Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přečtěte si kapitolu mé nové knihy HEDVIKA vycházející v XII. 2012

28. 10. 2012 18:30:00
Po několika měsíční práci mi v prosinci 2012 vyjde u nakladatelství Deus moje druhá kniha, která se jmenuje HEDVIKA. Jedná se opět o román pro ženy, ale budu velmi vděčná i za mužské čtenáře. Kniha má kolem 330 stránek. Doufám tedy, že se Vám bude líbit... Blog je publikován se svolením redakce iDNES.cz.

blue_book.jpgKdyž mi v lednu 2012 vyšla první kniha BRIGITA, měli čenáři mého blogu, věrní příznivci, kteří zavítali na můj web, a také moji přátelé na Facebooku, jako první šanci si přečíst jednu kapitolu. Stejně tomu bude i nyní.

O ČEM JE MOJE DRUHÁ KNIHA HEDVIKA?

Hedvika Potužníková, třiašedesátiletá hrdinka, byla oddanou manželkou svého muže Vladimíra a báječnou matkou dvěma dětem. Pár měsíců po nečekané smrti manžela se však dozvídá tajemství, které manžel skrýval celý život nejen před ní a rodinou, ale i před celým světem. Hedvika se cítí zrazená a ztrácí důvěru ke všemu, co celý život s láskou budovala. Po vyřízení dědictví přestává truchlit a její poklidný život se díky radikálním změnám mění ve veliké dobrodružství. Po půl století se vrací zpět do svého rodiště, na Pomezní Boudy. Zde se setkává s dávným přítelem z dětství, Wilhelmem Müllerem a jeho rodinou. Oba postupně objevují, že na lásku není nikdy pozdě.

KDE A KDY SI BUDETE MOCI KNIHU HEDVIKA ZAKOUPIT?

Kniha vyjde v prosinci 2012 a řekněme, že během 14 dnů bude k dostání ve velkých knihkupectvích jako je např. Neoluxor, Kanzelsberger, Knihy Dobrovský, ale také se můžete ptát u svých knihkupců, kteří ji pro Vás jistě rádi objednají. Ke koupi bude také v internetových obchodech.

Přeji příjemné čtení a jsem v dokonalé úctě, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander


HEDVIKA

Hedvika seděla doma v kuchyni u stolu a v rukou svírala oblíbený hrnek s kávou. Měla naději, že kafe jí udělá dobře, zvedne jí tlak a zahřeje ji. Bylo jí podivně chladno, a byť si oblékla svetr, nemohla se zahřát.

„Mami, nepotřebuješ něco?“ zeptala se Hedvičina dcera Jana, která seděla s ní u stolu.

„Děkuju, mám všechno, co potřebuju,“ řekla smutně Hedvika.

„Mám o tebe starost, mami!“ řekla Jana a chytila matku za ruku. „Já tomu pořád nemůžu uvěřit! Na jednu stranu mám na tátu strašnej vztek, že bych nejraději něco rozštípala, rozbila... Ale na druhou stranu se mi tomu všemu nechce věřit! Vždyť byl skoro pořád s náma. Nemůže to být nějaká mýlka? Jak je to možné?! Byl to ten hodnej táta nebo nějakej hajzl? Kdyby byl ještě naživu, tak bych...“

„Tak už dost!“ okřikla ji Hedvika, „táta si nezaslouží, abys o něm takhle mluvila.“

„Mami, promiň! Ale já jsem z toho tak rozčílená! No, řekni, jak nám tohle mohl udělat? Copak jsi o ničem celou tu dobu nevěděla?“ zeptala se Jana matky, zvedla se od stolu a začala energicky přecházet po kuchyni sem a tam.

„Ne, nevěděla.“

„Co ale budeme dělat?“

„Jani, já jsem po tom dnešním dnu celkem dost unavená, je mi zima a začíná mě třeštit hlava, jestli ti to nebude vadit, šla bych si lehnout.“

„Jistě, já to chápu,“ odpověděla Jana. „Já jen nerozumím tomu, že můžeš být takhle klidná! Já bych na tvém místě nejspíš vraždila!“

„A koho?“ zeptala se Hedvika a ve dveřích se obrátila směrem k Janě.

„Já nevím, to je jedno!“

„Dobře, tak já se s tebou rozloučím a jdu si lehnout. Až budeš odcházet, tak za sebou, prosím tě, zamkni, ano?“ prosila Hedvika dceru.

„Jo, mami. Ještě jsem si chtěla půjčit nějakou knihu v obýváku. Až budu odcházet, tak zamknu, neboj!“ řekla Jana.

Hedvika nechala dceru v přízemí domu a šla pomalu po schodech a měla pocit, že jí není těch třiašedesát, kolik měla zapsáno v rodném listě, ale že je jí nejméně sto.

