Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Svědectví muže, který od kungu-fu a hinduismu došel až k Ježíši

26. 04. 2013 19:30:43
Všichni hledáme v životě lásku, přijetí, pokoj, bezpečí a jistoty. Toto svědectví je o muži, který vyzkoušel mnoho bojových sportů a náboženství, zkoušel také cestu několika druhů okultismu až ho nakonec našel Ježíš. Svědectví ukazuje, že existuje mnoho cest k B-hu, ale také, že žádná u něj nekončí. Nemusíme je všechny vyzkoušet sami, abychom zjistili, že jsou to cesty do otroctví a nevedou k B-hu. Protože existuje jen jeden pravý B-h, pak také existuje jenom jedna cesta k Němu a tou je Ježíš Kristus.

faith.jpgV osobním životě i na Facebooku jsem zaznamenala velký zájem o svědectví, jak jsem já sama, nebo i další lidé našli cestu k B-hu, k Ježíši Kristu.

Proto jsem se rozhodla, že touto cestou zveřejním každý den jedno svědectví. Od pondělí 22. dubna 2013 do pondělí 29. dubna 2013 (to poslední bude moje svědectví).

Doufám, že vás všechna svědectví zaujmou. Přála bych si, aby vás oslovila, povzbudila a možná i zodpověděla některé z otázek, které jste si kladli.

SVĚDECTVÍ ONDŘEJE SKUHRAVÉHO, KTERÝ OD KUNGFU, KARATE, TAEKWONDO, ZEN BUDDHISMU, BÍLÉ MAGIE, PŘES OKULTISMUS A HINDUISMUS DOŠEL AŽ K JEŽÍŠI KRISTU

Vyrůstal jsem v ateistické rodině a měl jsem se velmi dobře. Můj otec byl pro mě synonymem všemohoucnosti, já ho velmi miloval a žil s pocitem naprostého bezpečí. S rostoucím věkem jsem byl však postupně konfrontován s realitou, že můj otec všemohoucí není, a začal jsem tak svůj pocit jistoty a bezpečí ztrácet.

Začínal jsem se bát. Neuměl jsem si to vysvětlit jinak, než že jsem někde udělal chybu, a proto ztrácím jeho lásku. Začal jsem tedy hledat způsoby, jak se mu zavděčit, zalíbit, abych jeho domněle ztracenou lásku získal zpět.

Čím více jsem se snažil, tím méně se mi to dařilo až jsem dospěl k závěru, že pro nikoho nemám cenu, že jsem zbytečný. Můj život mi připadal prázdný a beze smyslu, i když navenek to vidět moc nebylo. Snažil jsem se to zamaskovat dobrým chováním, sebeovládáním, slušnou mluvou.

Na střední škole mě fascinovala bojová umění a začal jsem trénovat kung-fu, karate a taekwondo. Chtěl jsem se stát inteligentním mužem se svalnatou postavou perfektně ovládajícím bojová umění. „Až tohle všechno budu mít,“ říkal jsem si, „tak už se nebudu muset bát.“ Trénoval jsem velmi intenzivně, abych tuto vizi naplnil. Za tu naději, že se stanu silným a budu žít v klidu a bezpečí, mi to stálo.

Z prostředí bojových sportů byl už jen krůček k různým filozofiím. Nejprve mě uchvátil zen buddhismus. Po čase mi to ale už nestačilo a potřeboval jsem víc. Začal jsem přemýšlet o nadpřirozenu a různých záhadách a dostal jsem se k magii. Nechtěl jsem dělat černou magii, protože jsem chtěl zbavit svět zla a ne je rozšiřovat, a tak jsem se rozhodl, že budu dělat jen bílou magii. Až po dlouhé době jsem pochopil, že jakákoliv magie je proti Bohu.

Následovalo nekonečné období hledání, čtení knih a pokusů. Stále častěji jsem nacházel zmínky o bohu, o jakémsi univerzálním stvořiteli, který všechno stvořil a vše mu patří. Bohužel jsem si nevšiml, že zatímco takto experimentuji, něco se děje se mnou samotným.

