Svědectví muže, který od kungu-fu a hinduismu došel až k Ježíši

26. 04. 2013 19:30:43
Všichni hledáme v životě lásku, přijetí, pokoj, bezpečí a jistoty. Toto svědectví je o muži, který vyzkoušel mnoho bojových sportů a náboženství, zkoušel také cestu několika druhů okultismu až ho nakonec našel Ježíš. Svědectví ukazuje, že existuje mnoho cest k B-hu, ale také, že žádná u něj nekončí. Nemusíme je všechny vyzkoušet sami, abychom zjistili, že jsou to cesty do otroctví a nevedou k B-hu. Protože existuje jen jeden pravý B-h, pak také existuje jenom jedna cesta k Němu a tou je Ježíš Kristus.

faith.jpg
V osobním životě i na Facebooku jsem zaznamenala velký zájem o svědectví, jak jsem já sama, nebo i další lidé našli cestu k B-hu, k Ježíši Kristu.

Proto jsem se rozhodla, že touto cestou zveřejním každý den jedno svědectví. Od pondělí 22. dubna 2013 do pondělí 29. dubna 2013 (to poslední bude moje svědectví).

Doufám, že vás všechna svědectví zaujmou. Přála bych si, aby vás oslovila, povzbudila a možná i zodpověděla některé z otázek, které jste si kladli.

SVĚDECTVÍ ONDŘEJE SKUHRAVÉHO, KTERÝ OD KUNGFU, KARATE, TAEKWONDO, ZEN BUDDHISMU, BÍLÉ MAGIE, PŘES OKULTISMUS A HINDUISMUS DOŠEL AŽ K JEŽÍŠI KRISTU

Vyrůstal jsem v ateistické rodině a měl jsem se velmi dobře. Můj otec byl pro mě synonymem všemohoucnosti, já ho velmi miloval a žil s pocitem naprostého bezpečí. S rostoucím věkem jsem byl však postupně konfrontován s realitou, že můj otec všemohoucí není, a začal jsem tak svůj pocit jistoty a bezpečí ztrácet.

Začínal jsem se bát. Neuměl jsem si to vysvětlit jinak, než že jsem někde udělal chybu, a proto ztrácím jeho lásku. Začal jsem tedy hledat způsoby, jak se mu zavděčit, zalíbit, abych jeho domněle ztracenou lásku získal zpět.

Čím více jsem se snažil, tím méně se mi to dařilo až jsem dospěl k závěru, že pro nikoho nemám cenu, že jsem zbytečný. Můj život mi připadal prázdný a beze smyslu, i když navenek to vidět moc nebylo. Snažil jsem se to zamaskovat dobrým chováním, sebeovládáním, slušnou mluvou.

Na střední škole mě fascinovala bojová umění a začal jsem trénovat kung-fu, karate a taekwondo. Chtěl jsem se stát inteligentním mužem se svalnatou postavou perfektně ovládajícím bojová umění. „Až tohle všechno budu mít,“ říkal jsem si, „tak už se nebudu muset bát.“ Trénoval jsem velmi intenzivně, abych tuto vizi naplnil. Za tu naději, že se stanu silným a budu žít v klidu a bezpečí, mi to stálo.

Z prostředí bojových sportů byl už jen krůček k různým filozofiím. Nejprve mě uchvátil zen buddhismus. Po čase mi to ale už nestačilo a potřeboval jsem víc. Začal jsem přemýšlet o nadpřirozenu a různých záhadách a dostal jsem se k magii. Nechtěl jsem dělat černou magii, protože jsem chtěl zbavit svět zla a ne je rozšiřovat, a tak jsem se rozhodl, že budu dělat jen bílou magii. Až po dlouhé době jsem pochopil, že jakákoliv magie je proti Bohu.

Následovalo nekonečné období hledání, čtení knih a pokusů. Stále častěji jsem nacházel zmínky o bohu, o jakémsi univerzálním stvořiteli, který všechno stvořil a vše mu patří. Bohužel jsem si nevšiml, že zatímco takto experimentuji, něco se děje se mnou samotným.

