Recenze knihy „Terezínský deník 1941 – 1945“ od Evy Roubíčkové

9. 02. 2018 18:40:36
Eva Roubíčková se dostala do terezínského ghetta v roce 1941 jako dvacetileté děvče. A začala si psát deníky až do 5. května 1945. Její deníky jsou unikátním svědectvím o životě a smrti v terezínském ghettu.

PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

Před několika lety jsem začala hledat jednu židovskou rodinu z východočeské obce Nechanice. S tou byla během II. světové války v kontaktu rodina mojí babičky. Snažila se jim pomoci. A během svého pátrání mě stopy zavedly až do Terezína, kde bylo v listopadu 1941 zřízeno židovské ghetto. Šlo o sběrný a průchozí tábor na českém území, kterým prošli všichni Židé, kteří se zdržovali na území Protektorátu Čechy a Morava. A nejen ti, ale také Židé z mnoha jiných evropských zemí.

Během svého pátrání jsem si kladla otázky: Jak vypadal běžný život v terezínském ghettu? Kolik jídla měl jeden člověk k dispozici na den? Pracovali lidé v ghettu? A jestliže ano, tak kde? Jak svůj čas trávily malé děti, když byl zákaz učení a vzdělávání? Jak to vypadalo, když se chystaly transporty do Polska? Na jaké úrovni bylo bydlení a zdravotnická péče v ghettu? Co znamenalo šlojzovat?

Všechny tyto otázky a mnoho dalších byly pro mě záhadou. Ale odpovědi na ně mi přinesla jedinečná kniha od Evy Roubíčkové, „Terezínský deník 1941 – 1945“, s podtitulem Svědectví o životě a smrti v terezínském ghettu.

„Situace se zde sice lepší, pokud se týče svobody a stravy, ale nikdo se nesmí podívat na blokové domy s jejich špínou, kde leží jeden nemocný úplavicí na druhém, kde mrtvoly a ti, kteří jsou téměř mrtvolami, leží po celé dny stlačeni vedle sebe, kde matrace se rozkládají vlhkostí a nemohou být vyměněny, takže pod nimi se nacházejí červi. To vše by mělo být filmováno a posláno do ciziny! To si nikdo nemůže ani představit!“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

JAK VZNIKAL DENÍK A KDY BYL ZVEŘEJNĚN?

Eva Roubíčková si začala psát deník ve středu 10. prosince roku 1941, kdy dostala oznámení od tehdejší Pražské židovské obce, že se má za sedm dnů dostavit i se svou maminkou do Veletržního paláce v Praze v Holešovicích. Odtud odjely vlakem s ostatními Židy do Terezína. Evin tatínek byl tehdy na léčbě s tuberkulózou a přijel do Terezína o několik týdnů později.

Deník si Roubíčková psala až do 5. května roku 1945. Když skončila válka, Eva v ghettu onemocněla skvrnitým tyfem a několik týdnů o sobě nevěděla.

V deníku najdeme i další podrobné informace, jak a co se dál dělo v jejím životě. To bylo dopsáno v roce 1965, kdy dvacet sešitů doma objevily Eviny děti hledající dárky.

Deník byl původně napsán německým těsnopisem. Eva deníky společně se svým manželem Richardem Roubíčkem přeložila do českého jazyka. Na prvním místě to udělali pro své dospívající děti, aby věděli, co prožili.

A právě v šedesátých letech XX. století vycházely krátké výňatky z deníků v denním tisku v Československu. Poté byla kniha doplněna úvodem a doplněna informacemi, co Roubíčková prožila po 5. květnu 1945. Deníky vyšly nejdříve ve Spojených státech, kde žije Evina dcera a v roce 2009 v České republice.

„Tři čtvrtiny žen zde nemají menstruaci. Já naposledy na cestě do Terezína.“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

O ČEM JE KNIHA?

Terezínský deník Evy Mändlové, po válce provdané Roubíčkové, je nejen svědectvím o osudu konkrétního člověka, ale současně autentickým historickým materiálem, přibližujícím život v ghettu. Zachycuje popravy v počátečním období existence ghetta, vlny transportů odvážejících židovské vězně na Východ, tzv. zkrášlování ghetta před návštěvou delegace Červeného kříže a jiné. Stejně tak zde nalezneme svědectví o každodenních starostech a nemnoha radostech vězňů, zejména však o represích a tragédiích, které především určovaly ráz života v terezínském nuceném společenství. Deník též přibližuje niterné pocity dvacetiletého děvčete konfrontovaného s tragédií svých nejbližších a perzekucí celé židovské komunity. Terezínský deník je unikátním historickým pramenem a výpovědí statečného člověka, která by neměla být zapomenuta.