Byl jsem v hodně špatném psychickém stavu, měl jsem stále horší deprese a nečekané návaly zuřivosti. Nálada se mi dokázala změnit během půl minuty z nejlepší v nejhorší. Neuvědomoval jsem si stále se prohlubující pocit odloučenosti, opuštěnosti, ani svou rostoucí svázanost různými postupy typu: než udělám to a to, musím zjistit z karet nebo pomocí kyvadla kdy a jak to bude nejlepší, aby se to povedlo, jestli je rozložení energií správné apod.

Myslel jsem si, že toto je pravý duchovní, nadpřirozený život a že tyto věci jsou prostředkem k tomu, abych tento „nový život“ co nejlépe poznal. Moje hrozné záchvaty strachu mi vždy „duchovní učitelé“ dokonale a logicky vysvětlili tím, že se mi otevírá duchovní zrak a že vidím tu špínu hříchu, ze které díky jejich pomoci a své vytrvalosti časem vyjdu.

Nakonec jsem se dopracoval k hinduismu. Vnímal jsem to jako vyvrcholení mého snažení, i když dnes to vidím jako vrchol svého úpadku. Myslím, že náboženství je jedna z nejhorších věcí, které mohou člověka potkat, ne-li přímo ta nejhorší. Moje naděje na šťastný a krásný život se ještě více upevnila.hinduismus.jpg

Už jsem věděl, že to po čem toužím, lze najít u Boha a teď jsem „poznal“, jak toho dosáhnu. Stačí se přeci očistit pomocí náboženských úkonů a rituálů od hříchu a tím se vymanit z koloběhu zrození a smrti a vrátit se k Bohu. Byl jsem z toho nadšený a říkal jsem si: "Teď už vím, že to je v Bohu a že se tam dostanu a splynu s ním, když očistím svou božskou podstatu od nánosu hříchu za intenzivní pomoci svých ́učitelů ́, když budu dělat přesně dané skutky a rituály."

Rozhodl jsem se, že budu „žít z víry“, a tak jsem se odhlásil z pracovního úřadu a věnoval se „hledání“ boha. Meditoval jsem a pilně studoval hindské spisy. V poslední fázi jsem byl ve stavu, kdy jsem měl deprese od rána do večera, agresivní myšlenky a uvědomoval si, že se blížím k bodu, kdy se něco stane, a to něco bude moc zlé. Měl jsem noční můry, večer jsem si přál, aby už bylo ráno, a ráno jsem si přál, aby už byl večer.

Dostával jsem záchvaty zuřivosti, kdy jsem cítil nezvladatelnou potřebu nějak si ublížit. Už jsem neměl svoji vůli. Někdo nebo něco moji vůli ovládalo. Nebyl jsem schopen se na nic soustředit a hrozně jsem zapomínal. Ale byl jsem jako oslepený, pro svoji „naději“ jsem byl ochoten obětovat téměř cokoliv.

V takto ubohém stavu, plný nenávisti, jsem potkal křesťany, kteří mi říkali o Bohu a o Ježíši. Byl jsem na svoje poznání velice pyšný a považoval jsem je za duchovní štěňata. Říkal jsem si: "Copak mi asi tak můžou nabídnout? Vždyť ani nevědí, že po smrti se člověk převtěluje, a dokonce ani nemají žádné nadpřirozené schopnosti!" Jejich vyprávění mě ovšem v určitých bodech zaujalo, a tak jsem nad tím přemýšlel. Za nějaký čas mě jeden z nich pozval na kávu. V té době jsem byl zbitý jako pes a neměl jsem už ani sílu vzdorovat.