Byl jsem v hodně špatném psychickém stavu, měl jsem stále horší deprese a nečekané návaly zuřivosti. Nálada se mi dokázala změnit během půl minuty z nejlepší v nejhorší. Neuvědomoval jsem si stále se prohlubující pocit odloučenosti, opuštěnosti, ani svou rostoucí svázanost různými postupy typu: než udělám to a to, musím zjistit z karet nebo pomocí kyvadla kdy a jak to bude nejlepší, aby se to povedlo, jestli je rozložení energií správné apod.

Myslel jsem si, že toto je pravý duchovní, nadpřirozený život a že tyto věci jsou prostředkem k tomu, abych tento „nový život“ co nejlépe poznal. Moje hrozné záchvaty strachu mi vždy „duchovní učitelé“ dokonale a logicky vysvětlili tím, že se mi otevírá duchovní zrak a že vidím tu špínu hříchu, ze které díky jejich pomoci a své vytrvalosti časem vyjdu.

Nakonec jsem se dopracoval k hinduismu. Vnímal jsem to jako vyvrcholení mého snažení, i když dnes to vidím jako vrchol svého úpadku. Myslím, že náboženství je jedna z nejhorších věcí, které mohou člověka potkat, ne-li přímo ta nejhorší. Moje naděje na šťastný a krásný život se ještě více upevnila.hinduismus.jpg

Už jsem věděl, že to po čem toužím, lze najít u Boha a teď jsem „poznal“, jak toho dosáhnu. Stačí se přeci očistit pomocí náboženských úkonů a rituálů od hříchu a tím se vymanit z koloběhu zrození a smrti a vrátit se k Bohu. Byl jsem z toho nadšený a říkal jsem si: "Teď už vím, že to je v Bohu a že se tam dostanu a splynu s ním, když očistím svou božskou podstatu od nánosu hříchu za intenzivní pomoci svých ́učitelů ́, když budu dělat přesně dané skutky a rituály."

Rozhodl jsem se, že budu „žít z víry“, a tak jsem se odhlásil z pracovního úřadu a věnoval se „hledání“ boha. Meditoval jsem a pilně studoval hindské spisy. V poslední fázi jsem byl ve stavu, kdy jsem měl deprese od rána do večera, agresivní myšlenky a uvědomoval si, že se blížím k bodu, kdy se něco stane, a to něco bude moc zlé. Měl jsem noční můry, večer jsem si přál, aby už bylo ráno, a ráno jsem si přál, aby už byl večer.

Dostával jsem záchvaty zuřivosti, kdy jsem cítil nezvladatelnou potřebu nějak si ublížit. Už jsem neměl svoji vůli. Někdo nebo něco moji vůli ovládalo. Nebyl jsem schopen se na nic soustředit a hrozně jsem zapomínal. Ale byl jsem jako oslepený, pro svoji „naději“ jsem byl ochoten obětovat téměř cokoliv.

V takto ubohém stavu, plný nenávisti, jsem potkal křesťany, kteří mi říkali o Bohu a o Ježíši. Byl jsem na svoje poznání velice pyšný a považoval jsem je za duchovní štěňata. Říkal jsem si: "Copak mi asi tak můžou nabídnout? Vždyť ani nevědí, že po smrti se člověk převtěluje, a dokonce ani nemají žádné nadpřirozené schopnosti!" Jejich vyprávění mě ovšem v určitých bodech zaujalo, a tak jsem nad tím přemýšlel. Za nějaký čas mě jeden z nich pozval na kávu. V té době jsem byl zbitý jako pes a neměl jsem už ani sílu vzdorovat.

Mluvil se mnou o Ježíši a mně to připadalo podobné tomu, co jsem právě studoval. Zaujalo mě to, a když mi nabídl pozvat Ježíše Krista do svého života, po chvíli váhání jsem souhlasil. Tak jsem se modlil a pozval Pána Ježíše do svého života. Očekával jsem nějaký fantastický duchovní zážitek, ale nic takového se nestalo. Vypotácel jsem se z bytu a vrátil se domů.

Ničeho jsem si nevšiml, ale po třech dnech jsem si uvědomil, že celé ty tři dny jsem byl v naprostém klidu. Věřím, že mi tehdy Ježíš tímto klidem potvrdil platnost mého vyznání, že takto potvrdil naši smlouvu.

Pak klid ale zmizel a já byl opět uprostřed rozbouřených vod. Jenže s tím rozdílem, že deprese postupně ustupovaly. Přestávali se mi ukazovat démoni a já pozvolna přijímal své uzdravení.

