Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

My, ženy, se dáváme lacino a muži už nemají důvod, proč o nás bojovat

7. 02. 2017 16:51:00
Žijeme v rychlé době a chceme mít vztahy, a to pokud možno hned a bez námahy. A tak my, ženy, bereme kohokoliv a dáváme se lacino. A co muži? Ti nás už nemusí dobývat a dvořit se. Odnaučily jsme je to.

Před pár dny jsem četla na Novinkách.cz zajímavý rozhovor redaktorky Dany Braunové s hercem Václavem Neužilem. Bylo to dlouhé interview o herci samotném, jeho rolích, divadle, filmech, ale také o jeho názorech na vztahy.

V tomto rozhovoru mě velice zaujalo, jak Neužil trefně několika slovy vystihl převládající trend ve vztazích v současné době. Docela mě to šokovalo. Nejen to, že má pravdu, ale také, že mohu svými špatnými zkušenosti jeho slova potvrdit.

LIDÉ NESTOJÍ O VZTAHY, BOJÍ SE JICH

Neužil v rozhovoru pro Novinky.cz řekl: „Doba je cyničtější a odhalenější. Všichni jsou už od dvanácti třinácti se vším seznámeni, nic je nepřekvapí. Běžně existují vztahy jen na sex, přes nějakou mobilní aplikaci se lidi domluví, že se spolu vyspí. Je mi sedmatřicet, ale přijde mi to cynické. Jako by lidi nestáli o vztahy, báli se jich. Zní to dost páprdovsky, ale já jsem jinak naopak velký hédonista. Myslím to tak, že mi vadí, že je všechno jakoby lehké a zadarmo. Nikdo nikoho vlastně nemusí dobývat.“

Téměř většina vztahů, které jsem prožila, se odvíjela jaksi automaticky, lehce a poněkud zadarmo. Jako kdyby muž, se kterým jsem se právě seznámila, mě již dokonale znal, měl mě „přečtenou“ a dokonale věděl, co má dělat. Vypadalo to, jako kdyby „jel“ podle nějakého scénáře. A nejen to. Nedávali si žádnou práci s tím, aby mě dobývali, získávali, obletovali a zahrnovali malými pozornostmi.

DVĚ TŘI RANDE A CHCI VŠECHNO!

Po jedné večeři, případně jedné kytici květin, ode mě muži očekávali, že jim zcela otevřu své srdce, budu důvěrná a začnu s nimi sdílet svá tajemství, budu si s nimi povídat o čemkoliv, co budou chtít vědět, budu přístupná čemukoliv, co si oni budou přát, a to všechno s vidinou samozřejmého sexu, který se ode mě očekával již po dvou či třech setkáních.

Nebudu zakrývat, že pokaždé jsem byla překvapená a často i šokovaná, s jakou lehkostí muži přistupují ke vztahům. Já si myslím, že ono mužské dobývání a získávání si ženy, po které muž touží, je úžasným kouzlem, kořením, které vzájemné poznávání se velmi obohacuje.

Ale zdá se, že tohle opravdu už neletí! Ono to totiž něco stojí. Minimálně upřímnou touhu poznat toho druhého, také to vyžaduje čas a trpělivost (což je v protikladu postmoderní doby, ve které žijeme, která nám doslova diktuje, že můžeme mít všechno tady a teď), chce to nějakou tu finanční oběť a trochu kreativity, co by se dalo romantického vymyslet a zrealizovat.

PŘÁTELSTVÍ NEBO NĚCO VÍC?

Asi před třemi roky jsem se odvážila, abych si s někým vyšla. Delší dobu jsme spolu komunikovali na sociální síti, ale vždy to byla témata ryze společenská. Asi po roce mi onen muž napsal, že má dojem, že si docela rozumíme a rád by mě pozval na kávu. Souhlasila jsem.

Když muž přijel, daroval mi jednu růži. Velmi mě to potěšilo! Bylo to milé gesto. Odjeli jsme na nedalekou vyhlídku, kde jsme vyrazili na krátkou procházku do přírody a pak jsme si dali onu slibovanou kávu. Povídali jsme si celou dobu a probrali jsme většinu konverzačních témat, od rodiny počínaje, přes zaměstnání až ke koníčkům.

Po čtyřech hodinách jsme se rozloučili a muž mě zavezl domů. Bylo to příjemné setkání a udělalo mi radost. Ještě tentýž večer jsme si napsali přes sociální síť a vzájemně jsme sdíleli radost z milého setkání. Muž s nadšením konstatoval, že máme tolik věcí, které nás spojují.

Zhruba za týden mě onen muž pozval na procházku a poté na oběd do restaurace. Opět jsme si povídali a rozvíjeli jsme další témata do hloubky. Stále jsme si vykali a všechno se odvíjelo ve vší úctě. Musím přiznat, že to bylo opět příjemné setkání.

Muž mě zavezl domů, a když jsem mu poděkovala za milou společnost, zazněla zvláštní otázka na rozloučenou: „Chci se zeptat narovinu, Rebeko, vidíte to na přátelství nebo něco víc?“

Byla jsem zaskočená! Tohle jsem vážně nečekala. Sice jsme si občas napsali na sociální síť, ale viděli jsme se tváří tvář jenom dvakrát a dohromady pouhých osm hodin. Proč se ode mě očekává, že po osmi hodinách, kdy se sotva známe, budu vědět, jak to bude pokračovat dál?! Zda to bude vážný vztah?!

Vzhledem k tomu, že jsem se ve svém životě v mnoha lidech zmýlila, hodnotím vztahy spíše s odstupem měsíců či let, než s odstupem hodin. Po osmi hodinách nedokáži ani říci, zda bychom mohli být kamarádi, natož přátelé či něco mnohem víc.