Mluvil se mnou o Ježíši a mně to připadalo podobné tomu, co jsem právě studoval. Zaujalo mě to, a když mi nabídl pozvat Ježíše Krista do svého života, po chvíli váhání jsem souhlasil. Tak jsem se modlil a pozval Pána Ježíše do svého života. Očekával jsem nějaký fantastický duchovní zážitek, ale nic takového se nestalo. Vypotácel jsem se z bytu a vrátil se domů.

Ničeho jsem si nevšiml, ale po třech dnech jsem si uvědomil, že celé ty tři dny jsem byl v naprostém klidu. Věřím, že mi tehdy Ježíš tímto klidem potvrdil platnost mého vyznání, že takto potvrdil naši smlouvu.

Pak klid ale zmizel a já byl opět uprostřed rozbouřených vod. Jenže s tím rozdílem, že deprese postupně ustupovaly. Přestávali se mi ukazovat démoni a já pozvolna přijímal své uzdravení.

I tak jsem se stále na křesťanství díval jako na jednu z mnoha cest k Bohu. Navíc jako trochu nudnou cestu. Po mojí první návštěvě na shromáždění křesťanů jsem si říkal, že se teď vrátím ke svým meditacím a budu si pěkně v klidu sám doma rozvíjet svoji duchovnost.

Zavolal mi však kazatel sboru a ptal se, jestli se mi něco nestalo, když jsem nepřišel. Mluvil velmi přívětivě. V jeho hlase jsem rozpoznal opravdový zájem. V tu chvíli nebylo na světě nic, co by mě více zasáhlo. Okamžitě jsem se rozhodl, že příště musím přijít. Nezajímalo mě kázání, nezajímali mě lidi, nezajímala mě „muzika“, kterou tam hráli. Zajímalo mě jediné – mihotavá naděje, že přece jen snad existuje někdo nebo něco, kdo o mě má zájem.

Ze své dřívější praxe jsem věděl, že potřebuji duchovního mistra - guru, který by mě provedl úskalími duchovní cesty a v pořádku mě dovedl k domů k Bohu. Jednou po shromáždění si ke mně přisedl jeden kazatel a dal se se mnou do řeči.

Začal jsem mu vysvětlovat, že teď potřebuji najít svého duchovního mistra, který by mě vedl dál. On mi řekl větu, která pro mě byla jako rána palicí do hlavy: "Víš, náš duchovní mistr je Ježíš."

Nedokážu popsat šok, který tahle kratičká věta ve mně vyvolala. Odcházel jsem vnitřně uspokojen. Našel jsem svého duchovního mistra. Z mých předchozích „studií“ jsem moc dobře věděl, co pojem duchovní mistr obnáší – někdo, komu se cele odevzdáme, někdo komu vložíme do rukou celý svůj život a v důvěře se jím nechám dovést domů k Bohu.cross.jpg

Trvalo mi ale další čtyři dlouhé roky, než jsem přijal od Pána Ježíše uzdravení z hluboké vnitřní bolesti, která byla tak intenzivní, že mě až oslepovala. Byla to bolest způsobená zklamáním z toho, v co jsem věřil, v co jsem vložil své naděje. Věřil jsem, že to, co poznávám, je Bůh, a že mi bylo v životě mizerně jenom proto, že jsem ho ignoroval. Proto jsem se snažil Boha všemožně potěšit. Věřil jsem, že Bůh se mnou komunikuje skrze božskou jiskru, která je ve mně (jak učí východní filosofie), a že ho neslyším jen proto, že tato božská podstata zapadla do hříchu a teď je nutné ji správným způsobem očistit.

Nakonec jsem ale poznal, že to všechno je jenom ďáblův podvrh spasení v podobě návodu, jak se spasit sám. Na to však člověk nestačí, to může udělat jedině Ježíš, který přijal trest za naše hříchy místo nás, a tak otevřel cestu ke spasení pro ty, kdo v něho uvěří.

Ježíš postupně uzdravoval všechny šrámy a bolesti v mém srdci a proměňuje mé kamenné srdce v srdce milující, které teď začíná být schopno něco cítit, vnímat a prožívat. Jsem velice vděčný Pánu Ježíši, že mě s takovou trpělivostí vyvedl z okultismu a jeho katastrofálních následků.