„Dalších deset tisíc lidí má jít do Polska, polovina z toho protektorátních příslušníků. Budu mít weisung? Nikdo neví o mých obavách. Hanka a Lotta byly propuštěny z vězení. Lotta je v polském transportu. Mám zase jednou hroznou náladu. Vše vypadá tak beznadějně. Celý svět je špatný. Já jsem špatná, Terezín mě udělal špatnou. Dovedu se ještě jednou zařadit do normálních poměrů?“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

POSTAVY, KTERÉ JSOU V DENÍKU ZMÍNĚNY

Eva Roubíčková psala deník tak, jak situace a okolnosti nastávaly. Psala zcela otevřeně o lidech, se kterými se stýkala a popsala, jak se v ghettu chovali. Mnoho lidí si zachovalo svoji důstojnost a úctu, i když to bylo ve snaze o přežití, velmi těžké.

Na druhou stranu také poznala mnoho lidí, kteří se snažili druhé okrást, jen aby mohli ukradenou věc záhy prodat či vyměnit za jídlo. Často tedy píše o kamarádkách či spolupracovnicích, se kterými ráda pracovala Roubíčková v zemědělství či na poli, nebo s nimi bydlela a pojilo je vřelé kamarádství, ale o pár týdnů či měsíců později se ukázalo, že to žádné kamarádky nebyly a neváhaly ji okrást. To bylo zklamáním a zároveň těžce nabytou zkušeností v ghettu.

Autorka své deníky vydala v knižní podobě až po desítkách let právě s ohledem na to, co si tehdy v letech 1941 až 1945 poznamenala o konkrétních lidech. Ostatně sama poznamenala, téměř všichni, o kterých se zmínila, zemřeli buď v koncentračních vyhlazovacích táborech v Polsku a ti, kterým se podařilo přežít, jsou již dnes také mrtví.

„Je zde tolik špatnosti a jen ten, kdo je špatný, to někam dotáhne. Kdo krade, je brutální nebo koketní, ten může dál. Kdo to neumí, ten může rovnou zemřít hlady. Já prostě nemohu využívat lidi, být vypočítavá a nikdy se to nenaučím. Pracuji těžce a nechám se využívat.“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

Eva Roubíčková (*16. 7. 1921) rozená Mändlová, se narodila v Žatci do německy mluvící židovské rodiny. Byla jediným dítětem svých rodičů, Arnošta Mändela, veterána z I. světové války, který učil na klasickém gymnáziu latinu a řečtinu, a maminky, jež byla ženou v domácnosti a pomáhala na židovské obci. Ze Žatce odjela rodina na pár dnů v roce 1939 do Prahy, aby si odpočinuli od pogromů v Žatci, ale už bylo nemožné se vrátit. Eva se v roce 1939 v Praze zasnoubila s Richardem Roubíčkem, kterému se podařilo uprchnout před nacisty do Anglie. Snažil se pro ni marně zajistit britské vízum. V roce 1941 byla celá rodina transportovaná do Terezína. Eva přežila v terezínském ghettu, ale její rodiče zemřeli v koncentračním táboře v Polsku. Po válce, po šesti letech, se opět v Praze potkala s Richardem, který mezitím sloužil v Československé armádě v Anglii, a v září 1945 se vzali. V roce 1946 se jim narodila dcera a v roce 1950 syn. Eva žila s Richardem v Praze až do roku 1993, kdy zemřel.

AUTORŮV STYL, JAZYK, GRAMATIKA...

Ačkoliv byla kniha původně napsána německým těsnopisem, nyní si můžete tuto unikátní publikaci „Terezínský deník 1941 – 1945“ přečíst v českém jazyce.

Kniha je napsána spisovnou češtinou, místy hovorovou. Když si uvědomíme, že knihu napsala mladá dívka, která se ve dvaceti letech (rok 1941) ocitla v terezínském ghettu a psala jej po dalších pět let (do roku 1945), musíme ocenit vynikající styl.

Deníky jsou velmi čtivé, srozumitelné a napínavé. Co se týká obsahu, kniha vás rozesmutní, šokuje, pobouří a pohne se ve vás nejen svědomí, soucit a lítost. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak upřímná a pravdivá, a to až na dřeň.

POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ STRÁNKY KNIHY

Eva Roubíčková jmenuje a popisuje velké množství lidí, se kterými se potkává v Terezíně a zároveň sleduje jejich osudy až do té doby, kdy opouštějí ghetto a nastupují do transportů směřujících do Polska. Kniha je nejen cenným historickým pramenem, ale také je hodnotným informačním zdrojem, jestliže hledáte své židovské příbuzné z období II. světové války a pátráte po jejich osudech.

Kniha je velmi pěkně zpracovaná. Korektoři provedli vynikající práci a nenajdete žádné chyby.

„Terezínský deník 1941 – 1945“ je doplněn o historické informace o terezínském ghettu, ale i o současném Muzeu ghetta Terezín a Židovském muzeu.

Negativum knihy vnímám v poznámkách k textu, které jsou doplněny k textu. V e-knize je najdete až na konci kapitoly, což je třeba až po třiceti stránkách textu, což je velmi nepraktické.