Nicméně muž stále čekal na svou odpověď. Tak jsem mu řekla: „Ne, na víc to nevidím.“ A bylo mi celkem jedno, jak si to ten muž přebral. Rozloučili jsme se a on odjel.

Byla jsem zklamaná, ale pochopila jsem, že když někdo nechce ztrácet čas, tak mu nejde o vybudování vztahu, ale míří za jiným cílem. Pro mě jsou však cenné vztahy, které mají svou hloubku, kde byl čas na vybudování vzájemné důvěry.

Jak to nakonec dopadlo? Několik dnů jsme nekomunikovali. Nevěděla jsem, co bych ještě psala, považovala jsem to za uzavřenou záležitost.

Muž se několik dnů poté ozval s omluvou, že vlastně ani neví, co ho to napadlo takhle se mě zeptat?! Odepsala jsem, že se na něj nezlobím a že je lepší v takovém případě upřímnost, protože oba nyní víme, že očekáváme od vztahů něco jiného. Byl to definitivní konec. Nebyla jsem uražená, ješitná či zraněná. Ne, nechtěla jsem to tomu muži "natřít". Prostě jsem si uvědomila rozdílnost cílů a také svoji cenu, kterou on nevnímal.

KVĚTINY, ROMANTICKÉ PROCHÁZKY VE DVOU, ČOKOLÁDOVÉ BONBONIÉRY...

Podobných schůzek jsem zažila mnoho. Pro mě je to už ztráta času. Pokaždé to končívá podobně a já si kladu otázky: To opravdu nestojím za trochu námahy? Kde je nějaké dobývání? Kde jsou pugéty květin, které by mi udělaly radost? Kde jsou romantické procházky ve dvou? Kde je tanec jako vyjádření vzájemné náklonnosti? Kde jsou všechny ty maličkosti, kterými se muž snaží ženu získat a dokázat jí, že mu na ní záleží a že mu ona za ty oběti stojí?

Uvědomuji si, že žijeme v rychlé postmoderní době, ale copak se musíme nechat připravit o to nejkrásnější a nejromantičtější? Tedy o dvoření se dámám? Kde je ono chlapské dobývání, kdy to muž tak snadno nevzdá?

ŽENY SI PŘEJÍ, ABY SE JIM MUŽI DVOŘILI...

Jsem v kontaktu s několika ženami různého věku, od dvacítek až po šedesátnice. Při našich rozhovorech si všechny ženy smutně posteskly, že dvoření ze vztahů vymizelo a snad jenom pár mužů jsou výjimkou z pravidla.

Dospívám k soukromému závěru, že se my, ženy, dáváme bez boje. Neznáme svoji cenu a jsme ochotné vzít jakýkoliv vztah s mužem, abychom hlavně nezůstaly samy. Jsme ochotné dělat ústupky i tam, kde bychom je dělat neměly. Kompromisy, které jsou na úkor naší důstojnosti a ženské cti. Zdá se, že jsme vinny my, ženy. A je to škoda! Je to špatně. Odnaučily jsme muže, aby se nám dvořili a také něco obětovali.

Krásné zimní dny vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy:

Článek Dany Braunové „Václav Neužil: To, jak se chováte k druhým, se vám vrátí“ je dostupný na serveru Novinky.cz zde: https://www.novinky.cz/zena/styl/426762-vaclav-neuzil-to-jak-se-chovate-k-druhym-se-vam-vrati.html

Fotografie Václava Neužila na Wikipedia.cz je dostupná zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Neu%C5%BEil

Fotografie jsou dostupné na Flickr.com zde: https://www.flickr.com/

Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 7.2.2017 16:51 | karma článku: 21.74 | přečteno: 1504x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 26.00 | Přečteno: 1071 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jak jsem si zamilovala pohyb díky aplikaci pedometer

Miluji čtení, psaní článků a knih, sledování filmů a internetového rádia. Co jsem fakt nikdy nemusela, to byl pohyb! Jenže pohybovat se člověk musí. Ale jak to vyřešit? Objevila jsem aplikaci pedometer a pohyb mě začal bavit!

21.6.2017 v 13:20 | Karma článku: 14.51 | Přečteno: 474 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Hodina po půlnoci“ od Hany Marie Körnerové

Rozsáhlý historický román „Hodina po půlnoci“ od spisovatelky Hany Marie Körnerové přináší lásku a romantiku, dobrodružství, války, ale také intriky, zákulisní hry, napínavé zápletky a francouzskou historii na začátku 19. století.

9.6.2017 v 16:58 | Karma článku: 10.01 | Přečteno: 131 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Návod k použití světa“ od Dana Drápala

Kniha „Návod k použití světa“ od Dana Drápala se zabývá klíčovými tématy jako jsou touha po štěstí, úspěch či neúspěch, životní poslání, cena našeho života nebo vnitřní rozměry vztahu s Bohem. Útlá, čtivá a hlavně moudrá kniha!

5.6.2017 v 16:52 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 279 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Stryczek

Na taneční zábavě v Texasu

Byl nám doporučen „super country bar“ někde na hranicích mezi Oklahomou a Texasem. Jeli jsme z města půl hodiny na západ, potom u starého ranče opustili cestu se zpevněným povrchem a zatočili na jih mezi chřestýše do stepi.

24.6.2017 v 9:58 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 191 | Diskuse

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 551 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 6.91 | Přečteno: 137 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 351 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 26.00 | Přečteno: 1071 | Diskuse
Počet článků 313 Celková karma 15.32 Průměrná čtenost 5200

Narodila jsem v roce 1979 v Hradci Králové. Během svého života jsem se věnovala několika povoláním. Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA, v prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách a píši recenze pro Palmknihy.cz.

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.