE SI, CO VŠECHNO DĚLÁ PÁTRACÍ SLUŽBA ČČK https://www.cervenykriz.eu/cz/patracisluzba.aspx

Byla jsem překvapená, když jsem se dozvěděla, že dokonce i teď, 75 let od konce II. světové války, dohledává Český červený kříž přeživší shoa a jejich příbuzné. Proč? Jediným cílem je navrátit jim zabavený majetek a dokumenty, o které přišli při příchodu do koncentračních táborů.

Moje první myšlenka byla: Copak nacisté všechny věci nerozkradli? Odpověď zní: Ne. Němci si při příchodu do jakéhokoliv koncentračního tábora vedli podrobné seznamy, kam pečlivě zapisovali nejen jména, příjmení, data narození, termíny příchodů do táborů, ale také si uvedli přesný popis odevzdaných (rozumějte: zabavených) věcí. Věci byly popsány do naprostých detailů. Díky tomu je možné předměty i nyní po takové dlouhé době identifikovat.

JAKÉ VĚCI SE VRACÍ PŘEŽIVŠÍM?

Tyto seznamy, i když samozřejmě nevím, zda všechny, se uchovaly.

Rovněž se dochovalo mnoho drobných věcí, které byly zabaveny přicházejícím Židům a dalším lidem do koncentračních táborů. Jednalo se o peněženky, doklady totožnosti, fotografie, dopisy, certifikáty a příležitostně módní šperky, pouzdra na cigarety, snubní prsteny, hodinky nebo plnicí pera. Někdy i zlaté zuby.

Seznamy, dokumenty, ale i věci jsou uloženy v archivech v německém městě Arolsen.

Archivy Arolsen - Mezinárodní středisko pro nacistické perzekuce, dříve International Tracing Service (ITS), v německém Internationaler Suchdienst, ve francouzské službě International de Recherches v Bad Arolsen, Německo, je mezinárodně řízeným střediskem pro dokumentaci, informace a výzkum nacistického pronásledování, nucené práce a holocaust v nacistickém Německu a jím okupovaných zemích. Archiv obsahuje asi 30 milionů dokumentů z koncentračních táborů, podrobnosti o nucené práci a soubory o vysídlených osobách. ITS zachovává původní dokumenty a objasňuje osud těch, kteří byli nacisty pronásledováni. Archivy jsou od roku 2007 přístupné badatelům. V květnu 2019 středisko nahrálo kolem 13 milionů dokumentů a zpřístupnilo je veřejnosti online.

PŘÍPAD NAVRÁCENÝCH HODINEK

Vyslechla jsem si příběh týkající se pánských hodinek. Před nedávnem se na ČČK v Praze obrátili pracovníci z Archivu Arolsen a požádali je o dohledání přeživšího muže, kterému patřily zabavené hodinky. Ty musel odevzdat při příchodu do koncentračního tábora. ČČK zjistil, že muž je dávno po smrti, ale za to se podařilo najít jeho dcery. Setkali se s nimi, a hodinky po jejich otci jim 75 let po konci světové války, vrátili.

Možná si řeknete, že se jedná o maličkost. Ano, to je pravda. Jedny hodinky. Ale pravda je taková, že například Židé, kteří museli opustit své kompletně zařízené byty či domy, odešli z domova v ruce se zavazadly, které mohly vážit padesát kilogramů včetně potravin. Všechno, co nechali v bytě či domě, o to ve většině případů přišli. Do jejich domovů se po vystěhování nastěhovali jiní lidé z protektorátu. Ostatně byt či dům byl kompletně zařízen se vším všudy.

Ti, kteří měli to štěstí a přežili koncentrační tábor, se vraceli většinou s obnošenými a potrhanými šaty, které měli na sobě. Vraceli se do ničeho. Začínali od nuly. A to v mnoha případech doslova. Jestli se tedy navrací osobní věci, jako jsou hodinky či snubní prsteny, nebo osobní dokumenty, znamená to pro příbuzné nejen vzpomínku, ale i dědictví. Něco, co si mysleli, že je již dávno pryč.

Co se stalo v minulosti, už nezměníme. Ale můžeme ocenit, že Němci v Archivech Arolsen nevzdávají své úsilí, snaží se veškeré dokumenty digitalizovat, dohledávat původní majitele věcí a vracet jim je. Když se nepodaří najít původní majitele, hledají se děti či další příbuzní. I to je snaha o usmíření, zmírnění viny, která byla nevyslovitelná.

PODÍVEJTE SE I VY DO ARCHIVU AROLSEN ON-LINE A HLEDEJTE!

Webové stránky archivu jsou v němčině, angličtině, francouzštině, polštině a ruštině. Vyhledávání je přehledné a celkem jednoduché. Pokud znáte data svých příbuzných, můžete zjistit, zda i vám nebudou navráceny předměty či dokumenty.

https://arolsen-archives.org/en/

Pokud nechcete hledat přímo v Archivu Arolsen, můžete se obrátit na Český červený kříž.

Příjemné jarní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

Více informací o Českém červeném kříži najdete na webu cervenykriz.eu zde: https://www.cervenykriz.eu/cz/patracisluzba.aspx

Informace o archivech Arolsen, stejně jako fotografii archivu najdete na Wikipedia.org zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Arolsen_Archives_-_International_Center_on_Nazi_Persecution