„Zdá se, že politicky se situace nemění. Slyšíme nejrůznější pověsti, ale ty jsou pravděpodobně nesmysl a budou mít málo vlivu na konec. Kdy půjdeme domů? Toto je heslo Terezína. Pěkně se to řekne, ale dejme tomu, že bude opravdu konec. Jak bude vypadat vítězství? Je to velmi, velmi nepravděpodobné, snad nemožné, abychom prostě pokračovali tam, kde jsme přestali. Kam vlastně chceme? Kde máme domov? Co bude s námi po válce? Kdo ví, co je s Richardem, zda na mě vůbec ještě myslí. Znamená pro mě budoucnost, ale myslí na to ještě i on? Je to všechno již tak dávno. Nejraději bych nezůstala v Evropě, chtěla bych pryč a daleko odsud. Evropa bude po válce hrozná. Avšak i když se udrží, kdo mi zaručí, že za dvacet let moje děti nepadnou do stejného neštěstí jako já? Tomu bych chtěla každopádně zabránit. Do Palestiny bych nechtěla. Snad do Ameriky. Tam jsou lidé snad rozumnější, nejsou tak krátkozrací a nenechají se tak snadno ovlivnit jako zde, i když nejsou ve všem také zcela sympatičtí.“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

Knihu „Terezínský deník 1941 – 1945“ od Evy Roubíčkové mi k recenzi laskavě poskytly Palmknihy.cz.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Kniha je pro historiky, učitele, ale i badatele. Zároveň bych knihu doporučila každému, komu není současná politická situace v naší zemi lhostejná. Sílící protižidovské nálady v naší zemi jsou důkazem, že rychle zapomínáme, co se během II. světové války stalo. Kniha nám připomene velké tragédie, které byly součástí našich dějin - nacismus, židovské pogromy, arizaci, zřízení terezínského ghetta a uvěznění Židů v něm, transporty Židů do Polska, které pro drtivou většinu lidí znamenaly smrt.

Příjemné zimní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Foto knihy, anotace a životopis Evy Roubíčkové viz kniha „Terezínský deník 1941 – 1945“ dostupné na Palmknihy.cz

Fotografie Evy Roubíčkové jsou dostupné na webu ČT zde:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10487128372-ceny-pameti-naroda/

ROUBÍČKOVÁ, Eva. Terezínský deník 1941 – 1945. 1. vydání, Praha: Nakladatelství P3K, 2009. 189 stran. ISBN 978-80-87186-33-6 (formát mobi)

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 9.2.2018 18:40 | karma článku: 16.86 | přečteno: 351x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.26 | Přečteno: 741 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.69 | Přečteno: 455 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 299 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 615 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Kateřina Konečná nechtíc prozradila, že dnešní komunistické názory jsou naprosto nelidské

O tom, že se komunisté nepolepšili a že jsou pátou kolonou putinovského Ruska, víme už dlouho. Ale že komunisté dnes vyhánějí demokratické politiky z televizních studií, otřáslo námi všemi. Kde se nová komunistická zvůle zastaví?

19.3.2024 v 0:59 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 134 | Diskuse

Eva Kislingerová

Budeme válčit se Slovenskem?

Z vyjádření některých politiků může nezúčastněný pozorovat nabýt dojmu, že diplomatické vztahy se Slovenskem jsou na bodu mrazu. Z médií to vypadá, že válka začíná a u Hodonína bude tanková bitva.

18.3.2024 v 13:24 | Karma článku: 21.18 | Přečteno: 482 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak s Babišem dohnat a předehnat ne Západ, ale Putinovo Rusko?

Západ se nám rozpadá před očima. Zato Rusko doslova vzkvétá. S doháněním Západu je konec, teď už nám zbývá, než jen dohánět a předhánět Rusko...

18.3.2024 v 11:15 | Karma článku: 18.05 | Přečteno: 226 | Diskuse

Jiří Turner

Tomáš Klus, Tomáš Halík a jiní „pomatenci“

Co intelektuál, to antisemita a nepřítel Izraele a FF UK jako líheň „hamásníků“. A pak tu máme ty naše angažované umělce, jako je Klus. Emoce, které vyvolává palestinsko-izraelský konflikt, už asi mnohým trochu zatemňují mozek.

18.3.2024 v 11:05 | Karma článku: 29.90 | Přečteno: 4912 | Diskuse

Petr Šindelář

Jurečka bez změn v zákonech a ústavě touží zvýšit zaměstnanost!

Na pomoc si vzal počítače a na výběr vzdělávacích kurzů zavedl e-shop. Nárok na dávky chce ztížit a zájem o práci na venkově naopak zvýšit. Premiér ale tvrdí, že 2 miliardy korun ve prospěch venkova nevydá a státní rozpočet...

18.3.2024 v 9:52 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 227 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 24.15 Průměrná čtenost 3815

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...