Recenze knihy „Společenský katechismus“ od J. S. Gutha-Jarkovského

Kniha „Společenský katechismus“ od Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského vyšla téměř před sto lety. V. vydání z roku 1921, které jsem přečetla, mě okouzlilo krásnou češtinou a vysokou etiketou, jejíž byl autor propagátorem.

PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

Mám velmi ráda knihy o etiketě, které napsal současný mistr etikety Ladislav Špaček. Možná to bude znít bláznivě, ale Špačkovu etiketu si pročítám pravidelně každé dva roky. Stále zjišťuji, že se mám hodně co učit.

Také se k četbě uchyluji tehdy, když se dostanu do nějaké společenské situace, ve které si nevím rady, nebo mě čeká společenská událost, na kterou se chci dobře připravit a vhodně obléknout.

V neposlední řadě studuji etiketu proto, že společenské mravy, chování a oblékání poslední roky v naší zemi upadají a domnívám se, že každý z nás je za tuto situaci zodpovědný. Proto si říkám, že je nutné začít u sebe a studovat.

Protože mám velmi ráda období 20., 30. a 40. let XX, zatoužila jsem se ponořit ještě hlouběji a přečíst si knihu od předního odborníka na společenskou etiketu té doby, Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, „Společenský katechismus“. Ta byla vydána mnohokrát. Mně se dostalo do ruky páté přepracované vydání z roku 1921.

„Různé projevy zdvořilosti nabývají teprve ceny a významu, jsou-li učiněny s jistým půvabem, a jejich nejpřirozenějším a nejpůvabnějším průvodcem jest úsměv. Úsměv dovede vyvolati sympatii, mírní úctu, působí přízeň a zajišťuje populárnost…“Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

PROČ VLASTNĚ STUDOVAT SPOLEČENSKOU ETIKETU?

Tak přesně s touto otázkou se často setkával sám Guth-Jarkovský. Lidé z chudších vrstev a bez vzdělání, případně s minimálním vzděláním, mu oponovali, že společenská etiketa je pro „lepší lidi“, pro ty bohatší, kteří se pohybují ve vyšší společnosti. A Guth-Jarkovský oponoval, že to je rozšířený omyl, protože právě lidem z „lepších rodin“ se dostane vzdělání ve společenské etiketě na prvním místě. Jinými slovy, ti se to učit nemusí, ti to umí od dětství. Ale my, kterým se společenské výchovy nedostalo, si ji musíme osvojit.

„Každý kruh lidí, každá společnost má svoje zákony a pravidla, ať psaná, či nepsaná, kterými je povinen říditi se ten, kdo ve společnosti té chce žíti a trvati. Společnost, ať kdekoliv, je vázána svými zákony a pravidly, která činí přese všecku svoji přísnost život tím příjemnějším. Tak jako ve službě: vím-li, kterak jednati a jednám-li podle předpisů, vím, že jednám ke spokojenosti svých představených a mám pokoj. Neb aspoň mám ho míti, po případě mohu si ho pak vynutiti. Jinak, není-li pravidel, nikomu se nezavděčíš. A pravidla společenská nevztahují se teď jenom na uzavřené místnosti, v nichž společnost jest; vláda jejich počíná ihned, jakmile dva lidé se sejdou i na ulici, ovšem také v krámech, v divadle, v kostele, na dráze, na cestě atd. Čím více vzdělanost urovnává, tím pravidla ta stávají se obecnějšími a chceme-li i my žíti a trvati ve společnosti vzdělané, třeba nám pravidla ta znáti a jimi se říditi, ať se nám zdají směšnými nebo malichernými čili nic. Stanovme jiná, a ta budou zase směšnými a malichernými jiným.“Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

POZADÍ KNIHY

I když by se mohlo na první pohled zdát, že kniha z roku 1921 nebude zajímavá, opak je pravdou. I když to bude za pár let už téměř sto let, je tato kniha pro čtenáře stále zajímavá a neustále se vydává.

Jedná se o knihu odbornou, zaměřenou na společenskou etiketu a dění.

