Hana Rebeka Šiander

Pomozme křesťanským uprchlíkům v Erbilu dřív, než přijdou o život

29. 09. 2015 18:01:00
Není uprchlík jako uprchlík. Jedni migrují do Evropy, druzí zůstávají v uprchlických táborech v Erbilu, jako třeba křesťané a Jezídi. Pomůžeme jim nebo je necháme jít na smrt? Ukřižováním, zastřelením, rozřezáním...

Patrně není v naší zemi člověk, který by nezaznamenal hlavní téma posledních měsíců, kterým je uprchlická krize. Na toto žhavé téma se vyjadřuje kdekdo. Dosud jsem se psaní na toto téma vyhýbala, ale nenávistné ohlasy sousedů a známých mě přiměly k sepsání tohoto blogu.

NENÁVISTNÁ SLOVA

  • Ať uprchlíci táhnou, odkud přišli!
  • Musej zavřít ty, kdo je pašujou přes hranice a vydělávaj na tom!
  • Je to trestný!
  • Jsou jako kobylky, který nás ohrožujou!
  • Ať táhnou do Německa, když tam chtěj!
  • Stejně jim jde jenom o naše peníze! Ještě sem zavlečou nemoci a nakazí nás!
  • Postavil bych armádu na řecké břehy a střílel bych všechny, kdo se chtěj dostat do Evropy na lodích. To by si hned to cestování rozmysleli!
  • Nikdo je tu nechce!

Ptám se sama se sebe, kde se bere v lidech taková zloba a nenávist? Na miliony putujících lidí, kteří opouštějí své domovy v Iráku a Sýrii se dívám jako věřící člověk jinak.

MASA LIDÍ JAKO HROZBA

Domnívám se, že můžeme vnímat uprchlíky z různých pohledů. Například jako masu bezejmenných tváří, které pro Českou republiku mohou znamenat hrozbu. Takový pohled v nás opravdu může vyvolávat nejrůznější strachy a úzkosti.

KONKRÉTNÍ ČLOVĚK S TVÁŘÍ A PŘÍBĚHEM

Ale také můžeme vidět uprchlíky jako lidské bytosti, které mají svou historii, rodinu a kořeny, ale nyní jsou nuceni utíkat ze svých zemí kvůli válečnému konfliktu, aby si zachránili životy. Za každou tváří můžeme vidět osobní životní příběh.

I já jsem se dívala na prchající lidi jako na masu valících se do Evropy. Můj pohled ale změnily dva články. První text napsal spisovatel a překladatel Dan Drápal přesně před rokem. Článek se jmenuje „Milosrdenství“ a můžete si ho celý přečíst zde: http://www.gen21.cz/proc/

Nadační fond Generace 21 – hlavním cílem je dostat do bezpečí České republiky křesťanské a jezídské rodiny s dětmi a sirotky, jejichž životy jsou v Iráku a Sýrii ohroženy. NF G21 shromažďuje společně s dalšími partnery nabídky na případné ubytování rodin, finanční prostředky na náklady spojené s tímto projektem a pokouší se nalézt podporu v Parlamentu ČR a příslušných úřadů.

Druhý text „Přežil vlastní popravu“ zveřejnil Nadační fond Generace 21. Jedná se o příběh sedmnáctiletého Khidira, na jehož vesnici zaútočili bojovníci Islámského státu.

Z dvaceti zajatých mužů přežil on a jeden muž. Khidira kulka jenom škrábla, ale mezi popravenými byl jeho otec a čtyři bratři. Později se dozvěděl, že matka a čtyři sestry jsou drženy v zajetí Islámského státu. Vesnice, kde žil se svou rodinou, už neexistuje. On sám žije nyní v uprchlickém táboře v Iráku.

Přečtěte si celý příběh Khidira - http://www.gen21.cz/prezil-vlastni-popravu/ nebo setry Lumy z Qaraqosh, jeptišky Dominikánského řádu - http://www.gen21.cz/sestra-luma/, příběh písmomalíře Akrama z Tal Afaru - http://www.gen21.cz/pismomalir/, nebo příběh ženy z Qaraqosh, které unesli bojovníci Islámského státu dceru - http://www.gen21.cz/vzali-ji-dceru/

Často nás může napadnout myšlenka, že naše pomoc není třeba, protože pomůže někdo jiný. Nebo že nechceme pomoci proto, že jde o vzdálené cizince. Stejný názor zastával i protestanský pastor Martin Niemöller v nacistickém Německu.

„Nejprve (nacisté) vystoupili proti Židům. Já ale nebyl Žid, a proto jsem mlčel a neprotestoval. Potom se zaměřili na katolíky. Já nebyl katolík, a tak jsem zase jen mlčel. Na řadu přišli odboráři, ale já nebyl v odborech, proč bych tedy protestoval. Nakonec si přišli pro mě, a nebyl už nikdo, kdo by se jim postavil.“

Pastor Martin Niemöller

Pomoc vyžaduje odvahu, statečnost, odhodlání a otevřené srdce. Možná to znamená udělat něco, co jsme do té doby nikdy neudělali. Nebo udělat něco, co by nikdo z naší rodiny, přátel či známých nepochopil a neschválil, ale přesto je to správné. Poskytnutá pomoc v pravý čas a na správném místě může zachránit lidský život.

Nemůžeme pomoci milionům uprchlíkům přicházejícím do Evropy (ostatně většina z nich u nás zůstat nechce a míří do sociálně štědřejších zemí), ale můžeme pomoci alespoň několika lidem, kteří pomoc nutně potřebují a budou za ni vděční.

Mnoho lidí v naší zemi má obavy z uprchlíků, kteří vyznávají islám. Rozumím tomu, protože ani já si nemyslím, že se jedná o mírumilovné náboženství. Ale Nadační fond Generace 21 si vytyčil cíl pomoci konkrétním 152 křesťanům z iráckého Erbilu a okolí, kteří momentálně žijí v uprchlickém táboře v Erbilu.

Jestliže byste rádi pomohli, ať již osobně (jako sociální pracovník, překladatel...), finančně či materiálně, obraťte se na Nadační fond Generace 21. I malá pomoc je pomocí a může být důležitá.

Pomozme dříve, než bude pozdě. Modleme se a věřme, že Parlament České republiky a úředníci v konkrétních úřadech nebudou otálet a váhat s rozhodnutím o přijetí 152 křesťanů z Erbilu do naší země. Modleme se a pomozme dříve, než přijdou o život. O život? Ukřižováním, rozřezáním, popravením, zastřelením...

S přáním otevřeného srdce pro potřebné, Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, odkazy:

Autor: Hana Rebeka Šiander | karma: 22.56 | přečteno: 918 ×
Poslední články autora