Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč ráda zaplatím „julínkovné“ či „cikrtovné“

9. 07. 2008 14:06:44
Slyšeli jste už o někom, kdo s poplatky souhlasí? Snad jen pár mých známých s poplatky souhlasí. A taky já. Proto se chci podělit o svou zkušenost.

Z nejrůznějších televizních debat, talk-show v rádiích, v novinách i na serverech se můžeme dočíst o případech lidí, kteří nesouhlasí se zdravotními poplatky za návštěvu u lékaře, za léky v lékárně na recept nebo hospitalizaci v nemocnici. Ano, je to něco, na co jsme nebyli zvyklí a co vnímáme jako finanční zátěž pro naše peněženky.

Před několika lety bych poplatky za zdraví viděla stejně. Mé zdraví bylo v pořádku a kromě občasných preventivních prohlídek, jsem speciální pomoc nepotřebovala. Objevili se ale zdravotní problémy a vše bylo jinak. Lékaři si nevěděli rady a začali si mě mezi sebou předávat. Protože lékařů nebylo málo, zažila jsem nejrůznější postupy a přístupy.

Nakonec se mi dostalo nejlepší lékařské péče na soukromé klinice, kam docházím už tři roky. Nejenže zaplatím poplatky, ale také členskou kartu na rok a speciální taxu za jednotlivé výkony nebo hospitalizaci. Někdy jde o částky desítek korun, někdy o stovky, ale víc jak 1 500 korun jsem zatím neplatila (šlo o nadstandardní pokoj). Protože se mi však dostává nejlepší péče, stojí mi to za to.

Pro srovnání uvedu konkrétní příklady. Porovnám tu nejhorší péči, které se mi dostalo v jedné velké pražské nemocnici s tou nejlepší péčí na mé soukromé klinice.

Byly tři dny před Štědrým dnem a já jsem měla závažné zdravotní problémy. Obrátila jsem se na primářku ve velké pražské nemocnici, která mi byla v případě nouze doporučena. Čekala jsem v čekárně asi dvě a půl hodiny. Chápala jsem to, protože jsem přišla neohlášená. Celkem bolestivě mě vyšetřila a začala mi vyčítat, že si na mě jen tak neudělá čas, jak si představuji, že to musím chápat, že pro ni mé zdravotní problémy nejsou akutní, protože nekrvácím a ani neumírám.stetoscop

Křičela na mě, že si na mě udělá čas za dva měsíce, až se řádně ohlásím a uvidí, co se v mém případě dá dělat. Snažila jsem se vysvětlit, že jsem potřebovala pomoci teď, protože mám zdravotní problémy, které mě subjektivně trápí a taky že pojedu na vánoční svátky mimo Prahu a nechci skončit večer na pohotovosti.

Předepsala mi léčbu, druhý den jsem měla přijít na další odbornou prohlídku a úkon. Když jsem přicházela do nemocnice, byla jsem zoufalá, ale když jsem odcházela z nemocnice, plakala jsem. Lékařčin „milý“ přístup mě totiž „dorazil“. Protože jsem potřebovala opravdu pomoc, odložila jsem odjezd z Prahy.

Druhý den jsem přišla na kontrolu s oprávněnými obavami. Velmi se mi ulevilo, že mě vyšetřoval její zástupce. Byl šetrnější a nekřičel na mě. Jen mě překvapil jeho přístup, protože mi doporučoval zcela opačně užívat medikamenty než primářka. Když jsem mu řekla, že je to v rozporu s tím, co mi radila o den dřív primářka, řekl mi, ať použiji zdravý rozum a rozhodnu se sama, neb mi nemůže radit proti své nadřízené. Odcházela jsem s tím, že mé problémy jsou dočasně vyřešeny a že se sem už nikdy v nouzi nevrátím.doctor

Když mám akutní problémy nyní, obracím se na primáře, který je mým ošetřujícím lékařem na soukromé klinice už po tři roky. Když zrovna ordinuje, přijdu v jeho ordinačních hodinách a čekám, až si na mě udělá čas. Většinou nečekám víc jak půl hodiny, kdykoliv potřebuji akutní pomoc. I když má za sebou asi 30 let praxe ve svém oboru, klidně přizná, že neví všechno.