Svědectví Jiřího Pavláta bylo uveřejněno s laskavým souhlasem pana Tomáše Chvojky z Nového života, o. p. s.

V případě jakýchkoliv otázek mě neváhejte kontaktovat na mém e-mailu: siander@seznam.cz

Pokud byste se rádi podívali do nějaké církve, pak také napište a najdeme tu nejbližší ve vašem okolí.

Fotografie a linky:

www.flikr.com

http://www.everystudent.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ninjutsu

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 26.4.2013 19:30 | karma článku: 13.09 | přečteno: 1517x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Česká politika a média po roce 1989“ od Petra Žantovského

Publikace novináře a vysokoškolského pedagoga Petra Žantovského „Česká politika a média po roce 1989“ mapuje více jak dvacet let dění v mediální sféře a české politiky. Kdo ovlivňuje koho? Média politiku či politika média?

16.9.2017 v 16:57 | Karma článku: 11.57 | Přečteno: 304 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Vykoupení z věznice Shawshank“

Film režiséra Franka Darabonta „Vykoupení z věznice Shawshank“ z roku 1994 patří mezi nejlepší filmy všech dob. Film vzdává hold přátelství, lidství a naději, kterou nemůže nikdo zničit, i kdyby se o to snažil sebevíc.

5.9.2017 v 22:15 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1339 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Postava kapitána Exnera v podání herců Valy, Kostky, Kodeta, Heřmánka a Dlouhého

Na televizní obrazovky opět zavítal kapitán Exnera z detektivek spisovatele Václava Erbena. Jedná se o páté filmové zpracování této postavy. Kdo ale zahrál kapitána Exnera nejlépe? Vala, Kostka, Kodet, Heřmánek či Dlouhý?

31.8.2017 v 16:22 | Karma článku: 22.69 | Přečteno: 2414 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Jak přežít nejen teroristický útok“ od Andora Šándora

Kniha předního experta Andora Šándora „Jak přežít nejen teroristický útok“ je stručná, jasná a přináší informace, které nám chyběly. Co dělat při výbuchu bomby? Jak reagovat na střelce v budově? Co s najíždějícím autem do davu?

24.8.2017 v 18:01 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 831 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Islámský terorismus

Pokud nelhal překlad projevu prezidenta Trumana v OSN, neváhal vyslovit to, co je leckde mediálně nepřípustné. Jednoznačně označil teroristy, kteří své masové vraždy páchají se zvoláním Alláhu Akbar, jako Islámský terorismus.

19.9.2017 v 18:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Pustošená Amerika hlásí desítky mrtvých, Jižní Asie přes 2100 obětí. Nevyváženost médií.

Hurikány v Americe ukazují nejen sílu přírody, ale především sílu médií. Všechna pozornost je obrácena k západu. O silném monzunu a jeho obětech v jižní Asii se však téměř neinformuje.

19.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Karel Trčálek

Komu je určena propaganda synka z Poruby?

Podle pamětníků býval prý synek z Poruby celkem vtipným pozorovatelem života. On sám nejlíp ví, proč se dal na propagandu, poněkud směšnou ve své předstírané nevážnosti

19.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 104 | Diskuse

Tomáš Gayer

Jasné známky diskriminace

Klíčová slova tohoto miniblogu: kauza, nésti, známka, jasný, diskriminace, střelná zbraň, pouhý, záminka, nepřijetí, škola.

19.9.2017 v 18:15 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 192 | Diskuse

Markéta Kabourková

Umění sportu

Umění a sport nás provází od nepaměti a jdou společně ruku v ruce na celém světě. Nejen estetická, ale rovněž etická kultura spojují umění se sportem.

19.9.2017 v 18:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse
Počet článků 327 Celková karma 20.18 Průměrná čtenost 5090

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.