Žijeme v hektické době… Stresy, plány, termíny… všechno se zrychluje a tak jsme se i my naučili, jak se přizpůsobit rychlému životnímu stylu. Jestli se většina z nás modlí k B-hu, pak je to snad jedině tehdy, když nás něco bolí či trápí. Prosba jako výkřik o pomoc. Někdy přijde nemoc nečekaně a náhle, jindy se plíží zcela nenápadně. Na konci však číhá ta děsivá smrt! Ale co když existuje B-h a chce nás uzdravit? Co když on má moc zasáhnout a změnit náš život?
V osobním životě i na Facebooku jsem zaznamenala velký zájem o svědectví, jak jsem já sama, nebo i další lidé našli cestu k B-hu, k Ježíši Kristu. Proto jsem se rozhodla, že touto cestou zveřejním každý den jedno svědectví. Od pondělí 22. dubna 2013 do pondělí 29. dubna 2013 (to poslední bude moje svědectví).
Doufám, že vás všechna svědectví zaujmou. Přála bych si, aby vás oslovila, povzbudila a možná i zodpověděla některé z otázek, které jste si kladli.
SVĚDECTVÍ JANA FROLÍKA, KTERÉHO JEŽÍŠ UZDRAVIL Z INFARKTU
Dá se říct, že jsem odjakživa věřil, že nějaký Bůh existuje, ale moc jsem se o něj nestaral. Jenom když mi bylo nejhůř, tak jsem vždycky zoufale o něco prosil.
Teprve před devíti lety se mi stala taková zvláštní příhoda. Zkolaboval jsem a měl jsem všechny příznaky infarktu. Prosil jsem Ježíše o pomoc.
Říkal jsem: „Pane, děj se tvoje vůle, ne moje, a je-li to tvá vůle, tak mě uzdrav. Když mě vyslyšíš, chci ti už vždycky patřit, protože to pro mne bude důkaz, že existuješ a že se s tebou dá takovýmhle způsobem mluvit."
Stalo se mi to v cizině. Pak jsem se vrátil domů a šel jsem do nemocnice. Diagnostikovali mi infarkt a hned mě připojili na dráty na koronárce.
V té době se za mě rodina modlila – poprvé v životě se žena s dětmi modlili společně. Modlili se za mě i lidé ze sboru, kam naše děti chodily. Druhý den mi lékaři řekli, že tam žádný infarkt není, a že to bude asi angina pectoris. Třetí den mi řekli, že to není ani angina pectoris a vyhodili mě domů. Pro mne to byl důkaz, že mě Ježíš skutečně vyslyšel.
Od té doby se k němu neobracím, jen když je mi nejhůř, ale vždycky. Poznal jsem, že s ním mohu rozmlouvat, děkovat mu, říkat mu o svých radostech a naslouchat mu – ptát se ho, co mám dělat a jak mám žít.
Bůh k nám totiž taky mluví, například prostřednictvím Bible, okolností nebo jiných lidí, kteří v něho věří.
Jsem rád, že mám takového Boha. Myslím si, že náš Bůh je jedinečný, že je jiný než ostatní bohové, ve které lidé věří. Řekněte mi, znáte nějakého jiného boha, který by poslal svého syna mezi lidi, aby za ně umřel a vykoupil je z jejich hříchů?
Svědectví Jana Frolíka bylo uveřejněno s laskavým souhlasem pana Tomáše Chvojky z Nového života, o. p. s.
V případě jakýchkoliv otázek mě neváhejte kontaktovat na mém e-mailu: siander@seznam.cz
Pokud byste se rádi podívali do nějaké církve, pak také napište a najdeme tu nejbližší ve vašem okolí.
Fotografie a linky:
www.flikr.com
http://www.everystudent.cz/