I tak jsem se stále na křesťanství díval jako na jednu z mnoha cest k Bohu. Navíc jako trochu nudnou cestu. Po mojí první návštěvě na shromáždění křesťanů jsem si říkal, že se teď vrátím ke svým meditacím a budu si pěkně v klidu sám doma rozvíjet svoji duchovnost.

Zavolal mi však kazatel sboru a ptal se, jestli se mi něco nestalo, když jsem nepřišel. Mluvil velmi přívětivě. V jeho hlase jsem rozpoznal opravdový zájem. V tu chvíli nebylo na světě nic, co by mě více zasáhlo. Okamžitě jsem se rozhodl, že příště musím přijít. Nezajímalo mě kázání, nezajímali mě lidi, nezajímala mě „muzika“, kterou tam hráli. Zajímalo mě jediné – mihotavá naděje, že přece jen snad existuje někdo nebo něco, kdo o mě má zájem.

Ze své dřívější praxe jsem věděl, že potřebuji duchovního mistra - guru, který by mě provedl úskalími duchovní cesty a v pořádku mě dovedl k domů k Bohu. Jednou po shromáždění si ke mně přisedl jeden kazatel a dal se se mnou do řeči.

Začal jsem mu vysvětlovat, že teď potřebuji najít svého duchovního mistra, který by mě vedl dál. On mi řekl větu, která pro mě byla jako rána palicí do hlavy: "Víš, náš duchovní mistr je Ježíš."

Nedokážu popsat šok, který tahle kratičká věta ve mně vyvolala. Odcházel jsem vnitřně uspokojen. Našel jsem svého duchovního mistra. Z mých předchozích „studií“ jsem moc dobře věděl, co pojem duchovní mistr obnáší – někdo, komu se cele odevzdáme, někdo komu vložíme do rukou celý svůj život a v důvěře se jím nechám dovést domů k Bohu.cross.jpg

Trvalo mi ale další čtyři dlouhé roky, než jsem přijal od Pána Ježíše uzdravení z hluboké vnitřní bolesti, která byla tak intenzivní, že mě až oslepovala. Byla to bolest způsobená zklamáním z toho, v co jsem věřil, v co jsem vložil své naděje. Věřil jsem, že to, co poznávám, je Bůh, a že mi bylo v životě mizerně jenom proto, že jsem ho ignoroval. Proto jsem se snažil Boha všemožně potěšit. Věřil jsem, že Bůh se mnou komunikuje skrze božskou jiskru, která je ve mně (jak učí východní filosofie), a že ho neslyším jen proto, že tato božská podstata zapadla do hříchu a teď je nutné ji správným způsobem očistit.

Nakonec jsem ale poznal, že to všechno je jenom ďáblův podvrh spasení v podobě návodu, jak se spasit sám. Na to však člověk nestačí, to může udělat jedině Ježíš, který přijal trest za naše hříchy místo nás, a tak otevřel cestu ke spasení pro ty, kdo v něho uvěří.

Ježíš postupně uzdravoval všechny šrámy a bolesti v mém srdci a proměňuje mé kamenné srdce v srdce milující, které teď začíná být schopno něco cítit, vnímat a prožívat. Jsem velice vděčný Pánu Ježíši, že mě s takovou trpělivostí vyvedl z okultismu a jeho katastrofálních následků.


Svědectví Jiřího Pavláta bylo uveřejněno s laskavým souhlasem pana Tomáše Chvojky z Nového života, o. p. s.

V případě jakýchkoliv otázek mě neváhejte kontaktovat na mém e-mailu: siander@seznam.cz

Pokud byste se rádi podívali do nějaké církve, pak také napište a najdeme tu nejbližší ve vašem okolí.

Fotografie a linky:

www.flikr.com

http://www.everystudent.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ninjutsu

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 26.4.2013 19:30 | karma článku: 17.15 | přečteno: 1969x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 757 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 457 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 304 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 617 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Kačír

V USA je standard jen 10 dní dovolené ročně a ne každá firma nabízí volno o všech svátcích

V posledních letech jsem se několikrát zajímal o možnostech práce v USA. Na toto téma jsem četl řadu názorů a článků, realita pracovních podmínek v této zemi mi trochu vzala iluze.

29.3.2024 v 16:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 246 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 145 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...