V prvních kapitolách autor naprosto skvěle popisuje povahu typického Čechoslováka, jehož popis však i dnes, téměř po sto letech, na nás padne jako kabát ušitý na míru. Dozvíme se nejen o naší národní povaze, a autor byl opravdu člověk na svém místě, protože se pohyboval jak v české společnosti na malém městě, tak v nejvyšší společnosti československé, německé i francouzské, ale také o nešvarech, které hyzdí naše vystupování ve společnosti, charakter či oblečení.

„Gentleman jest člověk, jenž nikdy jinému vědomě neublíží. Skutečný gentleman vyhýbá se všemu, co by mohlo být nepříjemno jeho okolí, anebo co by mohlo vyvolat nemilý dojem. Dovede vše zaříditi tak, aby se na sporná mínění nenarazilo, aby city jiných nebyly uráženy, aby se nevyslovilo nijaké podezření, aby se nikdo nedotkl předmětu, jenž by mohl někoho zarmoutit neb urazit. Dává pozor na všecky, jest laskavý k ostýchavým, soucitný k těm, kdož jsou směšni. Má vždy na paměti, s kým mluví. Prokázal-li někomu službu, pomine ji mlčením, o sobě mluví toliko, je-li k tomu nucen. Zkušenost jej naučila chovati se k nepříteli tak, jako by se měl státi kdysi jeho přítelem. Nemá třeba vždycky správných názorů, ale nespravedlivý není nikdy. I když sám nevěří, neposmívá se víře jiných, aniž proti ní brojí. Jest shovívavý ke všem vyznáním (dodejme: ke všem názorům a míněním) nejen proto, že jej filosofie naučila nestrannosti, nýbrž že má jemný, takořka ženský cit, jenž jest z nejkrásnějších vymožeností kultury.“Citát jistého kardinála Newmanna, který pronesl v Dublinu ke katolíkům

CÍL KNIHY

Cíl je jediný - povznést společenskou úroveň nás všech.

„Nepozdravujme nikdy s holí v ruce nebo s doutníkem nebo čímkoli v ústech. Byla by to svrchovaná nezdvořilost.“Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

O ČEM JE KNIHA „SPOLEČENSKÝ KATECHISMUS“?

Rady a pokyny kterak chovati se ve společnosti, na ulici i na místech veřejných, kterak vésti sobě při různých příležitostech společenských jako při návštěvách, svatbách, pohřbech, hostinách, plesech atd., jak vhodně úbor svůj zaříditi, jak slušně hovořiti a vůbec kterak vyhověti rozmanitým formám společenským.

"Kdo nejsi řečníkem, anebo máš nepěknou výřečnost, vůbec nikdy veřejně nemluv.“Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

AUTORŮV STYL, JAZYK A GRAMATIKA                                                

Styl Gutha-Jarkovského je vytříbený, jedinečný, nádherný a jeho písemné vyjadřování bych popsala jako opravdový poklad. Pokud čtenář miluje český jazyk, ocení jeho vysokou kvalitu a velmi potěší jeho duši.

Kniha je napsána spisovným jazykem té doby, ale nechybí ani místo hovorová čeština z ulice (např. „Voco de? Čověče!), na které chce autor ukázat nešvary a prznění našeho jazyka.

Kniha je napsána jak v ich-formě, tak ve třetí osobě. Autor je zároveň vypravěčem, rádcem a průvodcem napříč knihou.

Kniha zaznamenala ve své době takový ohlas, že byla vydávána stále znovu, autor ji upravoval a rozšiřoval. Dá se říci, a to jak z „mnoha četných posudků novinářských“ i široké veřejnosti, že kdo chtěl uspět v běžném životě, zaměstnání i ve společnosti sklidit úspěchy, musel mít doma „Společenský katechismus“ od Gutha-Jarkovského.

Kniha má nesmírnou historickou vypovídací hodnotu o době, ve které vyšla, o dvacátých letech XX. století.

