Co dělat se sprostým presidentem?

Máme u nás samolibého sprostého muže jménem Miloš Zeman, který si svou vulgaritu na veřejnosti užívá a upřímně přiznává, že ho prostě baví provokovat. Problémem ale je, že se nejedná o bezvýznamného muže, ale o presidenta země!

A je to tady zase. Náš současný president Miloš Zeman si opět si pustil pusu na špacír. Stalo se to v pondělí 15. října 2018 během pořadu „Dvacet minut Radiožurnálu s Milošem Zemanem“ v českém rozhlase. A nebylo to uklouznutí, ale bylo to promyšlené.

Ostatně komu z nás se někdy nestalo, že v rozčilení vyřkl pár sprostých slov? Myslím, že tohle zná téměř každý. A později jsme toho litovali… Ale tady šlo o něco jiného. Jednalo se o předem promyšlené kroky. Zeman se nejdřív ujistil, že s ním dělá interview stejný tým v čele s ředitelem zpravodajství Janem Pokorným, se kterým hovořil 2. listopadu roku 2014 během pořadu „Hovory z Lán“. Tehdy padala také sprostá slova. Tak sprostá, že je pod moji úroveň to psát a publikovat. Zvědavé čtenáře požádám, ať si to laskavě najdou na internetu sami.

Když to Pokorný odsouhlasil, tak se president odvázal. Sprostá slova, a bylo jich hned několik, že se to nedá publikovat. Mnohem horší, hrubší a sprostší než v roce 2014. Taková slova jsem nikdy v životě nepoužila.

Pan president sebevědomě řekl, že to půjde vystřihnout. Pokorný však řekl, že jde o přímý přenos a vystřihnout to nejde. To ale musel president zcela jistě před začátkem vysílání vědět. Pracovala jsem krátce v rozhlase jako redaktorka a musím říct, že je velký rozdíl mezi tím, když se „jede naživo“, nebo když se to nahrává předem.

„Takže já mám hrozně rád, když mohu provokovat,“ přiznal Miloš Zeman.

Pokud si to chcete pořad „Dvacet minut Radiožurnálu s Milošem Zemanem“ poslechnout a udělat si vlastní názor, záznam najdete zde. Klíčové místo je zhruba na 24. minutě z 28. minutového záznamu.

Jestliže sledujete chování, projevy a vystupování presidenta Zemana delší dobu, pak nemůžete dospět k jinému závěru, než že president hrubne. Není to nic náhodného, je to záměrné, plánované a ještě se nebojí přiznat, že rád provokuje. Dokonce bych řekla, že si to vyloženě užívá.

Když má možnost si do někoho slovně rýpnout, ponížit, ztrapnit ho či očernit, rád takové situace využije. Ale ruku na srdce – copak chceme presidenta, jenž se chová jako malý kluk, který provede nějakou klukovinu a ještě se tomu se zadostiučiněním škodolibě zasměje?

Je tragické, že se Zeman obklopil lidmi, kteří mu všechno schvalují a ještě ho brání. Patrně není nikdo, kdo by mu řekl otevřeně do očí, jak se chová a jaký to má dopad. V tomto ohledu selhali všichni lidé, které Pražský hrad platí z našich peněz. Kdo nejvíc? Selhává odborník na etiketu, selhávají experti na média a PR a selhala i jeho vlastní rodina. V neposlední řadě zklamali jeho přátelé. Kdo jiný by měl totiž člověku, který se nedokáže ovládat upřímně do očí říct, že je to již trapné? Za všemi možnými hranicemi?

Rozumějte mi dobře, kdyby šlo o neznámého politika na místní úrovni v „dolní horní“, tak by mi to tak nevadilo. Ano, bylo by to trapné, zvláště pro místní, kterým by takový politik dělal ostudu, ale dalo by se to přežít. Ale když se jedná o člověka, který zastupuje stát a jedná s nejvyššími představiteli naší země i jiných států, je to katastrofa. 

Zeptala jsem se svého dobrého přítele, co na tento poslední Zemanův exces říká. „Stydím se, že musím s takovým člověkem žít v jednom státě,“ odpověděl. Nemůžu než souhlasit. Jestli by se můj celkový postoj k presidentovi naší země dal nějak vyjádřit, tak snad jedině tak, že se za něj dlouhodobě stydím.

Děsím se, co to bude příště. Kromě pár politiků, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s tím, co Zeman řekl, se nenašel nikdo, kdo by Zemana, který se stává neřízenou střelou, dokázal zastavit.

Ale napadlo vás, co se stane, když se Zeman odváže na nějaké státní návštěvě a ukáže, že zná i ta nejsprostější slova v německém, anglickém či ruském jazyce? Prostě, aby ukázal, že na to má! Že umí! Že zná! Že si to může dovolit!  

Zákonodárci, kteří vytvářeli v roce 1918 nejvyšší zákon naší země, Ústavu České republiky, která upravuje postavení presidenta, na problémové chování hlavy státu vůbec nepamatovali. Zřejmě tehdy nikoho nenapadlo, že by v čele státu mohl stát člověk, který se nedokáže a nechce ovládat.

Během svého života jsem zažila již čtyři presidenty - Gustáva Husáka, Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Vždycky jsem měla presidenty spojené s úctou, důstojností a také s jakousi majestátností úřadu presidenta. Musím přiznat, že ani mě až do příchodu Zemana na Hrad nikdy nenapadlo, že bychom mohli mít v čele České republiky muže, kterého by bylo nutné usměrnit.

Dá se tedy vůbec něco dělat se sprostým presidentem? Myslím, že se vždycky dá něco dělat. President je díky své volbě zodpovědný lidem, kteří ho zvolili – tedy nám všem. Zatím jako jediné řešení vidím, abychom se proti jeho hrubostem a nedůstojnému vykonávání presidentského úřadu veřejně postavili. Vyjádřili svůj nesouhlas. Tolerovat se dá mnohé, ale vulgarismy u hlavy státu nikoliv.

A jak se vy díváte na vulgarismy presidenta Miloše Zemana? Diskutujte, pište a vyjádřete svůj názor! Těším se na to, až si je přečtu.

Krásné podzimní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

Článek Hradní komedie: Zemanova sprostota zaskočila i prezidentskou kancelář. Publikovaný na Novinky.cz, 16. října 2018. Copyright © 2003–2018 Borgis, a.s., dostupný zde: https://www.novinky.cz/domaci/486306-hradni-komedie-zemanova-sprostota-zaskocila-i-prezidentskou-kancelar.html

Fotografie Miloše Zemana dostupná na webu hrad.cz.zde: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/fotogalerie/treti-den-navstevy-prezidenta-republiky-v-olomouckem-kraji-1-14282#from-list