Nikdy si věk nepřipouštěla a s úsměvem na rtech říkávala, že s věkem přichází přirozeně i stáří a není možné se mu vyhnout. Nechtěla být jako ženy, které i v šedesáti vypadaly na čtyřicet. Domnívala se, že je trapné, když žena neumí stárnout s grácií a snaží se stále ze sebe i na stará kolena dělat mladici. Doufala, že se jí podaří i bez různých moderních vymožeností, jakými byly nejrůznější plastické operace, stárnout se ctí. Zatím ji žádné nemoci stáří netrápily, byla zdravá a silná a v žádném případě si dosud nepřipadala ani nijak stará. Cítila se úměrně svému věku.

Ráno, když se probouzela, ji ani ve snu nenapadlo, že by mohlo být během hodinového jednání u notáře všechno jinak.

Uplynulo pár hodin stejného dne a ona si připadala stará, utahaná, vyčerpaná, a protože ji bolela hlava, tak i nemocná.

Cítím se tak mizerně! Ó můj Bože, pomoz mi, prosím!, modlila se v hloubi duši Hedvika, která si už na Boží přítomnost dlouhou dobu nevzpomněla.

Nechtěla říkat nic nahlas ani příliš projevovat emoce, protože Jana byla ještě v domě a její pláč by si mohla vysvětlit jako slabost, vztek nebo vzpouru vůči manželovi... Zkrátka a jednoduše, že s ní souhlasí a dává jí za pravdu. To nechtěla, proto se jen tiše přesunula do ložnice a zavřela za sebou dveře.

Stále napjatě poslouchala, zda neuslyší zaklapnutí hlavních dveří a charakteristický zvuk zamykání klíčů, jak se na tom dohodla s Janou. Nic neslyšela, takže Jana byla zřejmě ještě v domě. Raději se šla ještě podívat k oknu. Ne, nemýlila se. Janino auto stálo před domem.

Hedvika se rozhlédla po ložnici, kde se až do dnešního dopoledne cítila dobře. Stála u okna, cítila, jak je hrozně unavená a toužila si lehnout do postele, ale do té velké manželské postele, kde lehávala celá léta s Vladimírem se jí bytostně nechtělo. Bylo to místo, kde sdíleli s Vláďou ty nejintimnější chvíle, čas, kdy si byli nejblíž, tady se milovali. Manželská postel byla místem, kde počali jejich dvě děti, Jaroslava a Janu.

Teď cítila Hedvika k posteli a vůbec k celé ložnici odpor.

Vodil si sem Vláďa tu ženskou? Milovali se v naší posteli, když jsem třeba odjela na víkend ke kamarádce? napadlo Hedviku.

Nemohla to vyloučit.

Cítila se špinavá a nedokázala vymluvit sama sobě, že je to jen tou novou informací, kterou se před pár hodinami dozvěděla o manželovi. Nebyla to špína v pravém slova smyslu, ale cítila cosi, co pošpinilo a zohyzdilo manželství, které měla Hedvika po celých třiačtyřicet let za nádherné a spokojené.

Půjdu si dát sprchu, rozhodla se Hedvika.

Začala se pomalu svlékat a než byla nahá, slyšela dole v domě zabouchnutí dveří, na které čekala. Přešla k oknu a nenápadně se podívala zpoza záclony dolů před dům, aby se neprozradila. Viděla dceru, jak v ruce s klíči odchází k autu, nasedá a odjíždí.

Tak to by bylo... oddychla si Hedvika a cítila pocit jisté úlevy, že už nemusí dceři cokoliv vysvětlovat ani čelit jejímu lamentování či pocitům nespravedlnosti, které oprávněně prožívala. Zároveň měla dojem, že její postoj k dceři není tak úplně fér, ale nechtěla se s ní hádat a právě teď jí její vlastní krev nakládala víc, než mohla unést.

Přešla od okna k posteli a posadila se na její kraj. Rukou přejela po patchworkovém přehozu, který dopoledne přehodila přes postel, když na začátku dne stlala peřiny.

Vzala do ruky flanelové pyžamo a odebrala se do koupelny, kde na sebe pustila horkou vodu a nechala ji stékat po svém těle.

Konířová? Konířová!? Co to je proboha za ženskou? Jak dlouho ten poměr trval? Jak dlouho mě Vláďa podváděl? Jak dlouho mě měl za hloupou ženskou, která na nic nepřišla? kladla si Hedvika otázky, na které neznala odpovědi.

A co bylo nejhorší, nebyl nikdo, kdo by jí je zodpověděl. Vladimír byl mrtvý a ona ani její děti o ničem nevěděli.

A co přátelé? Známí? Řekli by mi o něčem nebo ne?