„Budiž však výslovně povědíno, že poznámky tuto učiněné jsou zde uvedeny spíše jen jako doklad podrobnosti společenských pravidel, nejsouce zákoníkem nepřekročitelným. Nikdo se netruď, nemáš-li v knoflíkové dírce svého kabátu drahé orchideje nebo není-li tvoje kravata v souladu s punčochou, že jsi člověkem bez ceny a mužem bez významu. Stroj se každý klidně, jak ti měšec stačí, hlavně však čistě a úpravně a i když nehraješ v modě prim, neztratíš proto vážnosti moudrých a rozumných lidí.“Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

ZAPOMENUTÁ SLOVA, SE KTERÝMI SE JIŽ TÉMĚŘ NESETKÁME…

Při četbě narazíme na slova, která jsou dnes zastaralá a snad jen generace našich rodičů či prarodičů (nebo milovníci českého jazyka) vědí, co znamenají. Například tatrmanství, kakabus, cumel, arci, buršikósní, šňupák, trudy, jardiniera, švakrová, landau, voňavkářský krám, onde, babuše, biletář, nelad, posér, koketérie, úřad maršálský, deputace, vezdy, takořka, pouf, nemarkýrovat, hofmistr, druhdy, zove se, příkůsky a jiné. 

„Vzdělaný člověk chová se všude stejně, ať sedí u tabule královské, ať u stolu hospodského. Ani v hospodě nejí nožem, neolizuje lžíce a nestrká do kapsy zbylý cukr, nebo v hotelu do kufru zbylou svíčku ´protože to zaplatil´.“Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (*24. 1. 1861 – 8. 1. 1943†) se narodil jako Jiří Karel Guth v Heřmanově Městci v Rakouském císařství. V roce 1919 si změnil jméno, pod kterým ho známe dodnes. Vystudoval filozofii, matematiku a fyziku na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a zakončil jej prvním doktorátem v roce 1883. Pracoval jako vychovatel synů knížete Schaumburg-Lippe a žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. Od roku 1888 do roku 1918 učil na několika gymnáziích v Praze. Oženil se s Annou Černou a narodil se jim syn Gaston. V roce 1919 byl Jiří Guth-Jarkovský jmenován odborovým radou v kanceláři presidenta republiky, v letech 1919 - 1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka. Navrhl vyznamenání řádu Bílého lva, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. Byl českým propagátorem sportu, generálním tajemníkem Mezinárodního olympijského výboru v letech 1919 až 1923 a spoluautor olympijské charty. V letech 1900 až 1929 byl předsedou Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů. V roce 1925 odešel do výslužby. Byl autorem mnoha povídek, románů, cestopisů a básní. Překládal z francouzštiny a němčiny. Svá díla a překlady vydával pod různými pseudonymy. Nejvíce ale proslul knihou „Společenský katechismus“.

„Domůže-li se který Čech zámožnosti, stává se často nadutým a směšným všemu světu.“Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

ZAJÍMAVÉ TEXTY, POZNÁMKY…

Autor přikládá zajímavé texty, které nám, čtenářům, rozšíří obzory. Například přikládá Desatero pro návštěvníky divadla od proslulého divadelního kritika Francisque Sarceye, či zmiňuje „Turistův zákoníček“ od Dr. Josefa V. Bohuslava, německou knihu Iheringovu „O zpropitném“, knihu „Der Gentleman“ od Franze Wolfganga Koebnere či „Rádce správné češtiny“ od Petra Zenkla.

V závěru knihy je velmi zajímavý Doslov, který pojednává o žurnalistice, novinách a novinářích. Poslední kapitolu knihy tvoří Přehled, ve kterém autor stručně předkládá, jaké vhodné oblečení a boty by si měl muž při jaké příležitosti obléci.

„Na cestách není nic tak protivného jako neslušný člověk. Mimo jiné jsou to lidé bezohlední, kteří chtí všecko pro sebe, mluví hlasitě nedbajíce, zdali to, co řeknou, uráží názory ostatních čili nic, v hotelu jako by jim všecko patřilo, ve vlaku zaujmou celé okno atp.“Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Jestliže jste milovníci společenské etikety, krás českého jazyka a období 20. let XX. století, pak si knihu „Společenský katechismus“ opravdu zamilujete a budete z ní nadšeni! Je to opravdový poklad.

Příjemné dny a vytříbenou etiketu v každé situaci Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Životopis a fotografie Jiřího Stanislava Guth-Jarkovského jsou dostupné na Wikipedia.org zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Stanislav_Guth-Jarkovsk%C3%BD

GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Společenský katechismus. Páté přepracované vydání. Nakladatelství Hejda a Tuček. Praha. 1921. 249 stran.