Přesto vyřeší nejlépe můj naléhavý zdravotní problém, jak jen to jde a nasadí mi léčbu. Konzultujeme moji léčbu společně, kdy i já navrhuji, co mi dřív pomohlo. Vyšetření jsou velmi šetrná a citlivá, nikdy neprožívám bolest a nebojím se. Součástí jeho přístupu je i povzbuzení, takže odcházím sice s tím, že mám dlouhodobé problémy, ale s optimistickým pohledem na věc. Ordinaci opouštím s pocitem, že se mi dostalo té nejlepší péče.

Nedomnívám se, že nejdražší péče musí být zároveň ta nejlepší. Ani nepatřím mezi boháče. V mém životě byly období, kdy jsem neměla ani na lék za 50 korun. Ale myslím, že zdraví je to nejcennější, co máme a pokud mohu ušetřit jinde, pak si za své zdraví zaplatím.

Pokud by se mě tedy někdo zeptal, zda budu hradit poplatky za zdravotní péči, ať už tomu někdo říká „julínkovné“ či „cikrtovné“, pak řeknu ANO. Musím přiznat, že si klidně ráda zaplatím za vynikající péči, která nespočívá jen v podání léků, ale v komplexní péči a přístupu. Ráda si připlatím za přístup, kde nemám pocit, že jsem jen další pacient v řadě, který zabírá čas lékaři, kterého ani nezajímám a považuje mě za hloupého pacienta, který o svém zdravotním stavu nemůže rozhodovat.

Autor: Hana Rebeka Šiander | středa 9.7.2008 14:06 | karma článku: 19.90 | přečteno: 1554x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Česká politika a média po roce 1989“ od Petra Žantovského

Publikace novináře a vysokoškolského pedagoga Petra Žantovského „Česká politika a média po roce 1989“ mapuje více jak dvacet let dění v mediální sféře a české politiky. Kdo ovlivňuje koho? Média politiku či politika média?

16.9.2017 v 16:57 | Karma článku: 11.57 | Přečteno: 304 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Vykoupení z věznice Shawshank“

Film režiséra Franka Darabonta „Vykoupení z věznice Shawshank“ z roku 1994 patří mezi nejlepší filmy všech dob. Film vzdává hold přátelství, lidství a naději, kterou nemůže nikdo zničit, i kdyby se o to snažil sebevíc.

5.9.2017 v 22:15 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1339 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Postava kapitána Exnera v podání herců Valy, Kostky, Kodeta, Heřmánka a Dlouhého

Na televizní obrazovky opět zavítal kapitán Exnera z detektivek spisovatele Václava Erbena. Jedná se o páté filmové zpracování této postavy. Kdo ale zahrál kapitána Exnera nejlépe? Vala, Kostka, Kodet, Heřmánek či Dlouhý?

31.8.2017 v 16:22 | Karma článku: 22.69 | Přečteno: 2414 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Jak přežít nejen teroristický útok“ od Andora Šándora

Kniha předního experta Andora Šándora „Jak přežít nejen teroristický útok“ je stručná, jasná a přináší informace, které nám chyběly. Co dělat při výbuchu bomby? Jak reagovat na střelce v budově? Co s najíždějícím autem do davu?

24.8.2017 v 18:01 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 831 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 4.13 | Přečteno: 153 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 640 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 379 | Diskuse

Jana Slaninová

Na italský kafe se nespěchá

Polední pauza mezi školením. V hlavě mi drnčí paragrafy a potřebuju setřást tu monotónnost. Vyrazím do ulic a v prvním bistru chňapnu sendvič. Pomalu se s ním loudám ulicí, kde sídlí knihovna a tiskárna pro nevidomé.

19.9.2017 v 13:55 | Karma článku: 19.11 | Přečteno: 478 | Diskuse
Počet článků 327 Celková karma 20.18 Průměrná čtenost 5090

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.