Chvíli přemýšlela, ale nakonec došla k závěru, že nejspíš i oni o ničem netušili. Chovali se k ní i k jejímu muži mile a přátelsky celou dobu, nepřišlo jí, že by si před ní o něčem špitali, nebo se s Vláďou někde tajně na něčem domlouvali.

Na Hedviku stékala voda a bušila jí nemilosrdně do těla. Emoce, které až dosud Hedvika zadržovala a dusila v nitru, se probouzely k životu. Hedvika už nemohla dál. Začaly jí nejdříve pomalu stékat slzy po tvářích, které nebyly díky sprše vidět. Pak se rozvzlykala a nakonec, když nemohla pláč zadržet, začala hlasitě plakat a naříkat, až se její tělo otřásalo. Přitiskla se k mokrým dlaždičkám a nakonec se schoulila na dno sprchového koutu.

* * * * *


Fotografie a odkazy:

www.flikr.com

http://siander.cz

http://deus-knihy.cz/cs/

H. R. Šiander, kniha HEDVIKA, Praha 2012, publikováno s laskavým souhlasem obchodní ředitelky nakladatelství Deus Hedviky Mojžíšové

Autor: Hana Rebeka Šiander | neděle 28.10.2012 18:30 | karma článku: 10.55 | přečteno: 1481x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Kdopak by si nepamatoval jádrové mýdlo s jelenem?

Schichtovo jádrové mýdlo s jelenem, ale i prací prostředky Namo či Merkur, mýdlo Soté mink, vody po holení jako Pitralon a Olimon. Výrobky, které nás provázely desítky let za Československa, ožívají! Schicht vstal z mrtvých!

22.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 386 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Česká politika a média po roce 1989“ od Petra Žantovského

Publikace novináře a vysokoškolského pedagoga Petra Žantovského „Česká politika a média po roce 1989“ mapuje více jak dvacet let dění v mediální sféře a české politiky. Kdo ovlivňuje koho? Média politiku či politika média?

16.9.2017 v 16:57 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Vykoupení z věznice Shawshank“

Film režiséra Franka Darabonta „Vykoupení z věznice Shawshank“ z roku 1994 patří mezi nejlepší filmy všech dob. Film vzdává hold přátelství, lidství a naději, kterou nemůže nikdo zničit, i kdyby se o to snažil sebevíc.

5.9.2017 v 22:15 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1354 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Postava kapitána Exnera v podání herců Valy, Kostky, Kodeta, Heřmánka a Dlouhého

Na televizní obrazovky opět zavítal kapitán Exnera z detektivek spisovatele Václava Erbena. Jedná se o páté filmové zpracování této postavy. Kdo ale zahrál kapitána Exnera nejlépe? Vala, Kostka, Kodet, Heřmánek či Dlouhý?

31.8.2017 v 16:22 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 2496 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Dalibor Martišek

Poštovní panoptikum města šlapanického

Párkrát jsem už podlehl dojmu, že všechno, co se může stát, si dokážu představit. Proto mám rád šlapanickou poštu. Tam se totiž občas dějí věci nepředstavitelné.

25.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 134 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Poslední role J. T.

Vstoupil jsem do dnešního (25/9) rána s těmi největšími obavami. A podvědomě očekával tu nejhorší zprávu. Protože to, co se přihodilo Janu Třískovi na mostě pro Čechy nejkultovnějším, velkou naději nedávalo.

25.9.2017 v 14:50 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 527 | Diskuse

Josef Hejna

Pan Tříšťka

Ve vzpomínce, kterou píšu, není ani náznak neúcty k osobnosti herce Jana Třísky. Jenom vzpomínka na dávné chvilky s ním. Jako mladí kluci jsme se v televizi potkávali často přátelsky.

25.9.2017 v 12:00 | Karma článku: 21.91 | Přečteno: 965 | Diskuse

Tomáš Flaška

Stát jako mafie pod vedením ANO

Tak nám pomalu vyplouvá na povrch, že Finanční správa položila několik firem neoprávněně. Celé to musí zarazit až soudy, ale morální škody jsou už neodčinitelné.

25.9.2017 v 11:47 | Karma článku: 29.19 | Přečteno: 691 | Diskuse

Iva Apanasenková

Tantrická oslava podzimní rovnodennosti

Většina si pod pojmem tantra představí sex. Při oslavě magické noci čekejte hry, rituály, svíčky, důvěru, masáže, zkoumání sebe i druhých. A také saxofon. Sami si určujete hranice, zda a kam druhé pustíte. Tuto noc se plní přání.

25.9.2017 v 11:23 | Karma článku: 7.93 | Přečteno: 250 | Diskuse
Počet článků 328 Celková karma 19.06 Průměrná čtenost 5079

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.